29. prosince 2009 nechala Čína popravit britského občana za pašování čtyř kilogramů heroinu. Vedou k popravě duševně postiženého Brita jen zájmy lidí a čistě legislativní důvody?
Dovolím si o tom pochybovat. Během půlhodinového soudního procesu lze maximálně přečíst zkrácenou verzi už předem připraveného rozsudku, nikoliv vést soud.
U čínských komunistů nemluvím o spravedlivém soudu, ale pekingští vládci se v tomto případě nenamáhali hrát ani tu frašku. To je u cizince neobvyklé. Proč to?
Budu spekulovat. Čínský slepenec ekonomicky divokého kapitalismu a politicky ještě divočejšího komunismu s vládou jedné strany má ve své zemi takřka neomezenou moc. Aby mohl nadále pouštět své zemi žilou, nepotřebuje jakékoliv připomínky či dokonce kritiku ani zevnitř, ani zvenčí.
Ale i komunisté v Číně se učí. Poté, co v památném roce 1989 v Evropě vítězila demokracie, v Číně na Náměstí nebeského klidu tanky na jejich povel rozstřílely studentské hnutí. V reakci na tuto verzi komunistické demokracie svět odmítl způsoby „čiko“ (čínských komunistů) a na režim uvalil dodnes trvající zbrojní embargo.
Této chyby se chtějí komunisté v Číně vyvarovat. Tedy – nechtějí se vyvarovat násilí, ale toho, aby se o násilí dozvěděl svět. Zatýkání, mučení, vraždy a genocidu – to vše páchají s maximálním možným utajením. Svět a státníci často (když mohou říci: „My o tom nevěděli“) mlčí. Ale vraždy takového rozsahu nelze utajit, takže se v Pekingu sami sebe ptají: Když už to nelze utajit, kam nás nechá tichý souhlas mlčením zajít?
Tak zorganizují olympiádu, popírající snad všechny olympijské myšlenky a principy. Lidé ve světě sice protestují a zhášejí olympijskou pochodeň. Ale politici světa na hry přijíždějí, tleskají – a mlčí.
A obratem je tu další test - tzv. tibetské povstání, zinscenované čínskou armádou. Bude svět stále mlčet? Už ne, poměrně jednotně povstává, protestuje a zvůle musí ustoupit. Politici velmocí či OSN už sice mlčí (naposled Obama v Pekingu. A přestože mlčel, nedosáhl ničeho), ale lidé ve světě ještě ne. A tak se dál hledají způsoby.
Protestuje se proti zabíjení tisíců – a co když se popraví jeden člověk? Nejlépe kontroverzní. Např. tady máme tzv. drogového dealera, snědého, muslima, původem z Pákistánu. Jeho odsouzení může jistá část světa podporovat, minimálně přejít mlčením. A kývne-li na tohle, pak snad přejde i měsíční mučení protestujících v Číně a jejich nelegální vraždy včetně vyřezávání orgánů z živých lidí.
Jde ale také o duševně postiženého člověka, cizince ze země, kde se nepopravuje, trojnásobného otce, odsouzeného v třicetiminutovém soudním procesu k smrti, popraveného v době největších svátků euroatlantické civilizace, popraveného v muslimském centru Číny – v metropoli Ujgurské autonomní oblasti. To musí zase pobouřit jiné. Výborný tah, jak otestovat a současně rozdělit lidi ve světě v názorech na aktuální čínskou politiku. Vraž mezi ně klín a panuj – nebo tak nějak to tvrdívali už staří Římané.
Čína se stala ekonomickou velmocí (i když mnozí říkají, že jde o obra na hliněných nohou) a dere se do klubu politických a vojenských velmocí, bohužel bez opuštění metod zastrašování i jen teoretických oponentů, jejich zavírání bez soudu a teroru včetně bití, dlouholetých žalářů, poprav a dokonce i násilných odběrů orgánů zaživa.
No, a že se nás to netýká? Pokud by se to světa netýkalo (jak se komunisté v Číně snaží tvrdit), proč by tyto brutální metody skrývali a tajili? Proč potom ty náročné pokusy s tibetským povstáním či s popravou mentálně narušeného Brita? Zkrátka velmoc zabíjející své občany pro jejich orgány – to se ve světě nenosí. A tak se zkoušejí cestičky postupné likvidace odporu. Ono totiž ani finančním operacím, jako skupování nemovitostí (v USA) či firem u nás, pověst státního vraha neprospívá.
Je to jako vaření žáby zaživa: Když vhodíte žábu do horké vody, bude se drápat ven. Když ji dáte do studené vody a zapálíte plyn, postupné zvyšování teploty neregistruje jako ohrožující – a uvaří se za živa. V Číně mají zkušenosti s vařením zaživa. To jen pod evropskou či americkou žábou zatápí pozvolna.
Tohle je jen a jen spekulace, a tak ji také berte ... Nebo ne?
