Mnoho renesančních malířů ve svých dílech pojednávalo o tématech, jako o stvoření vesmíru, lidské mravnosti, a také často malovali bohy. Jak tito malíři věděli, že mají malovat bohy právě takto? Byli snad schopni vidět jiné dimenze, než jsou ty naše?
V klasickém umění jsou náboženská témata, včetně Panny Marie, andělů a různých božstev běžnými scénami. V renesanci byly tyto výjevy klíčovým prvkem. Toto období je známo malíři, kteří pojednávali o stvoření světa a lidské mravnosti.
Umění bylo také prostředkem dokládání reality. V období před vynálezem fotoaparátu byly častým tématem maleb bitvy a portréty.
Když se zaměříme na způsob, jakým renesanční umělci malovali, objevíme úžasné techniky a znamenité využití barev. (Aby mohli vytvořit přesný odstín, museli rozdrtit kousky barev na prášek a udělat tak barevný obraz. Samotný proces byl zdlouhavý a náročný). Na obrazech vídáme bohy a anděly, povětšinou vznášející se ve vzduchu nad jinými anděly, a z obrazu můžeme cítit, že zde neexistuje zemská přitažlivost a že létají v prostoru. Lidé, kteří líčí své zkušenosti z opuštěním fyzického těla během různých duchovních zážitků, mluví právě o tomto stavu, kdy se v jakémsi stavu levitace vznáší nad svým vlastním tělem.
Jak mohli umělci namalovat bohy právě v takových podobách? Malíři ve své práci přesně následovali vzhled skutečných věcí a kreslili bohy jako lidské bytosti. Viděli snad do jiných dimenzí?
Jaká byla duchovní úroveň v době po středověku? Období renesance je známo jako období růstu a uvědomění si - určitý krok vpřed v lidském vývoji. Mnoho kreseb vyobrazuje svět v různých úrovních, od nebe až po peklo. Svaté postavy mají obvykle kolem hlavy nebo těla auru a andělé jsou těmto postavám průvodci. Jejich přítomnost na obrazech je brána jako samozřejmost.
Spoléhali se s naprostou důvěrou na mýtické příběhy a náboženství, nebo zde byla mnohem větší blízkost mezi lidmi a bohy? Bylo zjevení bohů a osvícených lidí v této době běžným jevem?
Existuje možnost, že renesanční lidé byli na duchovně vyšší úrovni než lidé dnes? Jak malíři věděli, že mají bohy kreslit právě tímto způsobem? Měli tito umělci, kteří byli velmi striktní ve vyobrazování skutečných věcí, rozvinutou schopnost vidět do jiných dimenzí?
Mravní zásady a hodnoty cti a krásy byly zcela určitě základem tohoto umění. Když se podíváme na renesanční portréty, můžeme si všimnout půvabného výrazu a vznešeného držení těla, bez ohledu na společenské postavení.
Dokonce i na obrazech bohyní a žen, které jsou nahé nebo jen zčásti zakryty látkou takovým způsobem, jenž by mohl napovídat o smyslnosti, je ženskost vyjádřena s dokonalostí a něhou neprozrazujíc žádný pokus o vyzývavost nebo pornografický záměr. Jakoby zde byly obsaženy morální hodnoty, které určují, co lze ukázat a co odhalit.
Po technické stránce byl důraz na přesnost a krásu bezpochyby nezbytnou složkou díla, ze které se neslevovalo. Pohled na vzdálené horizonty, lesy, bohaté rostlinstvo a modrou oblohu zkrášlují obraz v popředí a utvářejí základní pozadí, které namalovanému příběhu dodává inspiraci. Nejen přítomnost barev a světla, ale také výrazy tváře a držení těla ve vyobrazených bitvách naznačovaly smysl pro hrdinství.
Jestliže je umění zrcadlem duše a renesanční malba ukazuje motivy mravnosti a duchovna, pak vyvstává otázka, jaká byla podstata tehdejší kultury a jakými směry se vyvíjela v následujících stoletích až do současnosti.
Související články:
Třetí oko aneb šišinka mozková
Klasické umenie v experimente vyhralo nad moderným umením
Co říkají vědci: Byla skutečně Potopa světa?
