Milan Paumer byl členem antikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů, s níž v roce 1953 utekl z Československa přes Východní Německo do Západního Berlína, aby v USA vstoupili do armády a připravili se na výsadek zpět do Československa.
Během útěku z Československa zabili členové skupiny sedm policistů a pokladníka. Z původně pětičlenné skupiny se do Západního Berlína dostali jen bratři Mašínovi a Milan Paumer; další dva členové skupiny byli zadrženi a později popraveni.
Působení skupiny je historiky i českou veřejností považováno za kontroverzní, i přesto bývalý premiér Mirek Topolánek udělil v roce 2008 Milanu Paumerovi čestnou Plaketu předsedy vlády České republiky. Ocenění odboje skupiny je především vnímáno jako odsouzení komunismu.
„Milan by byl určitě rád, kdyby se dožil právě schváleného zákona o III. - protikomunistickém odboji, jehož byl v odbojové skupině bratří Mašínů hrdinným účastníkem,“ říká kancléř Konzervativní strany Martin Rejman.
Společenská rozporuplnost jejich odboje, zejména usmrcení sedmi policistů a pokladníka, je některými považována naopak za zločin. Při cestě na Západ, kam se z bývalého komunistického Československa doslova prostříleli, neváhala skupina protikomunistických odbojářů obětovat životy druhých. Jejich zastánci ovšem namítají, že k takovým činům byly dohnáni atmosférou komunistické diktatury, která běžně používala popravy polititických vězňů, mučení a psychický nátlak tajné policie.
„Podobně jako vyhlásila Hitlerova NSDAP, myslím, že v norimberských zákonech, specifickou občanskou válku Židům. Ještě více [lze] doložit, že to byla u nás zcela zjevně neregulérní válka ozbrojených komunistů proti neozbrojeným nekomunistům,“ říká Jiří Kubík z Výboru na odhalení teroru KSČ v lágru Minkovice i jinde.
„Tedy válka neumožňující regulérní odpor, ale pouze odpor a odboj mimořádně nouzový, mimořádně obtížný, imořádně nebezpečný a nestandardní, pouze a jenom v kontextu rozšířené politické atmosféry o budování lepších zítřků socialismu. Na rozdíl od válečných zajatců držených obvykle v zajetí dle mezinárodních válečných konvencí zde byli váleční zajatci vražděni a popravováni. V tom právě spatřujeme příčinu toho u nás do té doby neobvyklého odboje, který chceme právně rehabilitovat ve všech zbytcích,“ dodává Jiří Kubík.
Čtěte také:
