Nancy Meyersová si vydobyla pozici jako přední scénáristka, režisérka a producentka kultivovaných a vtipných romantických komedií. Po dvou dekádách psaní a produkování úspěšných scénářů se postavila za kameru coby režisérka ve svém debutu Past na rodiče.
Poté se zapsala do paměti diváků snímky Po čem ženy touží a Lepší pozdě nežli později a v roce 2004 jako vůbec první žena obdržela prestižní cenu ShoWest pro nejlepšího režiséra/režisérku roku. Naposledy coby scénáristka, režisérka i producentka vytvořila komedii Prázdniny.
Jejím prvním scénáristickým počinem byl snímek Vojín Benjaminová s Goldie Hawnovou v hlavní roli. Tento filmový snímek z roku 1980 překonal předsudek, že hlavní postavu ve filmu musí vždy hrát muž. Poté natočila komedie Irreconcilable Differences, Baby Boom a Hlava rodiny.
Nyní na plátna kin míří její nejnovější snímek nazvaný Nějak se to komplikuje, ve které si hlavní role zahráli Alec Baldwin, Meryl Streepová a Steve Martin. Filmová distribuční společnost Bontonfilm zveřejnila následující rozhovor s režisérkou.
Proč jste chtěla tento film natočit?
Je to téma, které dobře znám a které ovlivnilo celou moji rodinu. Ne přímo aféry a zálety, ale porozvodový svět. To, jak se s tím druhým opakovaně potkáváte, uvědomujete si, že jste pořád oba rodiči, že pořád žijete ve stejném městě. Napadlo vás někdy, jak často se slovo “společně” objevuje, i když jste dávno rozvedení?
Co vás k tomuto tématu přivedlo?
Nedokážu to přesně vysvětlit, ale nějak mne přitahovalo téma rozvodů. Ne ta hořká část rozchodů, ale to, v jakém světě se rozvedení ocitnou následně a zjistí, že jejich vztah svým způsobem nikdy neskončí. To, že rozvod bude hlavním tématem filmu, jsem si uvědomila, až když jsem měla scénář téměř dopsaný.
Foto z natáčení filmu Nějak se to komplikuje - Nancy Meyersová hovoří v maskérně s Meryl Streepovou. (bontonfilm.cz)
Do jaké míry je film autobiografický? Jak moc promítáte vlastní zážitky do své práce?
Při psaní vždycky využívám vlastní prožitky. Čemu jinak vlastně nejvíc rozumíme? Vojín Benjaminová byla žena v mém věku, která odešla z domova, aby si uvědomila, co vlastně chce. V armádě jsem nikdy nebylo, to ne, ale její rodiče byli stejní jako moji. A její cesta, i když byla jinam, než moje do Hollywoodu, taky změnila její život.
Irreconcilable Differences byl o páru, který si snažil uchovat hodnoty a zdravý rozum, když začal být úspěšný. To jsem napsala po Vojín Benjaminové, byl to příběh, který jsem nechtěla, aby se stal mně. Baby Boom byl příběh o ženě, které šidí svoji práci i dítě. Snažila jsem se ukázat, v jaké pozici jsou pracující matky. Byl to něco jako návod, jak to všechno stihnout a zároveň přežít. Hlavu rodiny jsem psala v době, kdy se naše rodina rozrůstala a já rozuměla, jaké to je, když se rodič brání svatbě své dcery, neboť ji nechce ztratit. To byly skvělé filmy, které jsem napsala ve šťastném období svého života.
Past na rodiče jsem natočila pro svoji jedenáctiletou dceru Hallie. Původní verze patřila k našim oblíbeným a já ji chtěla aktualizovat. Potom následoval můj rozvod a první věc, kterou jsem pak napsala, se jmenovala Po čem ženy touží. Měla jsem dobrou psací formu a napadla mne skvělá myšlenka - jak by to bylo úžasné, kdyby chlapi chápali, co chceme. Postavu, kterou hraje Helen Hunt, jsem brala velmi osobně. Poté jsem napsala Lepší pozdě nežli později. I zde je hodně ze mne. Následující Prázdniny mi umožnily, abych se od sebe trochu oprostila, ale stejně jsem se hodně našla v postavě Kate Winslet. A nyní Nějak se to komplikuje. No, to je komplikované vysvětlit…
Je vám Jane v něčem podobná?
Máme něco společného, ale ne tolik, jak by se dalo očekávat. Jane je mnohem statečnější než já. Jak ve filmu říká, “experimentuje s částí sebe”. Já raději experimentuji se svými postavami. Možná právě proto mne tolik bavilo tuto postavu tvořit.
Uvažovala jste o možnosti, že se Jane k Jakeovi vrátí?
Ne, vůbec. Chtěla jsem, aby byla šťastná bez něj. Zaslouží si to.
Co jste chtěla říct volbou muže, se kterým Jane nakonec “skončí”?
Jane uvízla ve stínu svého manželství. Teď tam na chvíli znovu sklouzla, což bylo to, co potřebovala, aby se oprostila. Nevím, jestli s Adamem “skončí”, ale umím si je představit jako pár, který má budoucnost.
Řekněte nám víc o scéně, ve které Jane vysvětluje svým dětem, proč se znovu zapletla s jejich otcem. Jaká je role jejich dětí ve filmu, ovlivňuje zodpovědnost vůči nim nějak to, co Jane udělala? A platí to samé pro Jakea?
Když jim Jane vysvětluje, co se stalo, je to jeden z nejtěžších okamžiků jejího života. I rodiče mají právo na svůj život, ale když se aféra provalí, Jane je nucena promluvit s nimi ne jako matka, ale jako žena. Meryl zde odvedla skvělou práci, zahrála vnitřní bolest, ale uchovala si potřebnou důstojnost a autoritu.
Jake ve filmu zdůrazňuje, že problémy, které způsobily jejich rozchod, jsou nyní už pryč. Má pravdu? Věříte tomu?
Jejich problémy mají běžně páry se dvěma zaměstnáními a třemi dětmi. V těch letech je život vyčerpávající a partnerský vztah, na který spoléháte, dostává hodně zabrat. Někteří to ustojí, někteří ne. Jakeův argument je správný. Problémy, které měli před deseti lety, jsou pryč, ale oni bohužel už nejsou těmi, kým tehdy byli. Život je posunul dál. Oba se zkouší vrátit zpět, ale oba dobře ví, že to nejde.
Jane připouští, že má vinu na tom, jak jejich manželství skončilo. Proč to nedokázala uznat před deseti lety? Můžete to vysvětlit a popsat, jaký význam to má ve filmu?
Jane to nedokázala přiznat ani sobě. Povede se jí to až ve chvíli, kdy jí něco uvnitř říká “nech už to být”. Tehdy to dokáže Jakeovi říct a přiznat všechnu svoji bolest a vinu, kterou v sobě celé ty roky měla. Díky tomu konečně dokáže odejít, i když v tu chvíli má pocit, že jí to umožnilo přiblížit se Jakeovi. V ten okamžik jsem ale nechala vstoupit Adama, aby Jane zavolal a pozval ji na rande. Je to svým způsobem znamení.
Velká část příběhu se věnuje snaze ústředního páru posunout se k novému vztahu, zároveň se ale stále ohlíží do minulosti? Je to podle vás zdravé?
Asi ne, ale díky tomu mají příležitost, po které touží mnoho rozvedených párů. Dokážou si o společné minulosti promluvit, k čemuž většina z nás už nikdy nedostane šanci.
Dělali to, i když byli spolu? Čím se navzájem zklamali a bylo správné, že se rozešli?
To se mě moc ptáte. Nedokážu říct, jestli by svůj vztah dokázali tehdy zachránit, kdyby spolu víc mluvili. Nejde vzít to, co víme nyní, a uplatnit to v situacích, které jsme prožili kdysi. I kdyby to šlo, myslím, že by stejně neposlouchali, co jim říkáte. Vztek a bolest je nebezpečná kombinace.
Proč nyní Jane ve vztahu pokračuje?
To je dobrá otázka. Jane se jí trápí většinu filmu. Seznam, který si napsala a čte svému terapeutovi, to přesně vystihuje. Je to všechno dohromady, neexistuje jednoduchá odpověď. Jane ale někde uvnitř ví, že se z toho jednou dostane... a to se také stane.
Proč tak sebevědomé ženě jako je Jane záleží na tom, co si myslí její kamarádky a co na její chování řeknou známí?
Všem nám záleží na tom, co si myslí ostatní, ne? Být silná a sebevědomá neznamená, že jste nepřemožitelná. Je svým způsobem unavená z toho, jak je pořád vnitřně silná. Nyní se objevila nezvyklá situace a Jane se proto obrací se na své kamarádky a psychologa. Fakt, že ji podporují, aby si v tom udělala jasno, urychlí její vlastní rozhodnutí.
Mají Jane a Adam šanci? Co je čeká?
Představuji si, že spolu nejdřív někam pojedou. Možná do Londýna nebo do Paříže. Nejdřív budou mít dva pokoje a po několika dnech jeden. Potom už bude možné všechno.
Vyznívá film optimisticky, co se vztahů týče?
Rozhodně. Každý zažil vztah, který ho zásadně ovlivnil. Každý prožil bolest a zklamání, což nás spojuje, ale zároveň dává možnost posunout se dál... Takže ano, podle mne je to film plný naděje.
Zdroj: bontonfilm.cz
