"Čtyři z členů mé rodiny onemocněli a zemřeli kvůli tlaku, který na ně úřady vyvíjely ," říká ve své výpovědi Chung-čchang Liou, praktikující Falun Gongu, který nyní žije v Nizozemí.
Do čínských věznic nesmějí vstoupit ani zástupci Mezinárodního červeného kříže, o novinářích nemluvě. V červenci v Praze a v Brně tuto možnost měl nejenom červený kříž a novináři, ale i široká veřejnost. Na návštěvu do české republiky totiž přijel politický vězeň z Číny, který strávil v čínském vězení dlouhých pět let.
Jaký byl důvod jeho uvěznění? V roce 1999 rozpoutal bývalý předseda komunistické strany Tiang Ce-min celostátní pronásledování proti více než sto milionové skupině čínských obyvatel. Důvodem pro jeho kampaň byl pravděpodobně raketový vzestup duchovní školy Falun Gong, jejíž zakladatel pan Li Hongzhi šířil mezi širokou veřejností principy škol buddhismu a taoismu a vedl svoje žáky k dodržování morálních hodnot. Morální principy Falun Gongu - Pravdivost, Soucit, Snášenlivost - zřejmě uvízli, společně s masovým návratem čínského obyvatelstva k prastaré kultuře, předsedovy autoritářských čínských komunistů "v krku".
Dnes již probíhají represe v Číně, namířené proti Falun Gongu, jedenáctým rokem a v zahraničí i v Číně se začaly pohybovat mocné proudy, které vyvýjejí nátlak na čínskou vládu a nutí strůjce násilných represí čelit spravedlnosti. Není divu, že se rozběhly ve Španělsku a v Argentině soudní procesy proti čínským státníkům za zločiny mučení a genocidy, vždyť na jejich popud již zemřeli deseti tisíce nevinných lidí v důsledku můčení a stovky tisíc dalších žijí dodnes za zdmi pracovních táborů, které pumpují levné výrobky do Číny a celého světa.
Níže si můžete přečíst výpověď jednoho z lidí, kteří se navzdory vládním represím pevně drželi svojí víry a nenechali se zlomit. Svoje svědectví přečetl Chung-čchang Liou před čínským velvyslanectvím v Praze a na uspořádaných besedách v Praze a Brně.
Vážené dámy, vážení pánové!
Jmenuji se Chung-čchang Liou a pocházím z Číny. V roce 1996 jsem začal praktikovat Falun Gong, meditační metodu, která skrze sebezušlechťování posiluje a pročišťuje tělo a mysl člověka. Na základě duchovních principů Falun Gongu (ve stručnosti charakterizovaných pojmy Pravdivost, Soucit a Snášenlivost) a díky jejich každodennímu uplatňování se mé zdraví skutečně zlepšilo a má mysl očistila. Nicméně... v roce 1999 Komunistická strana Číny pod vedením bývalého prezidenta Ťiang Ce-mina zneužila své moci a zbavila všechny občany praktikující Falun Gong jejich práva na svobodu vyznání, čímž pošlapala čínskou ústavu.
S posledními zbytky důvěry v náš společenský systém jsem v lednu roku 2001 odjel do Pekingu apelovat na nejvyšší představitele a podat svědectví o přínosu praktikování Falun Gongu pro mne, mé příbuzné i přátele. V Pekingu se mě policisté zeptali, zda praktikuji Falun Gong. Popravdě jsem jim odpověděl, že ano. Byl jsem okamžitě zbit a poslán do vazby. Když jsem ve vazebním centru vešel do místnosti, přišel policista. Jakmile zjistil, že praktikuji Falun Gong, rozzuřil se a začal mě surově bít. Poté jsem byl zavřen do cely. Dva spoluvězni mě donutili svléknout všechno oblečení a kleknout pod vodovodní kohoutek. Pustili na mě vodu a doslova se vyžívali v mém utrpení. Nakonec jsem byl tak prokřehlý, že jsem se nemohl postavit na nohy.
Druhého dne policisté vyzvali mé spoluvězně, aby se mě ptali na důvody mého příchodu do Pekingu. Řekl jsem, že jsem chtěl zodpovědným činitelům objasnit pravdu. Vysvětloval jsem, že praktikování je přínosem pro zdraví člověka. Vzápětí mě mí spoluvězni zbili a způsobili mi přitom zlomeninu hrudní kosti. Nemohl jsem hlasitě mluvit ani zhluboka dýchat. Měl jsem pocit, jako bych měl hrudník plný jehličí. Silné bolesti mi nedovolily otáčet se během spánku. Kvůli mému zranění mi každý den z 36 dní trvajícího protiprávního zadržení připadal jako rok. Nakonec jsem byl poslán zpět do místního detenčního centra a mé zadržování pokračovalo. Bylo rozhodnuto, že budu dál perzekvován - že mě pošlou do pracovního tábora. Při návštěvě lékaře se mi podařilo utéct. Policie na mě vydala celostátní zatykač. Neodvažoval jsem se jít domů, a tak jsem se ocitl bez střechy nad hlavou.
V červnu jsem byl zatčen v Ta-lienu, odkud jsem byl eskortován zpět do detenčního centra v mém rodném městě. Velitel policejního oddělení na nás zničehonic zakřičel: „Rychle se připravte!" Vzápětí mě chytili a odtáhli do cely, kde mě mučili. Donutili mě ohnout se v pase téměř o 180 stupňů - takže má záda a má hlava byly doslova přilepeny ke zdi - a rozpřáhnout ruce do tzv. „pozice letadla". Potil jsem se a třásly se mi nohy. Poté mě čtyři vězni začali bít a kopat. Týrali mě, dokud se neunavili. Neměl jsem vůbec žádnou sílu, celé tělo mě bolelo a nemohl jsem se postavit rovně. Doplazil jsem se do postele a vyčerpáním se zhroutil.
Když druhého dne do cely vstupoval policista, už ve dveřích mi nadával. Pobízel ostatní vězně, aby mě začali mučit. Byl jsem přinucen nasadit si železná pouta a chodit po cele. Pouta mě při chůzi zraňovala, ale když jsem odmítl chodit, bili mě. Protože jsem se nechtěl vzdát své víry ve Falun Gong, byl jsem nucen takto chodit celý den. Doteď mám na svém kotníku jizvu jako důkaz. Také mě donutili, abych v podzemí věznice nahý pumpoval ledovou vodu, kterou mě následně polévali. Bavili se tím, jak jsem se schoulený třásl zimou. Měl jsem promodralé rty a nemohl jsem se udržet na nohou. Později mě jeden policista odvedl z cely. S dalšími dvěma policisty mě pak týrali elektrošoky za užití elektrických obušků. Po čtyřech hodinách mučení už byli unavení a já se s velkými obtížemi vrátil do cely. Jednou rukou jsem nesl železné okovy a druhou jsem se podpíral o zeď. Lehl jsem na zem a vůbec se nemohl hýbat. Druhý den mě bolela každá část mého zbitého těla. Během doby, po kterou jsem byl zadržován, policisté často podněcovali vězně, aby mě bili. Už v okamžiku, kdy vstupovali do cely, vyzývali vězně, aby mě pořádně zmlátili. Pak mi nasadili pouta a ještě do mě kopali.
V těchto těžkých dnech, trávených v nápravném zařízení, nám dávali jen 100 g kukuřičného chleba na osobu s 50 gramy zeleninové polévky. Někteří vězni byli strašně vyhladovělí. Já jsem se z hladu nemohl hýbat a jen jsem ležel na posteli. Spoluvězeň mi zakázal, abych dělal s okovy jakýkoliv hluk. Ostatní mě při příchodu bili. Žil jsem ve velkém strachu a trpěl fyzicky i duchovně. V nápravném středisku jsem strávil 11 měsíců. Pak na mě uvalili falešná obvinění a soud mě nezákonně uvěznil k pěti letům vězení. Opakovaně mě věznili, aby mě mohli znovu a znovu perzekvovat.
V srpnu 2003 jsme společně s dalšími uvězněnými spolupraktikujícími Falun Gongu zahájili hladovku. Chtěli jsme tak prostestovat proti nehumánnímu zacházení a nezákonnému věznění. Policisté přiměli vězně, aby nás vynesli z pokoje na slunce. Srpen je v severní Číně nejteplejším měsícem. Ve velkém vedru jsem kvůli podlomenému zdraví upadl do šoku a bezvědomí.
Policisté vyprovokovali vězně, aby mě odtáhli do prázdného pokoje a tam mě budili naléváním vody do nosních dírek. Pak mě odnesli a brutálním způsobem provedli násilné krmení. Říkal jsem jim, že násilné krmení je nezákonné a porušuje lidská práva. Vůbec mě neposlouchali, hodili mě na postel a vrazili mi do nosu koženou trubici o průměru jednoho centimetru. Bolestí jsem brečel a chtělo se mi zvracet. Neexistuje slovo, kterým by se ten pocit dal popsat. Pak mě odnesli zpátky do věznice.
Policie utvořila z našich praktikujících Falun Gong skupinu, jejímž osudem měla být „speciální pekelná perzekuce". Nařídili ostatním vězňům, aby nás s pouty za zády zatlačili na postel. Nebyl mi dovolen žádný pohyb. Musel jsem ve stejné poloze zůstat tři dny. Obě paže mě pálily a bolely, ale svého přesvědčení jsem se nevzdal. Znovu jsem odmítl brutální krmení. Jeden vězeň, který kdysi býval v ozbrojených složkách, mi chtěl násilím otevřít ústa a hrubě mi přitom zhmoždil tváře. Líce mi krvácely a natekly. Ještě dlouho potom mě tak bolel obličej, že jsem nemohl mluvit.
Když v květnu 2006 vypršel můj trest, byl jsem propuštěn. Násilné pronásledování Komunistickou stranou Číny (KS Číny) způsobilo praktikujícím Falun Gongu ohromné utrpení. Během svého věznění jsem se málem zhroutil z těžkého bití a psychického břemene. Čtyři z členů mé rodiny onemocněli a zemřeli kvůli tlaku, který na ně úřady vyvíjely. Trauma z mého nelegálního uvěznění způsobilo mně i mé rodině nenapravitelnou škodu.
KS Číny mě pronásledovala i po mém propuštění, protože jsem se nevzdal víry ve Falun Gong. Později jsem za pomoci právníků utekl do Thajska, kde mi Vysoký komisař pro uprchlíky při OSN udělil status uprchlíka. Roku 2008 jsem se v Thajsku připojil k mírumilovné petiční akci před čínskou ambasádou. Vyzývali jsme k ukončení pronásledování ze strany KS Číny, ale čínská ambasáda zatlačila na thajské policisty, kteří nás zatkli. Thajská policie ignorovala mezinárodní zákony o uprchlících a (i když jsme byli pod ochranou OSN) zavřela nás do věznice pro přistěhovalce. Tato událost šokovala svět. Ve třech různých thajských věznicích jsem pak nelegálně strávil celé čtyři měsíce. KS Číny vážně poškodila mezinárodní pověst Thajska. Byl jsem zachráněn díky humanitární organizaci OSN a nizozemské vládě.
Teď žiji v Nizozemí, ve svobodné zemi. Dnes jsem byl pozván na konferenci OSN o lidských právech. Jsem praktikující Falun Gongu a zároveň jsem obětí mučení, svědkem nelidského zacházení a tím, kdo přežil velmi kruté pronásledování. V Thajsku a Číně jsem byl celkem desetkrát nezákonně uvězněn. Moje zkušenost je jen špičkou ledovce. Pronásledování ze strany KS Číny je namířeno nejen na praktikující Falun Gongu, ale také na morálku lidských bytostí obecně. Tato perzekuce trvá už jedenáct let. Všechny ty stovky milionů slušných lidí - praktikujících Falun Gong - čekají. Dámy a pánové, pomozte nám prosím. Odsuďte pronásledování Falun Gongu ze strany KS Číny. Prosím, zapojte se a pomozte praktikujícím Falun Gongu dosáhnout jejich práva na svobodu vyznání.
Mnohokrát Vám děkuji!
Čtěte také:
Disident z Číny přijíždí do ČR odhalit praktiky v čínských vězeních
Svědectví z čínských věznic zazní před čínskou ambasádou a v kavárně Krásný ztráty
