Když se zpráva objevila poprvé, mnozí ji nemohli strávit. Šlo přinejmenším o strašlivý příběh. To, co původně začalo jako fámy, se stalo nejbrutálnějším zločinem čínského režimu, jaký do té doby neměl ve světě obdoby.
Právník na poli mezinárodních lidských práv, David Matas, seděl v březnu 2006 ve své kanceláři, kdy začaly informace o nelegálních odběrech orgánů pronikat na světlo světa. Inkriminovaná zpráva přišla do jeho emailové schránky společně s dalšími novinkami z oblasti lidských práv.
Email popisoval příběh ženy s pseudonymem „Annie", jejíž manžel trpěl nočními můrami v důsledku toho, co způsobil více než dvěma tisícům lidí.
Annie vyprávěla, že její manžel byl chirurg. Pracoval pro čínskou vládu a vyjímal rohovky živým lidem, vězněným v Číně kvůli tomu, že se věnují meditační praxi Falun Gong. Rozřezával skalpelem oči nedobrovolných dárců orgánů a trpěl silnými výčitkami svědomí. Zbylé orgány takto usmrcených politických vězňů se odebíraly také a následně putovaly na trh nezákonného obchodu s orgány.
Když o těchto hrůzách řekl své ženě, opustila ho a utekla do Spojených států, kde tyto zločiny odhalila.
Matas si, podle jeho slov, v té době ještě nemohl být jistý, zda jde o pravdu nebo fikci, i když říká: „O Falun Gongu jsem věděl dost na to, abych věděl o jeho pronásledování [čínskou vládou], a tak jsem zvažoval, že by to pravda být mohla," vzpomíná Matas v telefonním rozhovoru ze svého hotelového pokoje v Ženevě.
Na celou epizodu pomalu zapomněl, než se mu za dva měsíce ozvali, zda by obvinění z odebírání orgánů v Číně společně s bývalým státním tajemníkem pro Asii a Tichomoří, Davidem Kilgourem, neprošetřil.
„Věděl jsem, že tohle bude těžké," říká Matas. „Když jsem začal, neměl jsem ani potuchy, jestli jsou obvinění pravdivá nebo falešná, ale ze zkušenosti jsem věděl, že bude těžké najít někoho jiného, kdo by to udělal. [odhalil tyto praktiky]"
Neměli možnost oběti zpovídat, protože byly zavražděny, neexistovala žádná těla, protože všechna byla spálena, a čínský režim nepovoluje zastáncům lidských práv, aby na jeho území působili, navíc do čínských věznic nemá přístup ani Červený kříž.
Matas nazývá takovou situaci „důkazní rébus", nicméně se díky mnohaletým zkušenostem v prověřování pravdivosti tvrzení uprchlíků nakonec propracoval k řešení. „Pracuji s lidmi, kteří přijdou s hadry na zádech a příběhem," vysvětluje Matas.
Kilgour a Matas se dali do práce a našli celkem 51 důkazních stop, které je vedly k závěru, že obvinění jsou pravdivá. „Když jsem viděl, že tohle se děje v 21. století velkému počtu nevinných občanů v Číně, šokovalo mě to," vypráví Kilgour do telefonu.
Jejich důkazy zahrnují telefonní hovory s nemocnicemi, kdy vyšetřovatelé nebo jejich pomocníci vystupovali jako lidé zajímající se o koupi orgánů a specificky se sháněli po orgánech od lidí praktikujících Falun Gong. Zaměstnanci nemocnic následně potvrdili, že takové orgány k dispozici jsou.
Čína tvrdí, že orgány získává z popravených vězňů, ovšem Kilgour a Matas objevili značné nesrovnalosti mezi počtem uváděných poprav a počtem transplantací. Došli k závěru, že následovníci meditačního hnutí jsou nejpravděpodobnějším zdrojem pro 41 500 transplantačních operací provedených v rozmezí let 2000 a 2005.
První zpráva vyšetřovatelů vyšla v červenci 2006, následovaná rozšířeným vydáním a posléze knihou Bloody Harvest: The killing of Falun Gong for their organs (Krvavá sklizeň: Zabíjení Falun Gongu pro jejich orgány), která vyšla v říjnu 2009.
Vydání knihy Krvavá sklizeň: Zabíjení Falun Gongu pro jejich orgány
Video poskytla televizní stanice NTD television
Běžná praxe
Když byla zpráva od Kilgoura a Matase publikována, vydal se americký spisovatel Ethan Gutmann do Bangkoku, aby vyzpovídal lidi praktikující Falun Gong, kteří nedávno z Číny uprchli. I když měl ze začátku pochybnosti, na základě svého šetření došel ke stejným závěrům jako oba vyšetřovatelé.
Gutmann udělal rozhovory s více než stovkou praktikujících, včetně padesáti uprchlíků z věznic a pracovních táborů řízených Čínskou komunistickou stranou.
V telefonním interview z Velké Británie Gutmann uvádí, že když si uvědomil, že tvrzení jsou pravdivá, byl to pro něj „silný okamžik". Zpovídal starší ženu, která popisovala vyšetření, kterými lidé z Falun Gongu ve vězení a pracovních táborech procházeli. Vyšetření se zaměřovala v rozsáhlé míře na testy krve a zdravotní stav orgánů.
„Procházeli těmito vyšetřeními a očividně pro ně nebylo žádné opodstatnění. Nebylo to skutečné lékařské vyšetření, prověřovali jen orgány," svěřuje se Gutmann.
O stejných vyšetřeních slyšel znovu a znovu. Aby se přesvědčil, že mu jen neříkají, co by rád slyšel, ptal se na zdravotní prověrky jen jakoby náhodou. „Bylo jasné, že se mezi sebou neinformovali a bylo jasné, že si neuvědomují závažnost (věci)," prozrazuje spisovatel.
Aby pokryla náklady na vyšetření, Gutmann odhaduje, že by ČKS musela odebrat orgány z každého čtyřicátého člověka, který prověrkami prošel. A to jen, aby neměli ztrátu. Kdyby chtěli vydělat, museli by zavraždit každého pátého nebo desátého.
Na základě svých zjištění se vyšetřovatel domnívá, že Čínská komunistická strana (KS Číny) musela kvůli orgánům zabít 65 000 praktikujících Falun Gongu. Podle něj jde o podobný odhad, ke kterému se dostali Matas s Kilgourem. „Je to překvapující, protože jsme každý pracovali s úplně jinými metodami. Nepoužívám čísla čínské vlády," říká Gutmann.
Své závěry shrnul v článku z listopadu 2008 s názvem „China's Gruesome Organ Harvest" (Hrůzná sklizeň orgánů v Číně), který byl uveřejněn v časopise Weekly Standard a na jeho blogu East of Ethan.
Během dalšího bádání zjistil, že praxe KS Číny zabíjet náboženské přívržence pro jejich orgány je rozšířenější, než se původně domníval. Objevil, že obětmi jsou také křesťané, Tibeťané a Ujguři.
Podařilo se mu rovněž prokázat, jak režim s touto praktikou začal. Vše se má objevit v nadcházejícím článku na stránkách Weekly Standard. „Dokazuje to, že Ujguři byli prvními politickými vězni, kterým se (orgány) odebíraly, a to v roce 1997 po incidentu v Gulje. Rozsah byl pravděpodobně celkem malý, ale nikdy nevíte. Co víme, je, že se to určitě stalo," vypráví Gutmann.
Zároveň podotýká, že tohoto zločinu se čínská strana dopouští nejvíc mezi praktikujícími Falun Gongu. Jeden důkazní materiál například nasvědčuje případu, kdy byl zdravotnímu vyšetření orgánů podroben celý autobus Tibeťanů, kdežto u Falun Gongu šlo často o prohlídky stovek lidí najednou.
Odhalování zločinu
Práce Matase a Kilgoura jim vysloužila nominaci na Nobelovu cenu míru a dvojice pokračuje ve svém „turné" po celém světě, kde výsledky svých zjištění prezentují vládám, transplantačním společnostem a na uspořádaných akcích pro veřejnost.
Od té doby přestala čínská vláda cizincům orgány otevřeně prodávat, nicméně mezi Číňany je tato praxe stále povolena. Matas poznamenává, že dnes mohou transplantace provádět jen registrované nemocnice, což však „platí jen pro civilní systém, ne pro vojenský a právě armáda je hlavním pachatelem vražd (praktikujících) Falun Gongu pro jejich orgány, takže se nic nevyřešilo."
Reakce KS Číny na zjištění vyšetřování byly „absurdní", jak to popisuje Matas. „Kdybychom neměli pravdu, vláda by je (zjištění) mohla velmi lehce vyvrátit, ale čeho jsme se dočkali, jsou jen nesmysly."
Příkladem může být dokumentární film hongkongské televize Phoenix TV, která udělala rozhovor s lékařem, který se podle obou vyšetřovatelů k prodeji orgánů z praktikujících Falun Gongu přiznal.
Reportér ve snímku předává doktorovi přepis rozhovoru s vyšetřovali a ten popírá část o prodeji orgánů z následovníků Falun Gongu. Matas poznamenává, že v dokumentu nepadlo ani slovo o telefonním rozhovoru, ve kterém se doktor k prodeji přiznal. Nahrávka rozhovoru je přitom k dispozici jako důkazní materiál.
Ale došlo ještě k absurdnějším případům. Konzul na čínské ambasádě v Izraeli při rozhovoru s Matasem prohlásil, že celá zpráva je založena na fámách. Snažil se to dokázat smyšleným důkazem, o kterém pak později tvrdil, že jej vůbec neuváděl.
Matas zmiňuje, že jak na případu víc pracují, dostalo se jejich nálezům mezi vládami a organizacemi „většího přijetí", avšak dodává, že on ani Kilgour zatím „nevidí takový nepřetržitý přístup k věci, jakého by se rádi dočkali".
Má za to, že je to způsobeno povahou celého případu. „V některých věcech Čínu kritizovat můžete a oni řeknou „ano, máte pravdu, dejte nám čas", ale jakmile je kritizujete za pronásledování Falun Gongu, rozzuří se - odejdou z místnosti a nechtějí mít s vámi nic společného."
Podle Gutmanna „buď nakonec dojde v Číně k zásadní reformně nebo se KS Číny zhroutí a velmi pravděpodobně se podaří najít záznamy, které se uchovaly ... a lidé se vzpamatují a řeknou „proč jsme nic neudělali?" a nebudou na to mít žádnou pádnou odpověď".
Článek byl aktualizován 30.3.2011
Související články:
Čína popírá, že by měla statistiky transplantací orgánů za období 2000 - 2005
ČÍNA: Bývalý vězeň vazebního centra potvrdil odebírání orgánů živým lidem
Tchaj-wan zakázal lékařům z Číny domlouvat v zemi transplantace
