Tim Geithner, Hillary Clintonová a 200 dalších amerických pohlavárů minulý týden navštívilo Čínu. První věc na programu jednání: pozice Číny ve vzrůstajícím napětí mezi Severní a Jižní Koreou.
Zatímco zbytek největších světových ekonomických velmocí světa se staví proti severokorejským zákrokům, hrozbě jaderného útoku řízené represivním režimem země, neutrální postoj Číny znamená pro budoucí globální stabilitu závažný důvod k obavám.
Další důležitý problém, s jehož řešením Geithner doufal, že američtí politici pokročí, byla čínská měnová politika. Čína se ale o záležitosti vyjádřila jen velmi sporadicky.
Čínská měna tak zůstává tématem, okolo kterého jsou Spojené státy ochotny diplomaticky našlapovat po špičkách. Pokud by totiž s nejlidnatější zemí světa přestaly jednat v rukavičkách, americko-čínské vztahy by mohly bleskově zkolabovat.
Právě proto je pozice Číny na napjatém Korejském poloostrově centrem takového zájmu.
Hraje roli jakéhosi katalyzátoru, který by potencionálně mohl vést k rozkolu mezi Čínou a západním světem, což by signalizovalo hospodářskou a možná i vojenskou rozepři na obzoru.
Domnívám se, že čínská měnová politika představuje pro oživení celosvětové ekonomiky a stabilitu států příliš velké riziko na to, aby Washington i nadále zaručoval svou přítomnost v této zemi. Dnes se proto pokusím znovu nastínit dva z argumentů, které jsem uvedl v mém posledním článku v Money and Markets, a vysvětlit tak, proč bychom si s Čínou měli dělat starosti i přes novinové titulky, které asijskou velmoc líčí jako motor světového pokroku.
Manipulace s měnou je překážkou pro ekonomiku
Čínská měnová manipulace představuje zábranu pro nastolení udržitelného celosvětového ekonomického růstu. Skupina G-20, Mezinárodní měnový fond a Organizace pro hospodářský rozvoj a spolupráci (OECD) – všechny významné instituce a centrální banky světa v loňském roce stále omílaly význam napravení globální nerovnováhy - a z dobrého důvodu. Když tuto otázku probírají, mluví se konkrétně o Číně.
Čínská ekonomika za posledních 14 let zaznamenala neuvěřitelné osminásobné zvětšení na 4,9 bilionů dolarů a prudce vyletěla na pozici země s třetí největší ekonomikou na světě.
Za tutéž dobu se ekonomika USA pouze zdvojnásobila.
Co se záležitostí oběživa týče, dramatické předstižení americké ekonomiky hospodářstvím Číny by se za normálních podmínek odrazilo ve značném posílení čínské měny.
Ta si ale hodnotu juanu kontroluje. Za zmíněných čtrnáct let povolila Čína posílení měny o pouhých 18 procent – změna patrná asi jako jehla v kupce, která drží výhody výhradně na čínském hřišti.
Čínská vláda se navíc od vypuknutí finanční krize a světové recese před dvěma lety snaží podlomit sílu dolaru tím, že své zboží uměle udržuje levné pro ekonomicky slabší americké zákazníky a vyřazuje ze hry konkurenční státy zaměřené na vývoz.
Dokud bude Čína svou měnu držet pod kontrolou, světový obchod zůstane nevyvážený. A v tom spočívá ten problém: celosvětová obchodní nerovnováha hnaná levnou čínskou měnou je receptem pro častější cykly konjunktury a krachu. Proto je třeba tuto problematiku oslovit.
Riziko protekcionismu
Nakonec bude zbytek světa donucen zvolit si mezi diplomatickým vyjednáváním a zákrokem, což znamená uvalení sankcí na Čínu a omezení obchodování s čínským zbožím.
Jenže problém s protekcionistickými aktivitami tkví v tom, že často vedou k odvetným opatřením, a ta jsou nakažlivá. Přesně to samé se stalo při Velké hospodářské krizi, a totéž také přivedlo světový obchod do mrtvého bodu.
Dnes, kdy se hladina nezaměstnanosti stále drží na vysoké úrovni, je politická podpora zásahu na místě. Mnoho lidí by si řeklo: „Postavit se Číně znamená postavit se za nás.“
Víte, že když je situace na pracovním trhu napjatá, většina pracovníků začne vnímat globalizaci negativněji. A studie ukazují, že během těchto dob značně stoupá počet osob, které fandí myšlence vyšších cel na dovážené zboží. Se stále evidentnějšími náznaky, že Čína nebude hrát fér hru a nedovolí, aby hodnota juanu odrážela jeho skutečnou cenu, bude geopolitické napětí vzrůstat a nejspíš bude následovat protekcionismus.
A vezmeme-li v potaz samotnou krizi zadlužení, která se již dala do pohybu, ochranářská obchodní politika je pro světové hospodářství dalším rizikem zvyšujícím pravděpodobnost opětovného boje s recesí. Protekcionismus v dějinách ve skutečnosti postaví ekonomiky do hlubší a delší krize ...
Chci vám ukázat tabulku S&P 500 indexu z let Velké hospodářské krize. Jasně z ní pochopíte, proč je protekcionismus tolik nebezpečný.
Jak vidíte, trh s cennými papíry dosáhl maxima v roce 1929 a během pouhých tří měsíců se propadl o 45 procent. Poté prošel ostrou úpravou a opětovně vzrost o 47 procent z listopadového minima.
V červnu 1930 vybojovali dva členové Kongresu, Smoot a Hawley, návrh zákona, který nastolil clo na téměř veškeré cizozemské zboží. A to urychlilo další pád … a způsobilo obrovský propad akciového trhu a polemizuje se o tom, že právě tento zákon byl katalyzátorem hospodářské krize.
Americký ministr financí Geithner je od 15. dubna sledován ostřížím zrakem. Tehdy totiž uplynula doba, dokdy měl Kongresu odevzdat finanční report, ve kterém se od Geithnera očekává, že následkem nedávno přijatých striktnějších pravidel veřejně označí Čínu za manipulátora s vlastní měnou – a tím otevře starou ránu americko-čínských vztahů.
Jako investor vždycky musíte očekávat hodnověrný scénář. Pokud totiž dojde na konflikt s Čínou, dá se jako výsledek očekávat špatný vliv na světový růst, celosvětové akcie a poptávku po jednotlivých komoditách, zato však příznivé následky pro udržení ohroženého amerického dolaru v bezpečí.
