Autor: Jaroslav Rudiš
Vydal: Labyrint, Praha 2010
„Před stíny minulosti nejde utéct, vždycky na vás zaútočí zezadu."
Příběh poslední punkové generace
Poslední román Jaroslava Rudiše - Konec punku v Helsinkách - čtenáře zavádí do východoněmeckého velkoměsta, kde vede svůj zaplivaný bar Helsinky bývalý punker Ole. Ole je čerstvý čtyřicátník, kterému se nepovedlo manželství, se svou dcerou se nestýká a životem proplouvá jen díky vzpomínkám na svou punkovou minulost a setkáváním se štamgaty, kamarády a bývalými láskami ve svém baru. Vše se táhne v poklidných vodách až do doby, kdy se úředníci města rozhodnou bar zavřít kvůli narušené statice domu. Ole je postaven před volbu, co bude dál s barem, kamarády a s ním samotným.
Z deníku punkerky Nancy
Jako druhá část příběhu se dějem vinou zápisky z fiktivního deníku sedmnáctileté punkerky Nancy, která prožívá svůj příběh v Jeseníku, v bývalém Československu. Osudy Nancy, která si žije svůj punkový sen za reálného socialismu a Oleho se paralelně protnou v osudový den roku 1987, kdy se náhodně setkají na legendárním koncertě punkové skupiny Die Total Hosen v Plzni. Několik společně strávených dní se Olemu zapíše nesmazatelně do paměti...
Punk let osmdesátých formou deníku
Konec punku v Helsinkách je zřejmě Rudišův nejzdařilejší román. Pečlivě formou deníku Nancy rozkresluje jednotlivé postavy s jejich nezaměnitelnými specifiky a umně prolíná jak časové, tak i osobnostní roviny. Románu nechybí tradiční rudišovské koření, kterým je výběr postav jakýchsi životních ztroskotanců, typický humor nebo specifická mluva, v tomto případě punkersky laděná.
Konec punku v Helsinkách je i přes svůj svérazný humor trošku zahořklý. Kniha nevypovídá jen o jakési rebelii mládí, vzdoru proti životu rodičů nebo prohnilosti socialismu, jde spíše o osobní příběhy jedné punkové generace, která se rodila v pohnuté době.
Dobře je v knize cítit doba, ve které se vše odehrává. Komunistické Československo a nastíněně i NDR osmdesátých let, dozvuky po havárii v Černobylu, punkové koncerty a výstřelky ve stínu represe, pohrdání většinovou společností, ale i tak trochu naivní odvaha jít si za svým a postavit se zahnilému systému. Současnost se zde odehrává pouze v zakouřeném baru a jeho bezprostředním okolí, který je pro mnohé posledním útočištěm v nejistotě jejich životů.
Hezký lidi manifest
Třetí část příběhu je jakousi vsuvkou, která do příběhu o pankáčích jakoby nezapadá - jedná se o Hezký lidi manifest, který je psán rukou Oleho sedmnáctileté dcery Evy. Eva, která se rozhodla proti společnosti rebelovat po svém a jinak než její otec, kterým pohrdá, píše manifest Hezký lidi. Zprvu roztomilá květinová revolta se postupně zvrhává a stupňuje do extrémní pyromanské teroristické akce až po gradující finále. Ani zde nechybí specifická mluva plná výrazů dnešní mládeže.
Konec punku v Helsinkách je příběhem ze života, kde není nouze o radosti, ale i starosti a smutky. Rudiš dějem proplouvá hladce, jako tichý pozorovatel. Nehodnotí jednotlivé postavy, jejích životy nebo ideje. Z jeho vyprávění je znát, že autor přesně ví, o čem píše. Do jisté míry sympatizuje se svými postavami, takže o to více vtáhne čtenáře do děje, ale přitom za ně neboxuje, ani je nestaví na odiv. Spíše se na celé dění dívá s odstupem, pochopením a politováním, protože životy, které svým způsobem ničí druhé, nelze ospravedlňovat. Někdy se čtenář může díky komplikovaně rozvrstvenému ději ztrácet, ale stejně jako exploze sprostých slov to zde působí autenticky, punkově a prostě k ději asi nějak patří. Za zmínku stojí "punkový" obal knihy.
Konec punku v Helsinkách je knihou o poslední punkové generaci, ale i pokroucených vztazích současných čtyřicátníků, kteří vyrůstali v tehdejší socialistické době. Proto stojí za přečtení.
