Kohoutky se kazí každou chvilku. Naštěstí lze unikající vodu zastavit různými způsoby, kusem gumy nebo starého igelitu (Ondřej Horecký/Velká Epocha)
Stěží existuje slovo, které by vystihovalo každodenní život v Africe tak jako improvizace. Nemluvím tak ani o nás cizincích, jako spíše o místních obyvatelích. Pro mnohé bělochy je k nepochopení, jak tu mohou lidé přežít v podstatě z ničeho.
 
„Jak žijí?" „Z čeho jsou živi?" ptají se často. Život je naučil, a tak dokážou přežít i s málem. To, co my dokážeme překonat jako krátkodobé provizorium, se jim stalo provizoriem doživotním.
 
Na venkově musí lidé přežít z toho, co si vypěstují, a spoléhat na sílu svých svalů a shovívavost nebes, aby jim poskytla dostatek deště. Protože peněz je málo a nikdy nevíte, co vám přinese zítřek, je třeba myslet hlavně na dnešek. Když se jde spát s plným žaludkem, den je dobrý.
 
Aby člověk investoval co nejméně, snaží se v co největší míře ušetřit. Místo nových bot si ty staré spravíte, místo šroubku použijete kus igelitky nebo gumy, místo nových bot si koupíte sandály vyřezané ze starých pneumatik, místo výstražného trojúhelníku dáte na silnici čerstvé haluze, místo kladiva použijete kámen, místo drátěnky kousek pytle (mimořádně účinné řešení) a tak dál.
 
Někdy provizorní řešení nefungují a mohou být i nebezpečná, obzvlášť co se týká dopravních prostředků. Zázračně to ale většinou dobře dopadne a když se něco pokazí, přijde se s nápadem novým, stejně provizorním a stejně dočasným. Koneckonců, jak říká svahilské pořekadlo: Kujikwa si kuanguka, bali ni kwenda mbele. (Klopýtnout neznamená spadnout, ale jít kupředu).
 
A tak se jde dopředu, zase o kousek dál. S tím, jak Tanzánie začíná  být  zaplavena levnými výrobky z Číny a Indie, i obyčejný občan si může najednou dovolit koupit úplně nové výrobky, o kterých se mu dřív jen zdálo. Je jich tu plno a někdy jsou jedinou alternativou. Řeknu vám, že sehnat kvalitní nářadí nebo jen kvalitní kohoutek JE problém.
 
Obcházíte obchody, abyste zjistili, že všude prodávají ten stejný výrobek, o kterém navíc víte, že se vám za pár měsíců rozpadne, rozlomí, utrhne a vám nezbude, než to opět vyřešit kusem igelitky nebo rozstřihanou starou duší.
 
Plně funkční model rádia (Ondřej Horecký/Velká Epocha)
Často ani nezjistíte, odkud výrobek pochází. Aby oklamali zákazníky, výrobci někdy nazývají své výrobky jmény, jako England, Liverpool apod., protože evropské produkty tu mají dobré jméno. Jako Evropanovi je vám ale už poté, co kliku nebo vypínač vezmete do rukou, jasné, že ta položka byla vyrobena o hodně dál na východ, než by její název naznačoval.
 
Možná si říkáte - co je na tom? Vždyť u nás se spousta výrobků z Číny prodává také. To je pravda, ale také je pravda, že do Evropy a obecně na Západ se dováží ty kvalitnější výrobky, zatímco ty podřadné kvality končí buď v Číně samotné nebo v rozvojových zemí celého světa, tedy i Africe.
 
Tato nedostupnost kvalitního zboží je příčinou neustálé frustrace, kterou zažíváte, když něco stavíte a budujete. Standardy jsou tu opravdu o hodně nižší a šlendriánství rozšířené.
 
Když lidem ukazuji fotky a videa od nás, jen nevěřícně kroutí hlavou, jak může být vesnice tak čistá, jak to, že tam máme všude asfaltové cesty a tak pěkné domy. (Jeden učitel po sledování takového videa poznamenal, že jsme vskutku příliš daleko na to, aby nás někdy dohnali). A my, když přijedeme sem, se zase divíme, proč nejdou zamknout dveře, nebrzdí kola, rozpadají se podlahy a všude je špína a hlavně proč s tím nikdo nic nedělá.
 
U bot a oblečení je to také tak. Buď si koupíte nové MADE IN CHINA nebo použité z Ameriky, Evropy či Austrálie. Jako secondhandový typ sahám po té druhé možnosti. Za přibližně stejnou cenu sirotkům kupuji raději kvalitní kožené boty dobré značky, které ve zdejším drsném terénu vydrží alespoň rok, než abych koupil krásně vypadající nové boty z plastu, které se dětem za dva měsíce rozpadnou.
 
Nakupování vůbec je tu daleko zajímavější než u nás. Na trhu se probíráte kopami použitého oblečení a bot a ty nejlepší kusy se vydražují. Nezapomeňte smlouvat. Čím víc koupíte, tím větší šance na slevu.
 
Další často se kazícím výrobkem jsou vypínače. Když není nic jiného po ruce, je třeba improvizovat, jako např. na snímku, kde jsem si vyrobil vypínač ze šroubku, kusu lepící pásky a bonbónu na zatížení (Ondřej Horecký/Velká Epocha)
I já jsem se za ta léta přizpůsobil a uskromnil. Každý rok si s sebou beru méně a méně věcí. Co potřebujete, tu dostanete, a co nedostanete, to nepotřebujete (ovšem dámy by si své oblíbené hygienické pomůcky stále ještě vozit měly).
 
Když si vzpomenu na první cestu do Afriky, která pro mě představovala velkou neznámou divočinu a život bez civilizace, vykouzlí se na mé tváři úsměv. Skutečnost se ukázala jiná, a ačkoli stále ještě tahám plnou krosnu věcí, většina z nich už není určena pro mě, ale pro druhé. A když vám něco schází? Vyřeší to improvizace...
 
Autor je reportérem Velké Epochy, který do subsaharské Afriky, zejména Tanzánie, cestuje už roky a zajímá se jak o dějiny, tak i o současnost oblasti. Jeho zkušenosti vyvěrají z osobního styku a života s místními lidmi, kterým jako člen Občanského sdružení Bez mámy pomáhá.
 
 
Další články z Afrického zápisníku