Recenze: Nahniličko - vztahové etudy, pochybné obchody a alkoholové dýchánky očima Jana Krause

Žánr: Činohra

Autor: Jan Kraus
Režie: Jiří Ornest

Kostýmy: Jana Krausová
Hudba: Michal Pavlíček

Hrají: Ivana Chýlková, Eva Holubová, Martha Issová, Jan Kraus, Bohumil Klepl, Ladislav Synek

„Jít nebo nejít na Nahniličko není filosofická otázka, stačí mít dobrou náladu, chtít se uvolnit a bavit."

Komedie Jana Krause nazvaná Nahniličko se v Praze hraje již osm let. V současné době se činohra hraje v divadle Kalich, v níž uvidíme i samotného autora společně s Ivanou Chýlkovou, Evou Holubovou a dalšími zkušenými herci.

Příběh se odehrává v jediné kulise spoře vybaveného domku ve větrném městečku, kdesi v Čechách. Kromě otázky malicherných vztahových peripetií, kterým dáváme v každodenním životě zbytečně velkou váhu, se Nahniličko otáčí okolo vychytralých obchodů a transakcí, které živí ty, pro něž je poctivý a obyčejný život příliš vzdálený a nepochopitelný.

Vtipně na pódiu působí například neustálé otravování s osobními problémy Ladislava Synka, coby postavy do počtu. Hádavou vztahovou etudou diváky baví i znervózňují Eva Holubová a Jan Kraus, dokud na scénu nevstoupí vynikající Bohumil Klepl s Marthou Issovou.

Klepl coby Jorge Ejar Clavijo s ostrým ruským přízvukem předvádí vynikající herecký výkon - diváky přesvědčivě rozesmívá a stahuje veškerou pozornost na sebe. Na scéně se objevuje také několik humorných divadelních triků a Ivana Chýlková v roli obrovité a pochybné podnikatelky Ballantines. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem její postavu přijal... takovouhle jsem Ivanu ještě neviděl - myslím v dobrém slova smyslu.

Představení lze stěží považovat za hlubokou klasiku, ale spíše za uvolněnou a zábavně trefnou sondu do současné společnosti, přibarvenou typickým humorem a pohledem Jana Krause. V některých okamžicích je skutečně třeba si říci „uvolněte se prosím" a nenechat se nachytat pověstným Krausovým dotíráním na lidské slabosti a „psychické nedodělky".

Kalich se snaží být moderní, netradiční a zábavný. Jistě Nahniličko nemůže nabídnout to, co například Richard III. nebo Aida, ale o to se ani nesnaží. Našlo si mezi diváky činohry svoje místo, uvolňuje a baví svoje obecenstvo již osm let a to zákonitě znamená, že na něm něco je. Jít nebo nejít na Nahniličko není filosofická otázka, stačí mít prostě patřičnou náladu a chtít se dobře pobavit.

Hodnocení: