Čchang-ťie, vynálezce čínského znakového písma

Podle staré čínské pověsti vytvořil čínské znaky Čchang-ťie, který byl osobním dějepiscem vládce Fu Si a Žlutého císaře.

Jednou, když se procházel po horách, narazil Čchang-ťie na obří želvu. Modré čáry na jejím krunýři přitáhly jeho pozornost.

Bedlivě si je prohlížel a objevil v jejich obrazcích vnitřní významy. Napadlo ho, že lidé by své myšlenky mohli také vyjadřovat nebo zaznamenávat význam věcí a dění pomocí podobných symbolů, jaké viděl na zádech želvy. 

Čchang-ťie pozoroval rozmístění hvězd, krajinu, tvary zvířat a vegetace a z těchto pozorování vytvořil různé symboly, kterým dal určité významy.

Zkusil pak za použití těchto symbolů vyjádřit své myšlenky a zjistil, že lidé symbolům a významu, který chtěl předat, rozumí. Mudrc pak tyto symboly přeložil do „slov“ a tak se zrodily znaky čínského písma.

Každý znak, který vytvořil, má svůj vlastní význam. Liší se tak od ostatních jazyků, jako arabština, ruština nebo angličtina, kde písmena představují zvuky, které tvoří slova a ty nesou významy. V čínštině nese význam samotný symbol.

A proto ty znaky, které si zachovaly ideografický význam, předávají v každém tahu štětce či pera realitu života našich čínských předků. Studováním čínských znaků lze pochopit podstatu čínské kultury.

Čínský znak není jen symbolem jazyka a lidské civilizace, je také naplněn zkušenostmi lidí. Pomocí znaků může být naše kulturní historie zaznamenána a uchována po generace.