Následující příběh popisuje cestu syna a otce, kteří se společně se svým oslem vydali do města. Lidé, kteří je po cestě potkali na ně nepřejícně pokřikují, až je oba přivádějí do rozpaků.
Jak společně jeli na oslu, lidé na ulici na ně ukazovali prstem:
„Ten otec a syn jsou tak bezohlední, nasedli oba na osla, který sotva dýchá.“
Když otec sestoupil z osla, lidé na ulici ukazovali na syna:
„Podívejte, jaký je to nezdárný syn. Sám si jede na oslu a otec jde pěšky.“
Když syn postoupil místo otci, lidé začali křičet:
„Hleďte, jaký je to špatný otec, nenechá syna jet na oslu!“
Otec se synem tedy sesedli z osla, uvažujíc:
„Tentokrát nás nikdo neobviní“.
Ale kolemjdoucí znovu vzhlédli:
„Podívejte se na ty pošetilce! Místo aby jeli na oslu, dělají mu doprovod!“
Stejný příběh, jiný pocestný
Když syna a otce uvidí dobrý člověk, který posuzuje všechny procházející, opírajíc se o milosrdenství svého srdce - vidouc otce a syna jedoucí na oslu, řekl by :
„Tak dobrý je ten osel. Bez reptání nese těžký náklad.“
Vidouc syna jedoucího na oslu a otce jdoucího vedle, řekl by:
„Tento otec je tak laskavý, nechal svého syna jet na oslu a sám jde pěšky.“
Vidouc otce jedoucího na oslu a vedle pěšky jdoucího syna, řekl by:
„Tento syn je dobrý člověk. Je nezištný a myslí na druhé.“
Vidouc oba, jak pěšky vedou osla, řekl by:
„Otec a syn jsou tak dobří, chtějí alespoň nakrátko oslovi odlehčit.“
Proč lidé přichází k rozdílným závěrům, když se setkají s jedním a tím samým jevem? Je to proto, že v srdci některých lidí je málo milosrdenství.
Zlý člověk se dívá na věci skrze svou nenávist a zištnost. Dobrý člověk dokáže vidět věci srdcem a spolehlivě tak rozlišit, co je lživé a co pravdivé.
Světlo a tma, čisté a zkažené – dříve či později se ukáže vše na svém místě, když přijde čas.
