Žánr: drama
Scénář: Jiří Soukup, Václav Kadrnka
Režie: Václav Kadrnka
Hudba: Jan Čeněk
Kamera: Braňo Pažitka
Hrají: Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš
„Ve filmu se příliš nemluví. Důležitou stránkou je vyprávěcí schopnost kamery."
Film Osmdesát dopisů režiséra Václava Kadrnky se točil bez grantů či podpory televizí. S krátkým spotem o filmu se autoři prezentovali na Karlovarském filmovém festivalu, kde si ho všimli pořadatelé jednoho z největších evropských filmových festivalů Berlinale, a snímek nominovali do sekce Forum.
Film je pohledem do vzpomínek autora Václava Kadrnky. Jeho otci se v době totality podařilo emigrovat z Československa do Velké Británie. Snímek ukazuje jeden den matky a syna, kteří se snaží získat povolení, aby mohli za otcem odcestovat. Matka usilovně a systematicky pracuje na získání povolení pro opuštění republiky. Během toho si neustále s manželem dopisuje. A právě soukromá korespondence se stala Kadrnkovi předlohou pro jeho první celovečerní titul.
Společně se svým profesorem z FAMU Jiřím Soukupem napsal scénář a film režíroval a nakonec se stal i jeho producentem.
Kadrnka vybral do hlavních rolí Zuzanu Lapčíkovou, známou cimbalistku, zpěvačku a skladatelku ze Slovácka, které mu nejvíce připomínala právě jeho matku. Pro roli syna vybral opět neherce a opět hudebníka Martina Pavluše, také ze Slovácka.
Zápletka
Vzpomínám si na několik okamžiků ze svého dětství. Bylo to dost výjimečně, ale někdy se stalo, že rodiče museli oba odejít na nějakou dobu a nechat mě a bratra samotné doma. Dobře si pamatuji úzkost, která mě polila, když se rodiče dlouho nevraceli.
Nevím, jak se cítil 14letý Vašek (Martin Pavluš) - vlastně, jak se cítil Václav Kadrnka, když se probudil v bytě, kde nikdo nebyl. Bušící srdce mladého Vaška mu dá jasný směr, kam se vydat.
29. března 1987 před sedmou hodinou ranní se Vašek rozhodne dohonit svou matku (Zuzana Lapčíková), která se vydala získat „ povolení svobodně a láskyplně žít v úplné rodině". K tomu jim má pomoci povolení neochotných úřadů. Žádají o povolení vycestovat do Velké Británie. Tam emigroval Vaškův Otec. Jeden den stráví divák v přítomnosti matky a syna, kteří touží po společném životě syna, matky i otce.
Hodnocení
První celovečerní film režiséra Václava Kadrnky se objevil letos na Berlinale, a to o něčem svědčí. Jak uvedl sám autor, na festival se s filmem nehlásil. Organizátoři festivalu se o film přihlásili sami. A to o něčem svědčí taktéž.
Snímek by se bez problému nechal zařadit mezi minimalistické, nízko-nákladové filmy. Na jeho realizaci autoři získali první příspěvek až po natočení a uvedení na festivalech v Berlíně a v Karlových Varech, tím se stává také výjimečným.
Jistě zaujme schopností podat pravdivou zkušenost mladého chlapce a reálného vhledu do konečné fáze totalitního Československa. Ve filmu se příliš nemluví. Důležitou stránkou je vyprávěcí schopnost kamery. Dramatické detaily jsou jednou z nejdůležitějších stránek filmu a jsou dokonale propojeny s hudbou Jana Čeňka. Dalo by se říci, že film je v zachycení doby tehdejšího Československa pravdivým obrazem. Autor divákovi nechává velký prostor pro jeho vlastní přemýšlení a hledání pointy.
Někomu se nálada filmu může jevit chladná, což jistě velmi dobře zachycuje náladu, která na úřadech a možná celkově v anonymní době konečné etapy totalitního Československa panovala.
Hodnocení: 
Zajímavosti
V Berlíně měl film svou premiéru a Berlinale mu zaplatilo převod z původního 16mm na 35mm film. Díky finanční podpoře německého festivalu má titul nyní 7 kopií určených pro distribuci. Tu v součastné době zajišťuje společnost ArtCam.
Morava je domovem celého snímku, většina scén byla totiž natočená v Brně.
