20110204_koktejl_afrikaocase
Svítání. Svahilský čas je jiný než ten náš. Den začíná se svítáním, v sedm hodin ráno, což je pro místní jedna hodina. (Velká Epocha/Ondřej Horecký)
 
Když se řekne, že v Africe mají jiný čas, většina lidí si asi pomyslí, že to má přenesený význam, ale pravda je taková, že se tu skutečně používá jiný čas. Ten swahilský je jiný, než ten náš. Den se také dělí na dvě části, každá o dvanácti hodinách, ovšem den tu začíná v sedm hodin ráno, což je pro místní jedna hodina (saa moja asubuhi).
 
Sedmá hodina večerní je opět jedna hodina, ovšem tentokrát večerní (saa moja usiku). Pro nás, kteří jsme zvyklí jednat podle našeho času, to znamená, že si musíte čas přepočítávat. Řekněme, že někoho požádáte, aby přišel v deset ráno. Když víte, že sedm ráno je jedna hodina, lehce si vypočítáte, že deset jsou čtyři hodiny. Dáte si tedy schůzku ve čtyři.
 
Swahilský čas je postavený na délce dne. Slunce vychází a zapadá po celý rok přibližně ve stejnou hodinu, mezi šestou a sedmou podle toho, jak daleko od rovníku se zrovna nacházíte.
 
Když už mluvíme o schůzce ve čtyři, je téměř jisté, že se ve čtyři nikdo ze zúčastněných neobjeví. Začnou se pomalu trousit až později, bez omluvy a s úsměvem na tváři. Tohle chování mě dřív vyvádělo z míry. Byl jsem zvyklý všude chodit na čas a domluvenou dobu dodržet, a proto jsem nemohl pochopit, jak může někdo slíbit někde být, a přitom to lehkovážně ignorovat.
 
20110204_koktejl_afrikaocase2
V Africe lidem čas nevládne jako u nás a životní tempo je mnohem klidnější. A věčně se na něco čeká. (Velká Epocha/Ondřej Horecký)
V tomhle mi dala Afrika lekci a k nelibosti mých blízkých a přátel jsem se sám v tomhle směru změnil. Na čas už nechodím a pravidelně mívám zpoždění oproti slíbenému příchodu. A místním už to také nezazlívám. Sám vím, kolik překážek člověk musí překonat, než se dostane z místa na místo.
 
Než dojedete z vesnice do města, pokazí se vám dvakrát minibus, pak mu dojde benzín, řidiče zdrží policejní kontrola nebo potkáte dlouho neviděného známého. Je tolik věcí, které vám zabrání přijít včas. Proto bude nejlepší, když si dáte schůzku na tři a dorazíte o půl čtvrté anebo ve čtyři.
 
Je zajímavé, že i když v domech narazíte na hodiny a hodinky, většinou nefungují nebo ukazují špatně, snad aby odrážely životní tempo místních.
 
A tak hodina sem, hodina tam, netřeba spěchat. Jakoby se Afričané řídili swahilským příslovím Mwenda mbio hujikwa kidole (Kdo moc spěchá, ukopne si palec). Proto, abyste si uchovali prsty na nohou nepoškozené, je třeba zpomalit a brát to vše zlehka. Ušetříte si zbytečné rozčilování.
 

Autor je reportérem Velké Epochy, který do subsaharské Afriky, zejména Tanzánie, cestuje už roky a zajímá se jak o dějiny, tak i o současnost oblasti. Jeho zkušenosti vyvěrají z osobního styku a života s místními lidmi, kterým jako člen Občanského sdružení Bez mámy pomáhá.