GM a NASA učinili velký skok v oblasti robotických technologií
Umělci často tvrdí, že při malování lidské postavy je nejobtížnější zvládnout kresbu ruky. Méně zkušení umělci, kteří se necítí ještě příliš pevní v kramflecích, tak proto občas raději úmyslně kreslí radši pózy, kde nejsou ruce vidět.
Ruka se ovšem ukázala být stejně obtížně reprodukovatelnou i ve světě robotiky. Zatímco robotická technologie urazila v posledních deseti letech nesmírný kus cesty, inženýři vždy bojovali s tím, aby ruce jejich výtvorů vypadaly tak, jak mají. Většinou jsou totiž ruce robotů jen nepatrně vylepšenými svěrkami ve tvaru C.
Nedávná spolupráce mezi General Motors (GM) a NASA však přinesla světu robota, jehož ruce jsou téměř jako ty lidské. Tvůrci Robonauta 2 (známého spíše jako R2) tvrdí, právě kvůli páru jeho rukou, že nový robot je jedním z vůbec nejobratnějších exemplářů, jaký byl kdy postaven.
Inženýři z technického střediska GM nedaleko Detroitu a z NASA Johnson Space Center v Houstonu navrhli R2 tak, aby mohl pomáhat lidským astronautům na budoucích misích na Mezinárodní vesmírné stanici.
Ruce byly důležitou součástí jeho designu hlavně proto, že všechna zařízení na palubě vesmírné stanice byla navržena právě pro lidské ruce. R2 proto musel být schopen vykonávat stejné úkoly za použití stejných nástrojů.
"Paže a ruce R2 mají kloubovou kostru podobnou té lidské, a palce mají čtyři stupně volnosti, skoro jako člověk," prohlásil Marty Linn, hlavní inženýr GM pro robotiku.
Už R1, předchůdce modelu R2, byl o poznání dále, než většina tehdejších humanoidních robotů - sportovní štíhlé prsty a palce navržené tak, aby fungovaly jako lidské ruce. U R2 dokázali vědci ještě zvýšit obratnost rukou, čímž se navýšil i počet úkonů, které s nimi robot může provádět.
Inženýři zkoumali, jakým způsobem jsou šlachy lidských svalů připojeny ke kosti, a navrhli R2 tak, aby byly kosterní klouby připojeny šlachami k čidlům a poháněcím zařízením v dlani.
To umožňuje kontrolním systémům R2 přesně nastavit reakční sílu a průběžně upravovat sevření ruky při jakékoliv činnosti, kterou robot vykonává.
Lidské tělo má schopnost přizpůsobit se kolísání - což je v robotickém světě těžko napodobitelné. Tradiční průmysloví roboti jsou navrženi tak, aby přesně umisťovali objekty nebo následovali určitou cestu, ale pakliže se objeví nečekané předměty nebo překážky, nedovedou na ně příliš dobře reagovat.
Ruce R2 a jeho kontrolní systémy však mají schopnost se drobným změnám přizpůsobit. Vývojáři říkají, že R2 demonstruje tuto schopnost, když si třese rukou s návštěvníky. Bez ohledu na velikost ruky nebo pevnost stisku upraví robot R2 stisk ruky odpovídajícím způsobem.
R2 pomohou astronautům plnit druhořadé úkoly tak, aby se posádka mohla soustředit na složitější záležitosti. Robot se poprvé podívá do vesmíru v únoru 2011, kdy bude pomáhat s přípravou projektů, utírat madla a sestavovat na stanici nové moduly.
Ačkoli byl speciálně navržen tak, aby pomáhal astronautům, je více než pravděpodobné, že uplatnění najde i jinde. Vývojáři tvrdí, že schopnost robotů zvládat i obtížnější operace jistě přijde vhod i ve výrobní sféře.
