Umělecký náčrt částic okolo vybuchující supernovy, známé jako Supernova 1987A (nebo též SN 1987A), je založen na pozorováních, která poprvé odhalila trojrozměrný pohled na odmrštěný materiál. Obrázek ukazuje různé části SN 1987A: dva vnější prstence, jeden vnitřní a deformovaný, rozprášený materiál ze samotného nitra supernovy. (ESO / L. Calcada)
Supernova je vzdálena přibližně 180.000 světelných let - ve Velkém Magellanově mračnu, malé galaxii obíhající kolem naší Mléčné dráhy.
Když na Zemi roku 1987 dopadlo její světlo, bylo pro obyvatele jižní polokoule viditelné pouhým okem. Nedaleká supernova, pojmenovaná SN 1987A, byla posledních 20 let pečlivě zkoumána astronomy z celého světa, kteří za tu dobu z její exploze vyčetli mnoho poznatků o vývoji solárního systému.
Kosmická událost umožnila vědcům odhalit neutrina z hroutícího se jádra, dokázat asymetričnost výbuchu, a pozorovat radioaktivní prvky uvolněné během exploze.
"Tomu, jak supernova exploduje, zatím dost dobře nerozumíme, ale to, jak samotná hvězda vybuchne, lze vyčíst z jejích částic," říká hlavní autorka studie Karina Kjaer ve svém prohlášení. Kjaer je dánská Ph.D. studentka na ESO, specializující se na výzkum supernov.
"Je patrné, že částice nebyly rozprášeny symetricky ve všech směrech, ale že spíše putovaly zejména jedním směrem," dodala. "Navíc je tento směr odlišný, než jak se podle polohy prstence usuzovalo."
Hvězdy mnohem větší než naše Slunce obvykle končí svou pouť v překrásném kosmickém ohňostroji. Jen pro srovnání, hvězdy našemu Slunci podobné postupně vyhasnou a pomalu ustoupí chladné, temné noci.
Tým ESO používá nástroj nazvaný Spektograf pro integrální polní pozorování v blízkém infračerveném pásmu, nebo též, jak mu rádi říkají, SINFONI (Spectrograph for Integral Field Observations in the Near Infrared).
Pozorování pomoci SINFONI potvrdily počítačové modely chování supernovy.
SN 1987A explodovala do asymetrického tvaru a vytvořila několik šokových vln o různých rychlostech.
Prstenec nejdále od středu jádra vyvinul ohromující rychlost - přibližně na úrovni desetiny rychlosti světla, což představuje pohyb 100 000krát rychlejší než komerční jet. Vnitřní prstenec rozprášených částic byl 10krát pomalejší – a proto byl ionizován radioaktivními prvky, které vznikly coby vedlejší produkt kataklyzmatické exploze.
Tento výzkum byl na internetu publikován 4. srpna v žurnálu Astronomy and Astrophysics.
Pokud si chcete přečíst detaily výzkumu (v angličtině), navštivte http://www.aanda.org/index.php?option=com_article&access=doi&doi=10.1051/0004-6361/201014538&Itemid=129
Article in English
Pokud si chcete přečíst detaily výzkumu (v angličtině), navštivte http://www.aanda.org/index.php?option=com_article&access=doi&doi=10.1051/0004-6361/201014538&Itemid=129
Article in English
