Učenec Liou I přebírá dopis
Čínské pověsti se předávaly z generace na generaci už od dávných věků. Někdy dokonce žily svým vlastním životem a narůstaly o nové příběhy a postavy. Každý další příběh ale vždy nesl totéž ponaučení, jako pověst původní.
Legenda o Liou Iovi, který nesl dopis dračí princezny, si mezi lidmi získala oblibu už v dávných dobách. I tento příběh má více verzí, všechny se ale shodují v tom, že vznikl v období Čen-jüan (785-805 nl.) za vlády dynastie Tchang.
Povím vám verzi, kterou si pamatuji z těch všech, které jsem kdy slyšel, nejlépe.
Pláč, nesoucí se z dáli
Mladý učenec Liou I z provincie Chu-pej, rozprostírající se poblíž řeky Jang-c'-ťiang a na sever od jezera Tung-tching, se vydal do Pekingu, aby zde složil zkoušku císařského služebníka. Úspěšné složení této zkoušky bylo základním předpokladem pro všechny ty, kteří chtěli sloužit císaři a pomáhat s řízením země.
Na své cestě musel překročit řeku Ťing-che, tekoucí kolem úpatí hory Kchung-thung ve východní části provincie Kan-su. Kráčejíc podél břehu řeky za chladného zimního dne, cítil Liou, jak ho studený severní vítr tlačí kupředu. Cítil se jako osamělý poutník procházející na pohled nehostinnou krajinou.
Jak šel dál pustou krajinou, jeho jediným společníkem byl chladný severák, člověk by těžko v takovém kraji narazil na živáčka. Najednou se mu však zazdálo, že někde v dáli slyší pláč. Liou se otočil za hlasem a po chvíli zamyšlení se vydal hledat neznámého cizince a příčinu smutku, který jej postihl.
Jak šel blíž a blíže za neznámým hlasem, spatřil mladou ženu třesoucí se zimou uprostřed stáda ovcí. V ruce držela bič, připravena se bránit. Obličej měla zalitý slzami a usedavě plakala.
Smutná pastýřka
Liou Iovi jí bylo líto. Přistoupil k ní blíže a oslovil jí: „Mladá dámo, stojíte tady v mrazu a sněhu, nikde kolem ani stébla trávy pro vaše ovce..." Neřekla nic a začala plakat ještě více. To Liou Ia zasáhlo až u srdce. Zeptal se znovu: „Mladá dámo, co vás trápí? Můžu vám nějak pomoci?"
Dlouho ji přesvědčoval, než mu pověděla o příčině svého smutku. Řekla mu, že je třetí dcerou dračího krále jezera Tung-tching a třetí princeznou jezerního paláce Tung-tching. Otec ji provdal za nejmladšího syna dračího krále řeky Ťing-che, nejmladšího z deseti princů.
Vyprávěla dál svůj smutný příběh. Předtím než ji otec provdal k Ťing-cheům, jistá věc mu nebyla známa... Nikdo totiž nevěděl, říkala se strachem v očích, jak jsou draci z Ťing-che nelítostní, krutí, bezcitní a tvrdohlaví. Její manžel v sobě nesl všechny tyto neduhy a špatně s ní zacházel.
Navíc myslel jen na sebe a neplnil své povinnosti prince vůči místním lidem. Lidé potřebovali vodu na závlahu polí, aby pak mohli sklidit dobrou úrodu. On ale nenechal ani mráček zapršet a odmítl se byť i jen podívat na sucha a pohromu, která lidi sužovala.
Mladá princezna byla vždy vedena k tomu, aby s poddanými zacházela dobře. Moc se snažila změnit prince k lepšímu, aby dělal věci správně. Aby přinesl lidem déšť, který tak moc potřebovali, a dobré počasí. Prosila ho, ať nechá žít lidi v míru a štěstí.
Manžel ji ale nechtěl poslouchat a její návrh ho rozzlobil. Jeho rodiče s ním byli zajedno a princezniny laskavé návrhy je také popudily. Ve vzteku jí vzali její kouzelný nástroj, díky kterému mohla být ve spojení s rodinou, a vykázali ji z paláce. Udělali z ní pastýřku a nechali ji hlídat stádo ovcí.
Ale nebylo to jen tak nějaké stádo ovcí. Byly to kouzelné nástroje a vojáci, kteří byli používáni k vyvolávání deště, hřmění a blesků. Když toto kouzelné stádo vedla, cítila, že je duševně i fyzicky týrána. Aby její situaci udělali ještě trpčí, nebyla s to dát vědět rodině o své nepříjemné situaci.
Zpráva
Když to Liou I slyšel, nevěděl, jak by jí pomohl. Cítil ve svém srdci hněv, protože je někdo trestán za to, že chtěl udělat dobrou věc.
Zeptal se jí: „Jak vám mohu pomoci uniknout z tohoto trápení?"
Princezna odpověděla s vděčností z hloubi svého srdce: „Jste spravedlivý muž. Byla bych vám velmi zavázaná a vděčna, kdybyste mi mohl pomoci. Byl byste mým dobrodincem."
Podívala se na něj a pokračovala: „Musíte předat mým rodičům dopis. Ale to byste si musel zajít a zdrželo by vás to na vaší cestě na zkoušku do Pekingu. Na doručení mého dopisu už vám možná nezbývá dost času. Nechci, abyste kvůli mně tu zkoušku promeškal."
Liou neměl žádné pochyby o tom, že jí pomůže. Řekl: „Jak by mohl opravdový muž upřednostnit své zájmy před utrpením druhých? Jsem ochoten zkoušku odložit na příště."
Princezna utrhla kus látky ze svých šatů, kousla si do prostředníčku a krvavým prstem pak napsala vzkaz.
Ve vzkazu stálo: „Otče: tvá třetí dcera má bídný život, je ponižovaná a špatně s ní zacházejí. Za podmínek, ve kterých musí žít, jí každou chvílí hrozí smrt. Pospěš prosím a zachraň svou dceru."
Související články:
Záchrana dračí princezny, část II.
Jací jsou lidé narození ve znamení draka?
Příběhy ze staré Číny: Kdo povýší ty, kdo mluví upřímně, získá cenné rady
Příběhy ze staré Číny: Rádce kárá krále i po smrti
