Když byl Konfucius na cestách po Číně, stalo se mu, že v oblastech Čchen a Cchai došlo jídlo.
Navzdory těmto těžkostem si ale na své cestě dále zpíval, hrál a skládal písně.
Jeho student C' Lu byl situací znepokojen a pravil: “Ty si pořád zpíváš i za těchto svízelných okolností. Je tohle požadavek na bytí slušným a uctivým?“
Konfucius mu odpověděl, poté co dokončil píseň: „C' Lu, šlechetný člověk za těchto svízelných okolností hraje hudbu, aby se zbavil své arogance, zatímco zlý člověk ji hraje, aby odstranil svůj strach. Následuješ mě, aniž bys mi plně porozuměl?“
Konfucius mu dal stínítko a vyzval studenta, aby jej použil při tanci jako podpěru. Poté, co C' Lu třikrát zatančil, uklidnil se.
Další žák, C' Kung, mu pověděl: „Tvoje kultivační cesta dosahuje velmi vysoké úrovně, proto není pro obyčejné lidi snadné ji přijmout. Můžeš svůj standard o trošku snížit?“
Mudrc odvětil: „C' Kungu, dobrý rolník je dobrý v práci na poli, ale to nezaručuje, že bude mít dobrou úrodu. Dobrý řemeslník může odvést skvělou práci, ale ne každý bude jeho prací potěšen.
Šlechetný člověk prosazuje spravedlnost a doufá, že všichni lidé budou následovat správnou cestu a nebeské principy. Jak by mohl snížit svoje standardy, aby potěšil světské lidi? Pokud se vzdáš své spravedlivé cesty a namísto toho se budeš jen zajímat, jak tě ostatní přijímají, pak tvůj cíl není prozíravý a vysoký.“
Jen Chuej, další Konfuciův žák, mu řekl: "Tvoje cesta kultivace dosahuje velmi vysoké úrovně. Proto není pro obyčejné lidi snadné ji přijmout. Navzdory tomu se ale vždy snažíš, abys prosazoval tu nejspravedlivější cestu a zachránil lidi se soucitem a ctností.
I když se setkáváš s těžkostmi a někteří lidé tvé učení nedokážou přijmout kvůli své závisti, tvou cestu to neovlivní. To je přesně, proč je spravedlivá cesta tak cenná. Jen šlechetný člověk zůstane nepohnutý za každé situace."
„Je to naše hanba, jestli nekultivujeme na spravedlivé cestě. Je to jejich hanba, když lidé nepřijmou spravedlivou cestu, kterou prosazujeme.“
Konfucius na to souhlasně odpověděl: „Je úžasné, že máš takové pochopení.“
V tom okamžiku k nim přinesl vánek vůni květin. Konfucius vůni následoval a objevil pole orchidejí, skrývající se v hlubokém údolí. Byly nádherné a elegantní. Orchideje rostly v místě, které nikdo neznal, ale jejich vůně se šířila do daleka.
Mudrc svým žákům řekl: „Orchideje rostou v hlubokém údolí. Nepřestanou vydávat svoji vůni jen proto, že si jich nikdo nevšimne. Nezmění svou povahu za žádných okolností. Jsou spravedlivé za každé okolnosti. Jsou spravedlivé, silné a čisté. Jsou vskutku ušlechtilé!“
Napsal pak báseň nazvanou „Óda na orchideje“, k níž složil i hudbu. Jeho žáci tím byli povzbuzeni a inspirováni.
Konfucius pokračoval: "Princip vítání nepřízně osudu je jako proces přechodu mezi studenou zimou a teplým jarem. Jen osoba s ctností to může pochopit. Ostatní tomu nemohou porozumět.“
C' Kung se otázal: „Proč tomu nemohou někteří lidé porozumět?“ Jeho učitel mu odvětil: „Lidé, co nemají cíl, jsou krátkozrací. Takoví nevěří ničemu, co nemohou vidět svýma očima.
Ale ti, kdo jsou čestní a mají ušlechtilé cíle, nebudou svým okolím pohnuti, protože mají ve svých srdcích zásady. Proto jsou prozíraví a moudří. Často používají nepřízeň ke svému prospěchu.“
Všichni studenti tím byli povzbuzeni. Druhého dne se král Čchu dozvěděl o situaci a poslal své lidi, aby mudrce a jeho žáky zachránili. Jejich problém byl rychle vyřešen.
