Rozhovor s Wu Baozhangem, čínským novinářem žijícím v Paříži, na téma, co by se mohlo v Číně po smrti Ťiang Ce-mina změnit
Těžko uvěřit, že by smrt stárnoucího a funkcí zbaveného státníka mohla u západních demokracií vyvolat takové pozdvižení, jak doložily fámy o údajném úmrtí Ťiang Ce-mina nejen v Číně, ale i v mezinárodním tisku.
Zda je tento 84letý bývalý státník nemocný nebo již po smrti, zaměstnává pozorovatele politické scény už od 1. července, dne zahájení oslav k 90. výročí založení Komunistické strany Číny. Tentokrát Ťiang chyběl. Jako bomba pak udeřila několikrát opakovaná zpráva v televizi ATV z Hongkongu o jeho skonu.
Poté následovalo dementi zveřejněné oficiální vládní čínskou zpravodajskou agenturou Xinhua. Celá zpráva se skládala pouze z jedné strohé věty, že se tyto fámy nezakládají na pravdě. A jak je v Číně běžné, podléhá zdravotní stav nebo dokonce úmrtí vysoce postaveného člena strany státnímu tajemství.
Kontrola internetu na velké komunikační platformě, jako je Weibo nebo Baidu, vedla částečně k vymazání všech jmen, která byla nějakým způsobem s Ťiangem spojována. Ťiang je však i jméno řeky, takže ze sítě musela zmizet i jakákoliv zmínka o řekách. Cenzura se nezastavila ani před řekou Jangtse, která se v čínštině také nazývá „Chang Ťiang", „Dlouhá řeka ".
Co by se mohlo po Ťiangově smrti změnit?
Proč ale všechno toto vzrušení kolem muže, který se vzdal svého úřadu hlavy státu už v roce 2003? Tedy už rok předtím, než byl zbaven pozice generálního tajemníka Komunistické strany Číny. V roce 2004 nakonec ztratil i svou nejdůležitější mocenskou pozici jako velitel vojenského výboru.
Na to jsme se zeptali v Paříži žijícího čínského novináře Wu Baozhanga, který je považován za vynikajícího pozorovatele čínské politiky.
Pane Wu, co by se mohlo po Ťiangově smrti změnit?
Každopádně se změní mocenská struktura. Nejprve budou v pozadí nově zamíchány karty. Je docela možné, že je Ťiang už opravdu mrtvý, ale je ještě pod umělým dýcháním, dokud nebude etablována nová dohoda. Muž tak posedlý mocí, jakým Ťiang byl, určitě rozprostřel všude své sítě, jak je to v komunistické straně běžné. A tak zůstává nadále ve spojení s oněmi událostmi a kampaněmi. Jako je s Maem spojený onen nezdařený „velký skok kupředu" či kulturní revoluce, je otevření trhu, ale i rozkaz ke střelbě na náměstí Nebeského klidu spojeno s Deng Xiaopingem. Otevření se komunistické strany podnikatelům či pronásledování Falun Gongu zůstane spojeno se jménem Ťiang Ce-min.
Ale proč trvá pronásledování Falun Gongu až do současnosti?
Následovníci u moci si velmi dobře promýšlí, k jakému tématu se při střídání moci vyjádří. Prezident Hu Jintao a ministerský předseda Wen Jiabao se nikdy veřejně k Falun Gongu ani slovem nevyjádřili. Tímto je to pořád záležitostí Ťiang Ce-mina, neboť on tu mašinérii v roce 1999 spustil. A současně to znamená, že je toto téma pro celou zemi stále tabu.
Má to tedy znamenat, že navzdory převzetí zodpovědnosti za vládu v zemi, se automaticky nepřebírá plná zodpovědnost za vše, co se v zemi děje?
Tak to je. Kořeny toho všeho jsou pravděpodobně v myšlení dynastií císařských říší. Císař měl vždycky plnou zodpovědnost za svá nařízení a to mu zůstalo až do smrti. Až po Maovi - po usnesení stranického grémia - dochází k převzetí politické moci ještě za života „stranického císaře". Ale určité akce se řídí podle starých pravidel.
Proč se to týká Falun Gongu?
Jiang na začátku předpokládal bezproblémové a rychlé „vyhlazení" duchovního hnutí Falun Gong, což se nikdy nepodařilo. Navíc bylo jeho rozhodnutí přijato rozporuplně jak v politbyru a jeho stálém výboru, tak i v nejvyšším grémiu strany. Falun Gong byl zpočátku komunistickou stranou podporován, protože měl dobrý vliv na zdraví i morálku. Také nestál žádné peníze a u členů strany a jejich rodin byl oblíben. Dnes se však touto věci nechtějí zabývat, protože jak se zdá, Ťiangovy prsty jsou pořád ještě dost dlouhé.
Co pohnulo Ťiang Ce-mina k tomu, aby to pronásledování zosnoval?
Vedle komunistické strany nesmělo nikdy existovat žádné hnutí, které by dosáhlo masovosti. Přestože Falun Gong nemá žádné politické cíle, dostal se jednoduše tím obrovským počtem příznivců do soukolí politiky a v Ťiangovi probudil strach ze ztráty moci. Dodnes však neexistuje žádný doložitelný písemný příkaz vydaný Ťiang Ce-minem k pronásledování Falun Gongu.
Existuje šance, že po Ťiangově smrti - ať už je to kdykoli - dojde v tomto ohledu ke změně?
Ano, ta existuje, protože Falun Gong byl tak známý a tak rozšířený. Byla to společenská realita a v současné době je to v Číně zcela nepopiratelná síla. Falun Gong je v širokých kruzích považován za důvěryhodnou cestu díky nenásilnému vnitřnímu i vnějšímu postoji ve všech těch letech. Slepá víra v komunistickou stranu už v Číně každopádně totálně pohasla.
Setkal jste se osobně s Falun Gongem ještě před pronásledováním?
Ano, byl jsem u toho, když v roce 1995 měl učitel Falun Gongu, Li Hongzhi, v Paříži na čínském velvyslanectví přednášku o Falun Gongu na oficiální pozvání velvyslance. Následně se na počest mistra Li Hongzhiho konal na velvyslanectví slavnostní banket. Role hostitele se ujal pan velvyslanec, jehož manželka byla praktikující Falun Gongu.
Wu Baozhang pracoval až do masakru na náměstí Tiananmen 4. června 1989 jako korespondent agentury Xinhua v Paříži. Toho dne svou spolupráci spontánně ukončil. Poté se stal vedoucím čínské redakce u „Radio France International" v Paříži, kde byl činný 13 roků. Je považován za excelentního znalce čínské politiky.
Falun Gong byl představen veřejnosti v roce 1992 v Číně mistrem Li Hongzhim. Předvedl své učení a pět tělesných cvičení. Toto učení, v Číně nazývané kultivační škola, se díky dobrému vlivu na tělesné i duševní zdraví velice rychle šířilo. Učení obsahuje principy buddhismu i taoismu a dnes je celosvětově rozšířené. 
Copyright © Epoch Times Europe GmbH
