Příběhy noční oblohy: Ve hvězdách jsou vepsány příběhy mnoha kultur

Ve hvězdách, souhvězdích a nebeských vzorech jsou vepsány příběhy mnoha kultur

Hleděl jsem vstříc hvězdné noci. Nesčetné množství jemných světel zářících z nekonečné temnoty – jejich obrovské množství a podmanivý půvab okamžitě okouzlily moji mysl.

Sklonil jsem hlavu a zavřel oči, aby se opět zalily tmou, a znovu jsem pohlédl nad sebe. Teď jich tam bylo ještě víc. Moderním, netrénovaným očím by se mohlo zdát, že v uspořádání vesmíru není žádný řád – že jsou to jen malá bílá světélka, roztroušená po obrovském černém plátně.

„Nebeská mapa Severní oblohy“ od Albrechta Dürera z roku 1515, která je vystavena v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. (Wikimedia Commons)

Naši předkové na hvězdy spoléhali a hvězdy jim na oplátku nabídly nemalé znalosti. Obrazce na noční obloze pro ně sloužily jako navigační body, dokázaly prozradit blížící se změny ročních období, a také tvořily pozadí pro spoustu příběhů, jež daly vzniknout legendám, tradujícím se dodnes. Věřili také, že konstelace na nebeské obloze dokáží předpovědět pozemský osud a štěstí.

Mnohé národy si s hvězdami, konstelacemi a nebeskými úkazy pojili řadu příběhů. Některé z nich se šířily vyprávěním, jiné zase v rámci víry a tradic. Astrologie byla například považována za prestižní vědu, která dokázala předvídat změny v lidských životech.

Většina popsaných souhvězdí je řeckého a římského původu a jejich původ a názvy jsou odvozeny z řecké mytologie. Číňané a Japonci měli svůj vlastní systém mapování oblohy. Domorodí obyvatelé severní a jižní Ameriky uznávali rovněž odlišná uskupení hvězd a dokonce i Skandinávci – z jejichž tradic se většina ztratila – vzhlíželi k nebi pro inspiraci.

Lovec jménem Orion

Orion je jedním z největších a nejviditelnějších souhvězdí na hvězdné obloze. Nachází se v blízkosti nebeského rovníku, jen kousek nad nejjasnější hvězdou nočního nebe, zvanou Sirius. Orion je tvořen dvěmi protilehlými lichoběžníky, které jsou od sebe veprostřed odděleny pásem tří hvězd, známého též jako Orionův pás.

Souhvězdí Orion, jedno z nejznámějších na obloze, je pojmenováno po legendárním řeckém lovci Orionovi. (Se svolením United States Naval Observatory Library)

Souhvězdí je nejlépe viditelné v období od prosince do března. Jeho dvě nejjasnější hvězdy Rigel (Alpha Orionis) a Betelgeuse (Beta Orionis), rozjasňují zimní noc.

Orion byl pohledný mladík, a tak se stalo, že se v něm shlédla i bohyně Artemis (starořecká bohyně divokých zvířat a měsíce). Její bratr Apollón, však začal žárlit a zosnoval plán, jak se Oriona zbavit.

A tak jednoho dne, když se Orion koupal v jezeře, vsadil se Apollón s Artemis, že nedokáže zasáhnout cíl plující ve vlnách svým šípem. Nebohá Artemis netušila, že cílem šípu, který právě opustil tětivu jejího luku, byla Orionova hlava. Šíp prolétl Orionovým spánkem a na místě jej usmrtil.

Když vlny vynesly jeho tělo na břeh, zjistila Artemis, že cílem, který zasáhla, byl Orion. To zlomilo její srdce. Hluboce truchlíc, naložila jeho bezvládné tělo do stříbrného měsíčního kočáru a odvezla jej vysoko do nebes.

Artemis zvolila nejtemnější část zimní oblohy, tak, aby Orionova hvězda byla tou nejzářivější ze všech

Příběh zakázané lásky

Hvězdy Vega (Lyra) a Altair (Orel), které rovněž tvoří dva z vrcholů Letního trojúhelníku, osvětlují v pozdním létě oblohu nad severní polokoulí. Tyto hvězdy se staly inspirací pro osudový čínský příběh o pasáčkovi krav a Švadlence.

Mapa Ursa Major (Velká medvědice), jak je zachycena v atlase hvězd Uranographia, jehož autorem je polský astronom Johannes Hevelius. (Wikimedia Commons)

Před dávnými časy pracoval každý den na poli chudý a poctivý sirotek a jeho starý buvol. Vesničané začali chlapci říkat pasáček krav.

Zatímco se lopotil prací, v nebi nad ním se děly podivuhodné věci. Nejmladší nebeskou pannu totiž začal privilegovaný život nudit, a tak se rozhodla sestoupit dolů na zem a poznat blíže pasáčka krav, kterého shůry už delší dobu sledovala a jehož kouzlu postupně podlehla.

Pasáček krav se s dívkou oženil, a ta mu porodila dvě děti. Zatímco on obdělával pole, mladá dívka se doma věnovala tkaní. Její úžasné tkalcovské dovednosti jí brzy vynesly přezdívku Švadlenka.

Rodina žila skromně, ale šťastně, než si nebeská císařovna povšimla, že jedna z jejích dcer chybí, a vystopovala ji do pozemské vesnice. Rozzuřená císařovna dala Švadlence dvě možnosti: vrátit se do nebe, nebo zůstat, a být svědkem zničení jejího manžela, dětí i celé vesnice. Nemaje na výběr Švadlenka vesnici opustila.

Když to pasáček zjistil, poltil jej zármutek. Ještě tu však byl jeho přítel – starý buvol. „Když mě zabiješ a oblečeš si mou kůži, umožní ti vzlétnout do nebe a zachránit ji,“ řekl buvol znenadání. Pasáček nechtěl, ale nakonec jeho vůli vykonal, vzal své děti a vydal se Švadlenku najít.

Rozzuřená císařovna však vzala svou zlatou vlásenku a s její pomocí vytvořila na nebi širokou řeku, oddělující oba milence - pasáčka krav (Altair) i Švadlenku (Vega) – tak, aby se už nikdy nemohli setkat.

Onou řekou, o které se v příběhu vypráví, se rozumí Mléčná dráha (v čínštině „Stříbrná řeka“). V pozdním létě totiž široká, větvící se Mléčná dráha rozděluje souhvězdí Lyry (obsahující Vegu) a Aquily (obsahující Altaira), a slouží jako připomínka smutného příběhu zakázané lásky mezi pasáčkem krav a Švadlenkou.

Říká se však, že jednou do roka všechny straky na světě roztáhnou svá křídla a vzlétnou do nebe, kde přes Mléčnou dráhu utvoří svými těly „most straky“ tak, aby pasáček a Švadlenka mohli být, byť na jediný den v roce, zase spolu. Toto datum připadá na sedmý den sedmého měsíce.

Qixi Festival, nebo-li festival strak, se koná sedmý den sedmého měsíce čínského lunárního kalendáře. V tento den mladé dívky prokazují své dovednosti v péči o domácnost a vyslovují svá přání ohledně ideálního manžela. Tomuto dni se někdy také říká čínský Valentýn.

Sedm sester

Plejády jsou nápadnou hvězdokupou, kterou je možno na severní polokouli pozorovat v zimním období, a v období léta je zase k vidění na polokouli jižní. Hvězdokupa byla dobře známa již ve starověku a ve většině kultur se s ní pojí řada mýtů a legend.

Malba sedmi sester Plejád z Arátosovy knihy Phaenomena. Plejády jsou dcery řeckého titána Atlase. (Se svolením Leiden University Library / Wikimedia Commmons)

Plejády byly zaznamenány Číňany (jako chlupatá hlava Tygra ze Západu), Japonci (Subaru), Turky (Ulker), Peršany (Soraya), Vikingy (Freyina slepice), kmenem Mayů (Tzab-ek), indiány, a rovněž ve starém Řecku (Plejády).

Plejády, sedmero nymf, doprovázejících bohyni Artemis, byly dcerami Atlase. Podle jedné z pověstí se staly hvězdami poté, co ze samého žalu nad osudem jejich otce, který byl nucen nést na svých bedrech tíhu celého nebe, a ztrátou svých nevlastních sester, Hyád, spáchaly sebevraždu.

Ve hvězdném roji však září pouze šestero hvězd. Jedna z legend praví, že ta sedmá - Merope, nejmladší sestra - je zamlžená, což je důsledkem zostuzení rodu, kvůli jejímu poměru se smrtelníkem.

Velký básník Hésiodos napsal v díle Práce a dny (700 př. n.l.): „Když se na nebi objeví Plejády, dcery Atlase, je čas začít se sklizní, a až začnou zapadat, je třeba zasít. Čtyřicet nocí a čtyřicet dní bude noční nebe bez nich a až se opět objeví, naostřete srpy. Tak káže zákon plání, jenž platí pro lidi žijící u moře, i pro ty, kteří obývají bohaté země roklí a soutěsek ve vnitrozemí…„

Plejády jsou snadno viditelné pouhým okem a nacházejí se pouhé čtyři stupně mimo dráhu Slunce. Několik Plejád je také obklopeno takřka magickou aurou modrého světla, jež vzniká díky tomu, že mezihvězdný prach, nakumulovaný v okolí hvězdy, odráží okolní světlo.

Velká Medvědice a Navajo

Indiánům obloha sloužila k mnoha účelům – byla jejich průvodcem, kalendářem, hodinami i učitelem. Hvězdy je pravidelně informovaly o změnách ročních období a určovaly nejlepší okamžiky pro pořádání rituálů, lovů a sklizní.

Ve vyprahlé poušti jihozápadních Spojených států upínali své oči ke hvězdám také příslušníci kmene Navajo. Při pohledu na souhvězdí Ursa Major (Velká medvědice nebo Velký vůz) si třeba představovali tři bratry, pronásledující medvěda. Hvězdy Alioth, Mizar a Alkaid reprezentují tři bratry, z nichž každý v rukou třímá kopí.

Legenda kmene Navajo tvrdí, že tato trojice lovců dopadla medvěda na podzim. Poté jej zmasakrovali a jeho krev zkapala dolů z nebes a obarvila listí javoru na karmínově rudou. Poté uvařili jeho maso v ohni, jehož popel obarvil stonky trávy do běla, což symbolizuje mráz a příchod počátku zimy.

Article in English