Žánr: romantický, drama s prvky realismu
Režie: Cary Fukunaga
Scénář: Moira Buffini (podle románu Charlotte Brontëové)
Hudba: Dario Marianelli
Hrají: Mia Wasikowska, Michael Fassbender, Jamie Bell, Holliday Grainger, Judi Dench, a další.
„19. století, viktoriánská Anglie, proslulý příběh. Ten si nemůžete nechat ujít, třebaže už jste ho viděli stokrát."
Proslulý příběh z viktoriánské Anglie spisovatelky Charlotte Brontëové se opět vrací na filmová plátna.
Nového zpracování se chopili scénáristka Moira Buffiniová a režisér Cary Fukunaga. Do hlavních rolí byli obsazeni Mia Wasikowska a Michael Fassbender.
Scénáristka pro vyprávění příběhu použila formu retrospektivy, v níž se postupně vrací zpět v čase a nastiňuje důvody, které měla mladá vychovatelka Jana Eyrová ke svému útěku z panství Thornfield.
Zápletka
Příběh začíná úprkem vzlykající mladé vychovatelky (Mia Wasikowska) z honosného sídla s dlouhými záběry jejího zoufalého bloudění po vřesovištích. Promáčená a vyčerpaná Jana Eyrová nachází útočiště u rodiny pastora (Jamie Bell) a jeho sester, kteří jí na vřesovištích zachránili život.
Návrat do trudného dětství ukazuje, jak nevlídně si s Janou osud pohrával. Když přežila výchovu a vzdělání v Lovoodském ústavu pro sirotky, odvážně si podala inzerát o místo vychovatelky. Kladnou odpověď dostává z odlehlého panství Thornfieldu, kam je přijata vlídnou paní správkyní (Judi Denchová) a je jí svěřena schovanka majitele panství Rochestra, malá Adéla Varensová.
Pán sídla Eduard Rochester jako dík za skvělé vedení a vzdělávání svojí svěřenkyně pozve vychovatelku k večernímu posezení u krbu. Jana a Eduard v sobě nacházejí rovnocenné partnery.
Rochester však skrývá trpké tajemství, jež dává příběhu skutečně tajuplný až horrorový nádech. Povídá se, že po sídle chodí v noci neznámá žena s ebenově černými vlasy a nesouvisle se směje. Tuto pověst, převyprávěnou Adélkou, Jana odmítne jako nesmysl. Postupně ovšem zjišťuje, že v noci se skutečně na chodbách něco děje...
Hodnocení
Rochesterovo tajemství je divákům většinou již známo, takže můžeme tiše závidět moment překvapení těm, kteří příběh neznají. Opravdu, viktoriánská detektivka s prvky horroru. Dramatická atmosféra by se samozřejmě neobešla bez hudby Dario Marianelliho.
Aby navodil pochmurnou atmosféru, nebál se režisér Fukunaga diváky skutečně vyděsit. Někdy ovšem vedlejším způsobem, což se může jevit jako zbytečné dramatizování, neboť samotný příběh nabízí dostatek napětí a stačilo by pracovat pouze s ním.
Kostýmy Michaela O'Connora jsou nádherné. Dobové oděvy, ať už jsou to skromné vlněné šaty vychovatelky nebo lovecký oblek šlechticův, svatební šaty, čepce postarších dam, složité účasy z dlouhých vlasů - vše je precizně dobové. Jen bych si odpustila pobíhání v noční košili kolem sídla, to by ve viktoriánské Anglii určitě nepřicházelo v úvahu. Také polibky na veřejnosti určitě nebyly přípustné, třebaže se jedná o polibky v parku panského sídla.
Herecké výkony obou protagonistů jsou tak skvělé, že diváci vzdychají překvapením během jejich slovních výměn. Skromná, tichá Jana se nebojí svému pánovi odpovídat upřímně a otevřeně.
Mia Wasikowska hrající svou velkou životní roli je pro mne naprosto přesvědčivá. Hraje svoji Janu Eyrovou jako tichou a křehkou, uvnitř však velmi silnou osobnost. Jana Eyrová byla odedávna vzorem ctnosti, dokázala se vzdát lásky pro zachování cti, aby svou lásku nakonec skutečně našla. Její mravní síla je v dnešní době skutečným zjevením.
Michael Fassbender sice vypadá mladší, než by měl být Eduard Rochester, ale své role zprvu náladového a sarkastického šlechtice sužovaného konvencemi své doby hraje dokonale. Také vlídná a prostomyslná paní správcová (Judi Denchová) je jako vystřižena z románu Charlotte Brontëové.
Dialogy při prvním posezení Jany a Eduarda u krbu byly perfektní a měly spád, ale přesto se ve filmu našla i místa, kde rozhovory postav zněly prkenně a zbytečně zdlouhavě. Celkově je film podle mého názoru zbytečně protahován a vznikala tak hluchá místa. Například retrospektiva bloudění Jany po vřesovištích se zcela zbytečně několikrát opakuje, i když má možná symbolickou funkci jakési duchovní metafory vnitřního bloudění.
Výprava je rovněž nádherná. Krajina, pochmurné šlechtické sídlo, anglický park, vřesoviště - vše dobře ladí k příběhu plnému napětí.
Je docela možné, že nejnovější příběh Jany Eyrové se stane filmem letošního roku.
Nezbývá než doporučit zajít do kina v tomto deštivém létě, ponořit se do dávných časů viktoriánské Anglie a prožívat příběh lásky a ctnosti.
Hodnocení: 
