Oficiální noviny čínské lidově-osvobozenecké armády vydaly varování oponentům Chu Ťin-tchaa, současného šéfa Čínské komunistické strany (ČKS).
27. března, na druhý den týdenní pracovní cesty Chu Ťin-tchaa po státě, otiskl list PLA Daily článek s názvem „Když se situace v zemi a ve straně změní, vojsko je připraveno na rozkazy strany“.
Změna v zemi a ve straně se vztahuje k Chuovu pokusu o upevnění moci. Frakce bývalého předsedy ČKS Ťiang Ce-mina totiž využila Výbor pro politické a právní záležitosti (VPPZ) jako základnu k ovládnutí ozbrojených sil, zejména 1,5 milionové sekce vojenské policie, a tím vytvoření druhého mocenského centra. Čou Jung-kchang jako šéf VPPZ dohlížel na nebývalou expanzi pravomocí výboru a jako svého nástupce si vybral ambiciózního a prohnaného Po Si-laje, dnes už bývalého stranického tajemníka metropole Čchung-čchingu.
Článek v PLA Daily říká: „Měli bychom se ujistit, že všechny jednotky jsou rozhodnuty poslouchat pouze ústřední výbor ČKS, Ústřední vojenskou komisi a předsedu Chua.“ Je tedy zřejmé, že vojsko zdůrazňuje svou loajalitu jen předsedovi Chu Ťin-tchaovi. Jak kdysi pronesl Mao Ce-tung, „moc proudí z hlavně zbraní“ a právě díky násilné revoluci se ČKS dostala k moci. Vojsko je tudíž hlavním nástrojem strany, která jej neváhá použít proti vlastním lidem.
V minulosti armáda také vykonala svou „politickou povinnost“, když vyjela s tanky na náměstí Nebeského klidu, kde v roce 1989 povraždila protestující studenty. Podle tehdejšího vůdce strany Teng Siao-pchinga si může „politická povinnost vyžádat zabití 200 tisíc lidí, aby se dosáhlo dvaceti let stability“.
Kontrola armády je rozhodující figurkou na šachovnici vnitřních stranických bojů. Hráč, který má vojenskou moc, ovládá finální krok hry. Proto byl Mao Ce-tung schopen zahájit politická hnutí a libovolně odstranit ty, jejichž názory se lišily, aniž by se musel obávat, že hru prohraje.
Plánovaným nástupcem Maa během Kulturní revoluce byl Lin Piao, který však zemřel, neboť neměl kontrolu nad armádou. Aby mohl použít i jen jedinou rotu vojska, Lin musel Maa vždy žádat o podpis. Dalším příkladem je bývalý vůdce strany Čao C'-jang, kterého ze šachovnice vyřadili v červnu 1989 za to, že se snažil se studenty vyjednávat, namísto aby prosadil krvavý zákrok. Čao neměl kontrolu nad armádou.
Článek v PLA Daily je jak fanfárou ohlašující příchod dalších čistek, tak varováním pro zbývající členy Ťiangovy frakce - jedinou cestou je vzdát se a odčinit své prohřešky.
Siao-čchiang je odborník na čínskou politiku. Pro čínské vydání Velké Epochy píše pravidelné sloupky. Článek byl českou redakcí zkrácen.
Čtěte také:
Čína: Souboj komunistických frakcí
Průběh nezdařilého puče v Pekingu – podrobná analýza
Mocenský zápas v Pekingu ohlasuje koniec Čínskej komunistickej strany
Mocenský zápas v Pekingu ohlasuje koniec Čínskej komunistickej strany
Číňané volají po zrušení všemocného orgánu, který řídí policii a soudy
Kdo je Čou Jung-kchang – vrchní velitel čínské veřejné bezpečnosti
Čína: Ambiciózní stranický pohlavár Po Si-laj byl zbaven své funkce
