Režisér a scenárista Juraj Herz se narodil 4. září 1934 v Kežmaroku. Ke konci války byl spolu s rodiči deportován do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Po válce studoval na bratislavské Střední uměleckoprůmyslové škole fotografii a poté na loutkářské fakultě pražské DAMU režii a herectví. Kromě herecké práce brzy začal pracovat na Barrandově jako asistent režie a pomocný režisér, mimo jiné na filmu Obchod na korze režisérské dvojice Ján Kadár - Elmar Klos.
Samostatně režijně debutoval roku 1965 středometrážní adaptací Hrabalových povídek Sběrné surovosti. Brzy bylo zřejmé, že českoslovanská kinematografie má nového talentovaného tvůrce s originálním viděním světa. Jeho filmová tvorba zahrnovala žánrově širokou paletu od psychodramatu (Znamení Raka, Petrolejové lampy), přes komedii (Holky z porcelánu), tragické grotesky (Spalovač mrtvol), dobového romantického dramatu (Morgiana) až po netradičně pojaté pohádky na hraně mystického hororu (Panna a netvor, Deváté srdce).
V roce 1987 Juraj Herz emigroval do tehdejší NSR, kde dále točil klasické i moderní pohádky (Žabí princ, Hloupá Augustina, Císařovy nové šaty) a rovněž se věnoval tvorbě dokumentárních TV filmů i seriálů. Po Listopadu 1989 začal opět točit v České republice (realizoval například TV seriál Černí baroni), střídavě pracoval i v zahraničí, a to včetně režie divadelní a operní.
Za svou tvorbu byl oceněn na mnoha festivalech, je nositelem Velké ceny bavorské televize a Státní ceny Bavorska. Nedávno obdržel také Českého lva za mimořádný přínos pro českou a československou kinematografii.
Proč jste si vybral právě toto kontroverzní téma z české historie, zvlášť když jste sám byl jednou z obětí německého fašismu...
Protože si myslím, že zlo se nemá odplácet zlem. Já sám jsem byl vinou německých fašistů v koncentráku a dělám tenhle film proto, abych připomněl, jaká byla pravda. Že ta msta, které se Češi dopustili na Němcích, i mnoha nevinných, po skončení války měla nejrůznější motivy. Vždy nešlo jen o odplatu za prožité utrpení, ale častým motivem bylo zastřít vlastní zbabělost i kolaboraci či motivy čistě zištné. A já si myslím, že o tom, co se dělo, se musí mluvit úplně stejně jako o zločinech druhé strany.
V tom je ovšem téma daleko obecnější, než jen to. že osvětlujete určitou temnou dějinnou kapitolu. Je o zlu v člověku, které najednou za určitých okolností vyvře ven...
Ano, a je to i o chamtivosti a o snaze zakrýt své vlastní zločiny, protože mezi těmi zapálenými revolučními gardisty s rudou páskou na rukávě i mnoha zdánlivě slušnými, obyčejnými lidmi byli udavači. A oni potřebovali odstranit ty, kdož o jejich proviněních věděli.
Film je natočený na motivy stejnojmenné knihy Josefa Urbana, která vychází z reálného případu. Kolem jeho pravdivosti však existovaly dohady pamětníků a lidí, kteří se cítili být neprávem obviněni... Ověřovali jste si fakta nějak hlouběji než autor románu?
Víme, že Habermann existoval, existoval i mlýn. Bylo to na Moravě. A to je taky všechno. Skoro vše ostatní je fabulace. Není to ale úplně vymyšleno, protože ty skutky se staly, třeba ne tak zhuštěně, jak je to ve filmu pojednáváme, ale velmi podobně. Ale je to nový příběh, kde se většinou hrdinové kromě Habermanna jmenují jinak. Za druhé je to hraný film a nikoli dokument. A za třetí - my máme také své výzkumy a víme, kteří lidé se jak se chovali. Takže když po tolika letech třeba i příbuzní a potomci tvrdí, že to bylo jinak, taky to neberu úplně vážně.
Vy jste během pár měsíců přešel ze žánru hororu, který představuje váš poslední film T.M.A., k žánru historického dramatu. Tenhle žánrový skok vám potíž nedělal?
Nedělal, protože to historické drama je podstatně větší horor než jakýkoli fiktivní horor.
Jak jste si vybíral německé herce pro Habermannův mlýn. Dlouho jste v Německu žil, takže to pro vás asi nebyl tak velký problém...
Vybírali jsme je společně s německým producentem filmu Karlem Dirkou, který ty herce zná lépe než já. Já měl předem jen jednu prosbu obsadit Bena Beckera, který mě zajímá už léta, a chtěl jsem s ním točit. A Hannah Herzsprung jsem viděl ve dvou filmech a byla tak skvělá, že jsem byl velmi šťastný, když mou nabídku hrát hlavní ženskou roli Habermannovy manželky přijala.
Karel Dirka
Německým koproducentem Habermannova mlýnu je Karel Dirka. Producent českého původu působí od roku 1977 v Německu (dříve NSR). Produkoval na třicet hraných a dokumentárních filmů, z nichž celovečerní dokument o Marlene Dietrich Marlene (1984) v režii Maximilliana Schella byl nominován na Oscara a vyhrál v roce 1984 Bavorskou státní cenu.
Karel Dirka byl rovněž producentem několika pohádek režiséra Václava Vorlíčka: Kouzelný měšec (1996), Pták ohnivák (1997), Jezerní královna (1998). Spolupracoval také se slovenským režisérem Miloslavem Lutherem na kriminálním dramatu Zapomeňte na Mozarta (1985) a s polskou režisérkou Agnieszkou Holland na romantickém dramatu Julie na cestě domů (2002) s Mirandou Otto v titulní roli. S Jurajem Herzem Karel Dirka spolupracoval jako producent už na televizním hudebně-komediálním seriálu Gagman (1987).
O jakém tématu pojednává podle vás Habermannův mlýn především?
U tohoto filmu nejde jen o otázku, jak se chovali Češi nebo Němci za války a po ní, jedná se víceméně o charakterovou stránku člověka, která nemá s nacionalismem ani fašismem nic společného. Příběh filmu se mohl stejně odehrávat v bývalé Jugoslávii, v Mexiku, kdekoli. Když je charakter lidí narušený, je něco v nepořádku a může to mít fatální důsledky. A o tom je tenhle film. Vypjatá doba pak ještě víc umožňuje lidské zlobě vyvřít."
Asi nebylo snadné takovou kontroverzní látku uchopit a zpracovat tak, aby nebyla povrchně tendenční...
Určitě to bylo velmi složité. Takový bolestný těžký porod, který trval několik let. Příběh vychází z románu Josefa Urbana, který se vyvíjel přes tři roky do filmové podoby. Kniha byla postavena na reálných faktech, ale film je jen „na motivy" a my zdůrazňujeme, že podobnost se skutečnými postavami je čistě náhodná. A tak to bude uvedeno i v titulcích. Víme, že mlynář jménem Habermann skutečně existoval a prožil příběh, který byl jistým předobrazem toho našeho, ale takových případů byly stovky. A jestli to bylo na Moravě nebo na Šumavě, nehraje roli. Nemáme ambice natočit inscenovaný dokument."
Kdybyste srovnal Habermannův mlýn s některými vašimi předchozími projekty...
Ono se to asi srovnat vůbec nedá. My jsme třeba s Maximillianem Schellem dělali před lety dokument Marlene, kde se Marlene Dietrich na kameru vůbec neobjeví, protože to ve svém věku odmítla, jen jsme natočili její hlas. Všichni nám říkali, jste blázni, ale nakonec film vydělal asi třicetkrát tolik, co stál. Jsou různé filmy, témata si člověk vybírá podle toho, co ho zajímá a pokud si to může dovolit, tak to dělá, pokud ne, nedělá. Občas musí mít velkou trpělivost, když třeba vezmete, jak dlouho trvalo shánění financí na Habermannův mlýn. Scénář měl asi devět verzí. Není to tematika, kterou by vám každý rval z ruky. Musíte umět ty lidi přesvědčit, proč právě do tohoto projektu vložit peníze.
Proč jste si vybrali jako režiséra Habermannova mlýna právě Juraje Herze?
Těch důvodů je víc. Předně Juraj Herz sám jako dítě zažil hrůzy koncentračního tábora, dokáže se vžít do atmosféry a evokovat tu dobu. Zároveň tato jeho zkušenost do velké míry zaručuje objektivitu náhledu na velmi citlivé téma vztahu Čechů a Němců a „vybalancovat" ho. Určitě je také výhoda, že Juraj v Německu dlouho žil a zná perfektně jazyk, takže hladce komunikuje s německými herci i zahraničními producenty.
Zdroj: bontonfilm
