New York - Tenorista Jüan Čchü dokáže publikum nadchnout nejen na představeních Shen Yun (Šen Jün). Jeden z nejvýznamnějších italských operních tenoristů Carlo Bergonzi mu předpověděl hvězdnou budoucnost: „Tvá hvězda vyletí vzhůru!"
Díky svému pěveckému talentu mohl Jüan Čchü dokonce absolvovat dvě hodiny zpěvu s legendárním Lucianem Pavarottim. V Evropě studoval s dalšími prominentními zpěváky. Například na vysoké hudební škole lycea v Barceloně to byla například Maria Soler nebo Eduardo Giménez a v Madridu Isabela Penago.
Jako Tibeťan, který vyrůstal v návrší Himalájí, byl Jüan Čchü zcela zjevně zrozen k tomu, aby stoupal do výšin. Obdarován velkým hlasem, s nádherným zabarvením, jasnou výslovností, jemným legato a hřejivým fluidum pro italský styl, takový je Jüan Čchü.
Zpíval ve velkých operních divadlech v Evropě, ale i na mnoha prominentních velkých hudebních slavnostech. Zúčastnil se uznávaných mezinárodních pěveckých soutěží v Barceloně a ve Florencii, kde byl vyznamenán zlatou medailí.
V roce 2008 se s italskou árií „O Sole Mio" probojoval na britské televizní show „The X Factor" až do finále, když vyřadil sedm tisíc účastníků ze hry.
V roce 2009 vyhrál vytouženou zlatou medaili na čínské mezinárodní pěvecké soutěži televize New Tang Dynasty.
I přes svůj obrovský talent potřeboval tenorista déle než dvacet let, než nalezl své místo. Jeho životní zkušenosti jsou zrovna tak strhující a dramatické, jako příběhy v italských operách, které on tak rád zpívá.
Jeho tibetské jméno je Tashi Dorje a v překladu znamená „štěstí přinášející vajra" (vajra v sanskrtu znamená blesk nebo diamant) nebo „Buddhův ochránce". Jelikož se narodil v době kulturní revoluce a 31 let musel žít pod čínskou komunistickou nadvládou, byl jeho život všechno jiné, než štěstí přinášející.
Jüan Čchü mluví i zpívá v tibetštině (Khamdo), čínštině (mandarínština), italštině (italsky se naučil, když studoval s Carlem Bergonzim), ve španělštině (osm let žil ve Španělsku) a v angličtině (se svou ženou Paulou Wilson žil v okresu Cheshire, než se stal členem souboru Shen Yun v New Yorku). Kromě toho zpívá také ve francouzštině a v němčině.
Vykořenění z Tibetu do Pekingu
V roce 1975 byl devítiletý Jüan Čchü společně s více než pěti sty ostatními tibetskými dětmi vybrán čínskými komunistickými úředníky a poslán na nucenou systematickou „převýchovu“ do Pekingu.
Součástí čínské komunistické taktiky ke zničení tibetské kultury byla „převýchova“ rodilých Tibeťanů v raném věku kolem osmi let. Tibetským dětem tak byla odebrána jejich vrozená identita a byla přeměněna na identitu čínských komunistických Rudých gard.
Úředníci věděli, že by jeho rodiče nepřipustili, aby jejich jediné dítě bylo odvlečeno do Pekingu. Proto jim pouze sdělili: „Odvezeme vašeho syna do Lhasy, aby se tam setkal s lámy a viděl žijící Buddhy. Chceme, aby tam také získal dobré vzdělání. Jakmile své vzdělání dokončí, pošleme ho zpět domů."
S tím jeho rodiče, zbožní tibetští buddhisté, souhlasili. Bylo jim sice hodně zatěžko se s milovaným synem rozloučit, ale zároveň mu chtěli dopřát šanci spatřit ono svaté místo. Bylo to jako svaté putování.
„V letech, kdy jsem byl v Pekingu, jsem nesměl rodičům napsat jediný dopis ani s nimi telefonovat," vypráví. Pro devítiletého hocha to bylo hodně těžké. Byl tak daleko od domova, od rodičů i od své kultury. Musel absolvovat cestu vlakem i autobusem dlouhou desítky tisíc kilometrů. A přesně taková byla vzdálenost k jeho milovaným tibetským kořenům.
V Pekingu byl malý Jüan Čchü poslán do školy a žil u pěstounské rodiny. „Nesměli jsme mluvit tibetským jazykem. Říkali nám, že musíme zapomenout na tibetskou kulturu. Byli přesvědčeni o tom, že naše tibetská církev a kultura je pověrčivá a bez užitku."
Chtěl studovat zpěv, ale místo toho ho čínští komunisté poslali na studium medicíny.
„O sole Mio" a uskutečnění jednoho přání
Jednoho dne náhodou uslyšel Jüan Čchü kazetu s Pavarottim. Byla to zvláštní šťastná náhoda. Kazeta pocházela ze soukromé sbírky jednoho učitele, který byl v době Maova „proti-pravičáckého hnutí" pronásledován. Tato hudba byla během kulturní revoluce zatracována a měla nálepku „špatný vliv kapitalistického Západu“.
Pavarottiho hlas zpívající „O Sole Mio" trefil devítiletého tibetského chlapce jako zásah blesku a zažehl v něm oheň lásky a obdivu k této hudbě. „Okamžitě jsem byl uchvácen. Tato kazeta sehrála rozhodující úlohu v mém životě,“ říká tenorista při pohledu zpět.
Vzpomíná si, že v okamžiku, kdy uslyšel tuto píseň, řekl si: „Tak by měla znít hudba; takhle chci zpívat – po zbytek svého života!"
Během studia medicíny opakovaně apeloval na čínské komunistické úřady s žádostí o změnu studijního oboru. Dosáhl tím však jen nevole stranických kádrů, zmatených takovým požadavkem, takže ho potrestali. Vždyť on nebyl spokojen s osudem, jaký mu připravila komunistická strana! Tak byl Jüan Čchü poslán na tři roky na jinou lékařskou fakultu. Po promoci byl vyslán do odlehlé oblasti v Tibetu.
Rozčarování z pěvecké kariéry v Číně a cesta na Západ
V Jüan Čchüově hlavě ale pořád znělo Pavarottiho „O Sole Mio". Aby se vyhnul potrestání, neapeloval na čínské úřady, ale poprosil o pomoc své pacienty. „Chci zpívat – neznáte někoho, kdo by mě vzdělal ve zpěvu?“ dotazoval se svých pacientů na klinice. Vzhledem k tomu, že byl mezi pacienty oblíbený a získal si u nich nejen velký respekt, ale i sympatie, nakonec se dočkal a s pomocí několika pacientů mohl nakonec své lékařské postavení opustit a jít za svou láskou k hudbě.
Nejprve zpíval s uměleckým souborem Chamdo ve východním Tibetu. Později ho přijali ke studiu na čínské hudební konzervatoři, kde studoval pět let operní zpěv. Poté studoval v pěvecko-hudebním výzkumném ústavu v Pekingu v magisterském studiu obor „hlas“. Po skončení pracoval v hlavním pracovním poměru jako sólista u Národního orchestru Číny, což je státní institut pro čínskou lidovou hudbu.
Pěvecká kariéra v komunistické Číně však jeho lásku k hudbě nenaplňovala.Těch šest let v Národním orchestru Číny ho hodně zklamalo. Chtěl zpívat opery, avšak strana mu takovou uměleckou dráhu neschválila.
„Vy jste Tibeťan a měl byste zpívat tibetskou lidovou hudbu. Přestaňte už konečně obdivovat to pokleslé umění nějakého belcanta a operní zpěv," vyhrožovali mu čínští komunisté. Měli kontrolu nad veškerým uměním i kulturními organizacemi v celé Číně.
Jüan Čchüa je přesvědčen, že umění v Číně je dalším nástrojem propagandy. Umělci, kteří se nedrží předlohy dané komunisty, nemají žádnou budoucnost a téměř žádnou šanci na přežití.
On si však umínil: „Budu zpívat belcanto i opery, i kdybych za to musel trpět hlady!"
Frustrovaný a utlačovaný zpěvák to nevzdal a stále hledal nějakou možnost, jak by mohl naplnit svou lásku ke zpěvu belcanto. S pomocí tibetského přítele Akong Tulku Rinpoche ve Velké Británii, který po potlačení tibetského povstání čínskými komunisty v roce 1959 uprchl do Indie, mohl nakonec Jüan Čchü v roce 1997 Čínu opustit a zúčastnit se 34. mezinárodní pěvecké soutěže Francisca Viñase ve španělské Barceloně.
Jeho nádherný hlas s mocnou barvou i teplé frázování uvedly porotu doslova v úžas. Po soutěži a po doporučení poroty byl okamžitě přijat na konzervatoř Conservatori Superior Lyceu, kde mohl studovat s několika nejoblíbenějšími tenory Evropy.
Od roku 2003 vystupoval pravidelně na koncertech v aréně italské Verony. Toto místo pojme více než 15 000 diváků a propůjčilo Jüan Čchüovi pocit domova. „Zpívat tam je něco podobného jako být na nekonečně rozlehlé tibetské náhorní plošině podél Himalájí,“ básnil tenorista.
Naděje v novou Čínu
Jüan Čchü čeká na to, že se jednou splní jeho naděje pro Šen Čou - „zemi bohu náležející", což je tradiční název pro Čínu.
Tuto naději a misi k oživení oné kultury bohy inspirovanou a pět tisíc let starou nachází dnes právě u souboru Shen Yun. A pevně doufá v obnovení nadčasové krásy ctnosti a morálky.
Tenorista také ví, že Shen Yun je pro něho a jeho hlas tím nejlepším místem. „Tady se nikdo nestará o vědomí vlastní hodnoty nebo o osobní slávu a zisk. Každý se z celého srdce snaží dát publiku ze sebe to nejlepší."
Tím „to nejlepší“ myslí, že publikum zažívá něco, co slovy nelze vůbec vyjádřit. „Je úplně jedno kde a kdy. Je mnoho lidí, které Shen Yun dojímá k slzám."
Je to exploze radosti v té nejčistší formě. Je to hřejivý pocit intenzity světla, probuzení toho nejskrytějšího pravého já člověka, které tak dlouho podřimovalo v osamělém chladu.
„To, že jsem součástí souboru Shen Yun, je pro mne velkým požehnáním," říká zpěvák.
Jüan Čchü je optimistický a věří tomu, že v nedaleké budoucnosti půjde se souborem Shen Yun na turné po Číně a bude zpívat ve své mateřštině. A věří v to, že se tak naplní jeho hluboká láska k tibetskému lidu a tamější kultuře.
Epoch Times považuje Shen Yun Performing Arts za významnou kulturní události naší doby. Přinášíme reportáže reakcí publika na představení Shen Yun již od jeho založení v roce 2006.
REKLAMA:
Světová špička klasického čínského tance opět v Brně! Unikátní simfonický orchestr spojující západní a východní tradice. Obří multimediální projekce přinášející kulisy prastarých paláců, vrcholků posvátných hor i dechberoucích nebeských říší.
Vydejte se společně s představením Shen Yun na úžasou cestu za objevením téměř ztracené prastaré čínské kultury.
Kdy: 26. března 2016 od 19:00 a 27. března 2016 od 17:00
Kde: Janáčkovo divadlo v Brně
Vstupenky: Ticketportál nebo Národní divadlo Brno
Více na ShenYunPerformingArts.org
Čtěte také:
Předsedkyně filharmonické asociace: Mnozí diváci při Shen Yun plakali
Majitelka orchestru a hudební odbornice okouzlena vystoupením sboru Shen Yun
Příběh tibetského tenoristy a člena souboru Shen Yun
Dokonalé, říká o Shen Yun královna bel canta
O Shen Yun s Peterem H. Gistelinckem, veleúspěšným ředitelem komorního orchestru
