20120422_gorbacev
Michail Sergejevič Gorbačov (Ian Gavan/Getty Images) a Čínský prezident Chu Ťin-tchao (Feng Li/Getty Images).

Před necelým rokem se během Dnů svobody v Praze diskutovalo na téma „hledá se nový Ronald Reagan“, který by vedl svět k rozpuštění asijských totalitních vlád.

A hle. Po několika měsících to spíše vypadá, že bude třeba nalézt nového „čínského Gorbačova“, který provede zemi obdobím rozpadu vládnoucí komunistické strany.

Před rozpadem Sovětského svazu mnozí lidé prohlašovali, že něco takového je nemožné, a přesto se během krátké doby rozpadl celý gigantický sovětský blok.

Samozřejmě něco takového musí mít nutně jistý vývoj, nicméně tento vývoj je podle pozorovatelů a expertů na Čínu v této zemi téměř u konce.

 

Konec Maoistů

Celý svět dnes sleduje kauzu okolo stranického tajemníka Po Si-laje, který měl koncem letošního roku zaujmout nejmocnější post v konzervativní maoistické frakci bývalého předsedy Ťiang Ce-mina. Tedy měl být jmenován členem stálého výboru devítičlenného politbyra, nejmocnějšího orgánu v zemi, a šéfem Výboru pro politické a právní záležitosti, který ovládá veškeré policejní složky, soudy, prokuratury, pracovní tábory a složky vojenské policie v zemi.

Po Si-lajova kariéra vzala rychlý konec, když byl sesazen ze svého postu v politbyru a vzat do vyšetřovací vazby. Návrat Maovy éry a kulturní revoluce je tak „díky bohu“ v nedohlednu. Ke slovu se dostávají reformátoři a prodemokratické síly. Z obavy urychlení rozpadu režimu cenzuruje čínská vláda veškeré informace o vnitrostranickém rozkolu.

 

Obavy z rozpadu

Stejně jako před rozpadem Sovětského svazu se všichni obávali, že lidé z Ruska a dalších zemí zaplaví zbytek světa, nyní se lidé obávají, že Číňané zaplaví zbytek světa. Jako se nic podobného neudálo v případě Ruska a Sovětského svazu, tak se pravděpodobně nic podobného nestane ani v případě Číny.

Samozřejmě k nějaké zvýšené migraci do okolního sveta po uvolnění režimu pravděpodobně dojde, ale nemá každá země možnost vedení vízové politiky? Tedy strach z přílivu Číňanů je spíše obecná společenská obava, která není příliš racionální.

Další obecně přijímaný postoj zní „po pádu komunistické strany se země propadne do chaosu“. Zde si prosím uvědomme, že tuhle informaci jsme si přečetli v propagandistických článcích a na plakátech čínské komunistické strany, která hlásá, že „bez strany není budoucnost“ a „bez tvrdého vedení by propadla země do chaosu“, čímž se samozřejmě snaží ospravedlnit svoji represivní politiku k udržování absolutní moci.

Pokud komunistická strana padne, ve skutečnosti se již „stojí fronta“ na vystřídání vlády komunistické strany. Existuje exilová čínská demokratická strana, řada disidentů a uvnitř samotné strany se formují prodemokratické síly, které reprezentuje například čínský premiér Wen Ťia-pao.

 

Šance na sametovou revoluci

Sesazení Po Si-laje byl pouze začátek. Zdá se, že další na řadě v seznamu sesazených funkcionářů je člen stálého výboru politbyra a současný šéf Výboru pro politické a právní záležitosti Čou Jung-kchang. I jeho židle se již začíná otřásat, neboť byl ženou Po Si-laje a pravděpodobně také policejním ředitelem Wang Li-tünem obviněn z plánování politického převratu v zemi.

Ne náhodou nalézáme spojitost mezi Po Si-lajem a Čou Jung-kchangem. Oba jsou totiž členy mocenské kliky bývalého generálního tajemníka Ťiang Ce-mina. Současný prezident Chu Ťin-tchao se tak velmi pravděpodobně zbavuje jednoho maoisty za druhým, a vytváří tak prostor pro neodvratné politické a ekonomické reformy.

Součástí tažení proti stoupencům Po Si-laje a Čou Jung-kchanga je také odblokování internetu. Na několik dní bylo možné vyhledávat stránky s tématikou „Masakr na Náměstí nebeského klidu 1989“, „Falun Gong“ a další, které jsou spojeny s odhalováním zločinů mocenské frakce bývalého generálního tajemníka Ťiang Ce-mina.

Pokud by současný prezident Chu Ťin-tchao prokázal vůli veřejně odsoudit Po Si-laje a Čou Jung-kchanga za mnohé zločiny, kterých se jejich frakce dopustila, a zároveň ukončit jejich politické kampaně, mohl by tak získat přízeň čínských lidí a stabilizovat situaci v zemi, zmítané desítkami tisíc občanských povstání ročně.

Šance na "sametovou revoluci" na sebe ale nenechá dlouho čekat. Rozhodující roli také mohou sehrát zahraniční vlády, pokud podpoří reformy v Číně, zejména podpořením samotných reformátorů.

Pokud se stane Chu Ťin-tchao novým čínským reformátorem, může získat historický věhlas a třeba i jistý druh amnestie ze zločinů spáchaných komunistickým režimem, podobně jako Gorbačov, který dodnes v klidu žije a pracuje, bez obecného odsouzení, ba naopak s jistou mezinárodní prestiží.

Pozorovatelé ovšem varují, a je to i můj názor, že pokud brzy nedojde k otevřenému jednání a vypořádání se zločiny a komunistická strana se zatvrdí, bude její pád možná delší, ale také o to složitější, a čínské zemi a potažmo celému světu přinese více škody než užitku.

 

Čtěte také:

Gorbačov: V Číně se blíží politická změna