Každý touží po štěstí, ale zdá se, jakoby bylo někde ukryté jako zakopaný poklad.
Ať je to jak chce, všechno, co děláme a v co doufáme, vědomě či podvědomě, přímo či nepřímo, je spojené s hlubokou touhou po štěstí.
Francouzský buddhistický mnich Matthieu Ricard, autor knihy "Štěstí: Návod k rozvoji nejdůležitější schopnosti v životě", si nechal oholit hlavu a aplikovat 256 elektrod. Přirozený úsměv, který ho vždy provází, mu ale z tváře nezmizel. Oblast jeho levé prefrontální kůry mozkové, která je obzvlášť aktivní u lidí s pozitivním myšlením, vykazovala aktivitu převyšující všechny normální parametry.
Ricard, který je kromě výše uvedeného také molekulární biolog, na výsledky přišel pomocí magnetické resonance mozku. Podle vědeckých údajů by jeho mentální stav znamenal, že je nejšťastnějším člověkem na celé planetě.
Šťastný mozek
Roky studií naučily vědce s velkou přesností rozeznat fakt, že aktivita levé prefrontální kůry mozkové je pevně spojená s pocitem duševní pohody, zatímco negativní emocionální stavy se odrazí v pravé prefrontální oblasti.
K překvapení výzkumníků studie objevily, že se u subjektů se „šťastnými" mozky projevuje zřetelný model. Nebyli to lidé, kteří toho nejvíce dosáhli v ekonomické či materiální sféře života, ale naprosto jiná skupina - tibetští mniši a profesionálové v oblasti meditace.
Skupina dlouhodobě meditujících osob, která byla podrobena vyčerpávajícímu experimentu snímání aktivity mozku, praktikovala druh meditace zaměřený na soucítění. Členové skupiny dokázali anatomické vlastnosti mozku přeměnit překvapujícím způsobem.
Jak se ukázalo při pozorování činnosti levé prefrontální kůry mozkové, zvýšila se jim úroveň pozitivních emocí. Kromě toho zredukovali aktivitu pravé prefrontální kůry spojené s depresí, snížila se jim aktivita amygdaly, což je oblast mozku spojená s pocity strachu a vzteku, a zvýšila se u nich také délka a kvalita pozornosti.
Vědci došli k závěru, že soucit vytvářený určitými druhy meditace, dokáže mozek „vyčistit" a dosáhnout tak stavu psychické pohody. Pocit štěstí u meditujících osob byl stavem, kdy zažili absenci strachu a totální kontrolu nad emocemi.
Většina lidí podobný stav takzvaného přívalu radosti zažívá v určitých stádiích intelektuálního nebo fyzického cvičení - pocit štěstí, který ohromuje mysl, která je plně zajedno s momentálně vykonávanou činností.
Podle Dr. Daniela Golemana, mezinárodně uznávaného výzkumníka v oblasti psychologie, je stav štěstí spontánní pocit radosti a příjemného překvapení.
V souladu s Golemanovým vysvětlením člověka zmíněný příval radostných pocitů natolik pohltí, že jeho pozornost a vědomí plně splynou s vykonávanou činností.
Na rozdíl od toho, co si neurologové po jistou dobu mysleli, když soustředěná mysl provádí nějaký úkol, mozek, stejně jako při přívalu štěstí, vyvíjí menší aktivitu. Když je mysl uvolněná, mozek zdánlivě vykazuje méně neuronových vzruchů. Je to podobné, i když těžko popsatelné, jako stav mysli, který si člověk může vyvinout pravidelnou meditací.
Štěstí je proto podle vědeckých objevů stav, jehož nelze dosáhnout materiálními statky. Jde spíše o následek emocionálního osvobození a smířlivého náhledu na svět. Je více spojené s altruismem než s egoismem - více duševní, než-li hmotné.
