Odborové organizace a zákonodárci usilují o ukončení šesti existujících smluv – v hodnotě 2,1 miliardy dolarů – a zákaz společnosti BP Oil International v obchodování  s americkou vládou kvůli její roli v aféře úniku ropy z plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu.

Public Citizen, nezisková odborová a právnická organizace, dnes o ropné katastrofě a historii pravomocných rozsudků proti BP pojednává ve článku, v němž vyzývá americké ministerstvo obrany, aby pozastavilo a s konečnou platností zbavilo BP a její podřízené společnosti pozice federálního dodavatele Spojených států, a ukončilo šest stávajících smluv.

Svou výzvu organizace postavila na federální směrnici, která umožňuje vyřadit dodavatele pro „přečin, jenž signalizuje nedostatek obchodní integrity či poctivosti, který závažně a přímo ovlivňuje současnou zodpovědnost vládního dodavatele či subdodavatele“.

BP je známá porušováním bezpečnostních pravidel

Málo se pamatuje, že společnost British Petroleum, která sama sebe propaguje jako ochránce životního prostředí, v minulosti tomuto postoji nešla vždy příkladem. V roce 2007 byla dvěma dceřiným společnostem udělena pokuta ve výši 370 milionů dolarů za případ poškození životního prostředí (šlo o explozi texaské rafinérie z roku 2005) a rovněž za narušení smlouvy Clear Water Act uniknutím surové nafty do několika oblastí na Aljašce.

V loňském roce byla na BP podána další stížnost, tentokrát za nedodržování federálních zákonů o čistotě vzduchu a vody, opět na území státu Aljaška. Ve stížnosti se psalo, že společnost BP vykázala hrubou nedbalost a neřídila se požadovanými bezpečnostními opatřeními.

Podle Public Citizen zaplatila BP za množství případů, kdy byla porušena bezpečnost, pokuty v celkové hodnotě 730 milionů dolarů.

„Veškeré fungování BP – od průzkumu přes těžbu a transport až po obchodování s komoditami – často a závažně narušovalo federální zákony,“ prohlásil Tyson Slocum, ředitel organizace Public Citizen. „Vezmeme-li v potaz úmyslné překračování zákonů Spojených států touto společností, nemůžeme předpokládat, že bude BP zodpovědně dodržovat své dodavatelské zodpovědnosti.“

Účinnost bojkotu

14. května vzešla od Public Citizen žádost o tříměsíční bojkot BP a příbuzných firem včetně ARCO (Atlantic Richfield Company), síť obchodů ampm, Castrol Wild Bean Cafe a čerpacích stanic Aral AG. Společnost BP se má zpovídat z odmítnutí instalace bezpečnostních zařízení za půl milionu dolarů.

„Společnost, která měla zisk 14 miliard v roce 2009 – ve slabém roce – odmítla utratit zlomek procenta svých zisků, aby se zabezpečila před tím, z čeho se rychle stává nejrozsáhlejší únik ropy v historii. Tato vyložená chamtivost na úkor bezpečnosti a životního prostředí je šokující,“ vyjádřil se Slocum v květnovém tiskovém prohlášení.

Ke 23. červnu se téměř 21 500 lidí zaručilo, že dodrží bojkot firem pod správou BP. Začátkem června měla stránka „Bojkot BP“ na Facebooku přes 400 000 fanoušků. Cíl je dosáhnout milionu příznivců.

Podle zprávy od Knowledge@Wharton (KW) zjistila studie Monroe Friedmana z roku 1985, že 73 procent bojkotů se míjí účinkem, a i v řadách těch zbývajících se jen málu z nich podaří dosáhnout úplného úspěchu.

Neznamená to ale, že bojkoty nemají na danou společnost žádný účinek. Studie vedená profesorem ekonomie a finančnictví z University of Missouri Stephenem Pruittem dospěla k závěru, že akcie firem, na něž je uvalen bojkot, ztrácejí na hodnotě, což se může promítnout do reálných peněžních ztrát akcionářů a vedení společnosti.

„Bojkotující veřejnost spustila společnosti [ekvivalent] krvácení z nosu,“ komentoval Pruitt s odkazem na svou studii v nedávném článku pro KW.
Zapojení médií do bojkotu zvyšuje jeho šanci na úspěch. Profesor Brayden King z NotrhWestern University tvrdí, že bojkotované společnosti na požadavky protestujících přistoupí, musejí-li čelit mediálnímu nátlaku.

KW naznačuje, že bojkot BP může mít pouze okrajový účinek, jelikož mezi bojkotováním a konkrétním výsledkem neexistuje žádná vazba. Bojkotem čerpacích stanic BP budou například zasaženi jejich majitelé, kteří nejsou s incidentem nijak spojeni – většina benzínových pump společnosti BP patří soukromým vlastníkům, kteří je provozují jako frančízy – budou potrestáni za něco, nad čím neměli absolutně žádnou kontrolu.

„Bojkoty bývají úspěšnější, když je mezi nimi a kýženým výsledkem bojkotu zřejmé spojení,“ míní Lawrence G. Hrebiniak, profesor managementu na Whartonu.

Vliv BP na pojišťovny

Bez ohledu na to, jak se BP hodlá s uniklou ropou v Mexickém zálivu vypořádat, bude mít událost pravděpodobně velký vliv na těžbu ropy z hlubokomořského dna, a zejména na to, jak se společnosti plánují pojistit proti potencionálním budoucím nehodám.

„Pojišťovací agenti zdrojového sektoru neváhali rychle zhodnotit ztrátu ropy z plošiny Deepwater Horizon jako událost, která mění trh,“ píše se v jednom z posledních vydání Willis Energy Market Review.

Sektor palivové energie se dělí na tři sektory – spějící ke zdroji, udržovatelský a odvracející se od zdroje. Pod sektor aktivit směřujících ke zdroji spadá průzkum a vynešení suroviny na povrch.

Pojišťovatelé aktivit spějících k dosažení zdroje nyní mají za únik ropy společnosti BP uhradit 795 milionů dolarů, z toho 235 milionů za vrtnou plošinu Aban Pearl, která se v květnu potopila v Karibiku, a 560 milionů za katastrofu vrtu Deepwater Horizon. Kromě toho Apache Corporation požaduje 150 milionů dolarů za pojistné události vzniklé při řádění hurikánu Ike.

Ztráty nemá uhradit pouze jedna pojišťovací společnost, většina pojišťoven totiž prodala jištění agentům v sektoru výzkumných aktivit směřujících k nalezení zdroje.

Přestože většina velkých pojišťoven nezměnila své tarify, jakékoliv další závazky budou čelit znatelnému skoku cen, uvádí Willis. Velká část pojišťovacích společností zvažovala snížení tarifů na prodloužení pojištění aktivit z výzkumného sektoru, ale tváří v tvář havárii Deepwater Horizon sazby pojistného zvyšují.

Brokeři by však měli být obezřetní, než se na zvýšené sazby vrhnou. Oprava poškozeného vrtu Deepwater Horizon je totiž kvůli lokaci plošiny mnohem riskantnější, než u jiných výzkumných a těžařských provozů, kde tak vysoká míra plnění být nemusí.

Redaktoři Willisu míní, že s postupem času mohou pojišťovací agenti začít odmítat uzavírání pojistek, jejichž součástí by bylo pojištění určitých výzkumných a těžebních aktivit, a riskantnější aktivity budou raději pojišťovat zvlášť.

V současné době se dlouhodobý účinek poškození plošiny Deepwater Horizon na pojišťovatelský průmysl teprve vyjasňuje a dost možná nebude známý do konce tohoto či začátku příštího roku, kdy budou pojišťovny moci vyhodnotit následky úniku ropy a brát v potaz související legislativní opatření, která mohou v důsledku incidentu vzniknout.

„Než odběratelé a jejich agenti půjdou a uzavřou, respektive poskytnou co možná největší pojistku, potřebují možná podrobit detailní analýze individuální portfolio rizik,“ uzavírá Willis.

Article in English