V posledních několika staletích vlády dynastie Čou (1122 – 222 p. n. l.) vzrostla s rozvojem společnosti i sobeckost lidí. Pradávná velká ctnost a dobré mravy císařů dynastií Sia, Šang a rané dynastie Čou se vytratily a nahradila je ziskuchtivost lidí ženoucích se jen za vlastním zájmem. Výsledkem toho zavládla mezi státy velká soupeřivost, která následně vedla k mnoha válkám.
Během tohoto období se v Číně objevili dva velcí světci. Lao-c', který učil Tao – cestu, jak se navrátit ke svému původnímu, pravému já; a Konfucius, který učil laskavost a shovívavost – morální normy pro lidské chování.
Konfucius (552 – 479 p. n. l.) je v Číně známý jako Kchung-c'. Jeho skutečné jméno bylo Kchung Čchiou. Otec Konfuciovi zemřel, když mu byly tři roky. O patnáct let později se jeho matka stala konkubínou 66-letého úředníka. Přestože byl Konfucius velmi talentovaný, nebyl příliš známým. Navštívil Lao-c'-eho, kterého velmi obdivoval. Lao-c´ pracoval pro stát na základní úrovni, kde byl zodpovědný za skot a hospodaření sýpek.
Ve svých jednapadesáti letech se stal Konfucius vysoce postaveným úředníkem. Při řízení země zastával shovívavé principy. To se ale bohužel neslučovalo s politickou filosofií tehdejšího vládce. A tak Konfuciovi nezbylo nic než rezignovat na svou funkci. Rozhodl se, že bude cestovat po zemi a šířit své myšlenky o shovívavosti.
Během té doby „náladových politiků“ však šlechta nebyla schopna přijmout Konfuciovu politickou filosofii. Rozhodl se tedy vrátit do svého rodiště, aby se věnoval vyučování. Založil soukromé školy, do kterých nabíral mnoho žáků, a šířil tak své učení civilní společnosti. Konfucius byl považován za prvního pedagoga v čínské historii.
Jeho učení se orientovalo na aspekty: spravedlnost, znalost a studování, slova a chování, loajalitu a odpuštění. Zavedl také čtyři zákazy: usilování, úzkoprsost, tvrdohlavost a sobectví. Málokdy mluvil o osobních zájmech. Když bylo nadhozeno nějaké téma, vždy ho spojoval s osudem, shovívavostí a mravy. Když se jeho studentům nedařilo překonat těžkosti a problémy, pomáhal jim osvítit se k řešení.
Konfucius přispěl obrovskou mírou ke vzdělávacímu systému. Byl prvním učitelem, který učil běžné lidi. Měl 3 000 žáků a nezáleželo mu na tom, jestli jsou bohatí nebo chudí. Přijal všechny, kteří se chtěli doopravdy učit, a každý z nich měl stejné podmínky.
Všechny své žáky učil být dobrými lidmi a postupovat dle jeho principů. Jeho učedníci i žáci budoucích generací byli hluboce pohnuti jeho spravedlivostí, laskavostí, pokorou, slušností, loajalitou k zemi a starostlivostí o druhé lidi.
Jeho nejznámějším spisem jsou „Hovory Konfuciovy“. V Číně je považován za největšího mudrce a učitele a jeho učení pozitivně ovlivňovalo Číňany po 2 500 let.
Čtěte také:
Konfucius a jeho trnitá cesta za vyšší morálkou
Nejkrásnější příběhy z Číny: Jak se Konfucius učil hrát na harfu
Příběhy ze staré Číny: Nestranný Konfucius
