Režie: Petr Forman
Úprava libreta: Jaroslav Kvapil
Výprava: Matěj Forman
Hrají: Andrea Buršová, Jiří Hajdyla, Pavel Zatloukal, Ivana Hloužková, Michal Dalecký, Robert Mikluš, Gabriela Štefanová, aj.
"Ubohá Rusalka bledá za rok a půl svého působení na prknech Husy na provázku získala četnou diváckou obec, ale i své odpůrce"
Divadlo Husa na provázku v Brně uvedlo v sobotu 23. října 2010 naposledy představení Ubohá Rusalka bledá z pera bratří Formanů. Ve vyprodaném představení mohli diváci vidět velmi netradiční zpracování tradičního kusu, které však podle kritiků patří k jedněm z nejrozporuplnějších představení z produkce Husy na provázku i bratrů Formanových.
Kdo čekal klasiku, byl zklamán...
Bratři Petr a Matěj Formanové se pustili do klasické Rusalky s energií sobě vlastní. Pokud patříte mezi vyznavače tradiční Rusalky a tudíž i operního zpěvu, Rusalka podle Formanů není představení pro vás. Ale pokud jste milovníky netradičních experimentů a neobyčejných ztvárnění, Rusalka je určena právě vám. A možná právě to byl kámen úrazu, diváci čekali operní prvky podle Provázku se vším všudy a zklamalo je, že výsledkem byla sice velmi zajímavá show, která byla pro „klasiky" příliš silné sousto a hře tak vdechla nádech rozporuplna.
Venku i uvnitř
Začátek představení uvedl diváky na venkovní scénu, kde se v šeru a chladu podzimního večera začíná na balkónech i mezi diváky odvíjet tragický pohádkový příběh Rusalky, která se nešťastně zamiluje do člověka. Lovecká družina vyráží na lov do hlubokého lesa a proplétá se mezi diváky. Padá mlha a lovci se ocitají v krajině lesa a močálů evokovaného divadelní mlhou a kulisami stromů. Zakrátko už švarní myslivci šplhají po kmenech několik metrů vysoko do patra, kde se setkávají se skupinou nespoutaných rusalek. Do toho znějí lesní rohy a miniorchestr pod taktovkou dirigenta Marka Ivanoviče vtahuje diváka do magické noci plné nadpřirozených bytostí.
Zajímavě působí i moment, kdy se někteří členové topí v bažině - za zamlženým sklem se v legračně tragických pózách kroutí utonuvší lovci. Následuje scéna Rusalky s tatíčkem Vodníkem. Rusalka zpívá v prvním patře a Vodník na samém vršku v impozantním kostýmním hávu. Rovněž scéna živelné čarodějnice, která zpívá na střeše mezi plápolajícími ohni, patří k nejlepším částem celé hry.
Po ukončení venkovního partu herci - lokajové odvádí skupinky diváků postupně do interiéru divadla. V hlavním sále se diváci ocitají po chvíli a dějství začíná plesem. Zde bych znovu podtrhla velmi pěkné kostýmy a také kulisy, které tvoří pohyblivé sloupy, které se po chvíli nahoře rozvinou do vějířů. Ples začíná a na scénu vstoupí Cizí kněžna, která očaruje Prince. Zde Eva Vrbková podává skvělý výkon. Po přesunu dění ze zámku ven se jeviště zahaluje v mlze a na podlaze se objevuje znenadání voda. V této vodní lázni se až do konce tančí, zpívá a odehrává celé představení.
Zpěv až na druhém místě
Ačkoli je inscenace Ubohá Rusalka bledá inspirovaná Dvořákovou operou, nestojí na pěveckých výkonech, ale spíše na herectví, improvizaci a netradičních pojetích. Zpěv je silný převážně ve sborech, jednotlivci se s obtížnými party vyrovnávají po svém. Z pěveckých výkonů zaujme „nová" Rusalka Andrea Buršová, která nahradila pěvecky nevýraznou Anežku Kubátovou.
Dále již zmiňovaná Cizí kněžna v podání Evy Vrbkové nebo Ivana Hloužková jako Čarodějnice. Z mužských rolí asi nejvíce zaujme Jiří Hajdyla jako Princ, který předvádí zralé herectví, ale zpěv není zdaleka jeho nejsilnější stránkou. Zaujme také Vodník v podání Pavla Zatloukala nebo Robert Mikluš s Michalem Daleckým ve scéně, kde strýček s kuchtíkem hledají rusalky v temném lese. Tvůrci Rusalky dobře vědí, že hra není o zpěvu, a tak nejobtížnější party pouští ze záznamu.
Ubohá Rusalka bledá za rok a půl svého působení na prknech Husy na provázku získala četnou diváckou obec, ale i své odpůrce, často z řad divadelních kritiků. Přesto se však jedná o jedinečné představení, které diváka vtáhne do dění, pohltí magickou atmosférou, situační komikou a dobrými hereckými a často i pěveckými výkony.
Divák na vlastní kůži zakouší chlad (představení se venku hraje za každého počasí), vodu nebo sepjetí s herci, kteří se mezi diváky proplétají, přivádí je na scénu procházejí okolo atd. Propojení herců a diváků - to je na celé inscenaci asi to nejpřitažlivější a to se podařilo dokonale.
