Globální oteplování se stává realitou a na vlády se tak zvyšuje tlak, aby našly nízkouhlíkové řešení pro výrobu elektřiny.
Jenže na světě je už téměř sedm miliard lidí a mnoho vědců má pochybnosti, jestli kapacita obnovitelných zdrojů energie postačí rostoucím požadavkům většiny zemí.
Nový vývoj v nukleární technologii a pokračující výzkum snížení souvisejících rizik vedou různé klíčové hráče, aby se na jadernou energii podívaly novým pohledem.
Bill Gates z Microsoftu v únoru uveřejnil svou investici řádově desítek milionů dolarů do inovačních návrhů reaktorů, jako součást jeho dobročinného tažení za energetickými zázraky. O týden později pak oznámil prezident Barack Obama, že americká vláda podpoří přes 8 miliard dolarů půjček na jaderné elektrárny, vůbec první, které se mají stavět od katastrofy v elektrárně Three Mile Island, v rámci plánovaných 54,5 miliard dolarů na startovací jaderný program.
Nyní, po Summitu jaderné bezpečnosti 2010, se Obama zabývá jaderným odzbrojením a omezením jaderného materiálu prostřednictvím pokračujících mezinárodních jednání kolem Dohody nerozšiřování jaderného arzenálu (NPT - Nuclear Non-Proliferation Treary).
Navzdory obrovskému zlepšení bezpečnosti zůstává obraz údajně neuhlíkové jaderné energie pokažen dvěma hlavními otázkami: skladování dlouhověkého radioaktivního odpadu a zabránění výrobě jaderných zbraní. Navíc se očekává „zlom uranu“ (doba, kdy produkce uranu dosáhne vrcholu a začne klesat – pozn. překl.) a v průběhu jeho životního cyklu jsou potřeba fosilní paliva – například během těžby a obohacování – a také při stavbě elektrárny. Z toho důvodu není uran ani odpovědí bez viny, ani dlouhodobým řešením.
V březnu na universitě v Sydney poukázal vědec a guru klimatických změn Dr. James Hansen na to, že dokonce i pokroková země, jako je Německo, dokáže v současné době vygenerovat v průměru jen 7% své energie z obnovitelných zdrojů a kvůli souvisejícímu nárůstu cen elektřiny Německo opouští průmyslové podniky.
Hansen řekl, že sedm národů, včetně Francie a Číny, má odborné znalosti jaderné energie nebo výzkumy a vývojové projekty „elektráren čtvrté generace“ bez současných nedostatků.
Přesto Dr. Mark Diesendorf, autor „Řešení skleníku udržitelnou energií (Greenhouse Solutions with Sustainable Energy)“ není přesvědčen. „Kromě neustálých výzev celosvětové chudoby a nespravedlnosti jsou klimatické změny a nukleární válka dvě největší hrozby lidské civilizace v 21. století. Bylo by absurdní, kdybychom reagovali na jedno tím, že zvýšíme riziko druhého,“ říká Diesendorf.
V jeho populární knize „Udržitelná energie - bez planých řečí (Sustainable Energy-Without the Hot Air)“ diskutuje Dr. David MacKay o různých zdrojích energie s mnoha pragmatickými závěry založenými na důkladných výpočtech. MacKay, sídlící na katedře fyziky Cambridgské university, je také hlavním vědeckým poradcem anglického ministerstva energie a klimatických změn.
V kapitole o jaderné energii se MacKay zabývá problémem odpadů a usuzuje: „Tisíc let je jistě dlouhá doba ve srovnání s dobou existence vlád a zemí! Ale jeho objem je tak malý, myslím, že jaderný odpad je jen drobným problémem v porovnání se všemi dalšími formami odpadu, které valíme na budoucí generace.“ Později, v sekci o efektivních celosvětových energetických plánech, je MacKayův závěr: „Abychom dali dohromady plán, který dává smysl, musíme spoléhat na jednu nebo více forem sluneční energie. Nebo používat jadernou energii. Nebo obojí.“
Zatímco se MacKayův výzkum více soustředí na uspokojení poptávky, než na ekonomiku, potvrzují jiní experti Hansenovy obavy ohledně relativně velkých kapitálových nákladů na obnovitelné zdroje. Dr. Barry Brook je vedoucím Klimatických věd na universitě Adelaidského institutu životního prostředí. V nedávném přehledu o jaderných problémech s Martinem Nicholsonem, autorem „Energie v měnícím se klimatu (Energy in a Changing Climate)“,
Brook prohlašuje: „Obnovitelné zdroje energie (jako je vítr a slunce) využívají významně více surovin na jednu jednotku vytvořené energie, než dokonce i nynější jaderné elektrárny, a emise, vznikající v celém životním cyklu, včetně produkce jaderného paliva, jsou u obou zdrojů obdobné. Pokud se do toho zahrne ukládání energie a záložní fosilní zdroje, jsou emise z větru a slunce mnohem větší.“
Uran není jediným reaktorovým palivem pod drobnohledem. Zejména v Indii a Rusku byl obnoven výzkum thoria, a to se dvěma rozhodujícími rysy.
Za prvé, thoriové reaktory produkují plutonium, které je zanedbatelné pro případnou výrobu zbraní; za druhé mohou „spálit“ existující zásoby.
Světová jaderná asociace ale mluví o problémech ohledně vysoké ceny výroby paliva díky kontaminaci izotopy uranu, což znamená, že je zde stále riziko výroby dalších zbraní. Kirk Sorensen, obhájce thoria a inženýr NASA, však vysvětluje, že tento nestabilní uran „je velice jednoduché objevit a velmi složité z něj vyrobit jakýkoli druh skutečné zbraně“.
Přesto že je cyklus thoria mnohem čistší, bezpečnější, výkonnější a udržitelnější, než uranu, věří Sorensen, že jeho nejpřesvědčivější výhodou jsou nižší náklady, které tyto mnohem menší reaktory vyžadují. Jeho vizionářská vášeň významně pomohla posunout thorium zpět do středu zájmu. „Cílem těch, kdo pracují na realizaci potenciálu thoria, je svět bezpečně poháněný thoriem po desítky tisíc let.“
Nicméně, kritici zůstávají skeptičtí. Dr. Richard Broinowski, autor „Fakt nebo štěpení? Pravda o australských jaderných ambicích. (Fact or Fission? The Truth About Australia’s Nuclear Ambitions)“, opakuje fakt, že cyklus thoria produkuje „bombový“ uran. Říká, že o jaderné energii existuje spousta propagandy a že reaktory čtvrté generace jsou stále vysoce teoretické a doteď nebyly realizovány. „Figuruje tam pořád přesně ta samá nukleární fyzika.“
Plány na globální energetiku a zvládnutí klimatických změn, jež navrhuje MacKay, vskutku zahrnují další řešení, jako je daň ze znečištění, zachycování a skladování uhlíku a redukce spotřeby; ale pokud jde o dekarbonizování elektřiny, říká: „Zastavte Punch and Judy show (tradiční anglická loutková hra – pozn. překl.) a začněte stavět.“
Jak různé země zkoumají různá opatření, založená na poptávce a dostupnosti zdrojů, vypadá to, že existující a nová generace jaderné energie by se mohly stát aspoň součástí odpovědi na obtížnou výzvu zastavení globálního oteplování, ať už s ním souhlasíme, nebo ne.
