Červená nit spojuje přeurčené lidi - tak se dva naleznou mezi miliony ostatních. (AP/SITA)
Červená nit spojuje předurčené lidi - tak se dva naleznou mezi miliony ostatních. (AP/SITA)

V dávných dobách lidé věřili v „osud“ – uprostřed neznáma je vše v životě předurčeno. Proto si lidé mysleli, že by se na věci zřídkakdy mělo tlačit, aby si člověk nevytvořil karmu (zlé skutky). Čínská rčení „starý muž v měsíčním svitu“ a „červená nit, jež spojuje přeurčené lidi“ - obě pocházejí ze starého podobenství, jež ukazuje, jak jsou důležité události, jako sňatky, předurčeny.

V podobenství se praví, že muž, jménem Wei Gu z Dulinu, jako malý přišel o rodiče. Chtěl se brzy oženit, ale všechny jeho nabídky k sňatku byly neúspěšné. V druhém roce Zhenguan za vlády císaře Tang Taizonga byl na vyhlídkové cestě do Chinghe a ubytoval se v hotelu v jižní oblasti města Song. Jeden cestovatel se mu zmínil o ženě, která by se mohla stát jeho manželkou, dceři bývalého vládního úředníka Chinghe, Pan Fanga. Příštího rána byl zván, aby se s rodinou Pana setkal před chrámem Longxing západně od hotelu.

Wei Gu se manželství nemohl dočkat a ke chrámu přispěchal velmi časně z rána. Když přišel, měsíc byl ještě vysoko na obloze. Na schodišti seděl starý muž, opíral se o vak a v měsíčním svitu si četl v knize. Wei Gu se na knihu podíval, ale písmo nepoznával. Zeptal se tedy muže: „Co to, pane, čteš za knihu? Od svého mládí jsem studoval mnoho různých písem, dokonce sanskrt. Nikdy jsem ale nenarazil na to, co je psané v této knize. O čem to je?“

Starý muž se usmál a řekl: „Tohle není kniha z lidského světa. Jak bys ji mohl dřív vidět?“ Wei Gu se zeptal: „Odkud ta kniha pochází?“ A muž odpověděl: „Pochází z podsvětí.“ Na to se Wei Gu zeptal: „Jak se tu může objevit někdo z podsvětí?“ Muž odvětil: „Není to tak, že bych tu já neměl být, ale že ty jsi přišel příliš brzy. Všichni úředníci z podsvětí mají svou působnost nad záležitostmi lidského světa a spravují je. Jak bychom tu mohli nebýt?“

Wei Gu se zeptal: „Pověz mi prosím, co máš na starosti ty?“ Starý muž odpověděl: „Sňatky ve světě lidí.“ Wei Gu byl nadšený. Řekl: „Rodiče umřeli, když jsem byl malý. Chci se brzy oženit, abych zajistil, že jméno mé rodiny bude pokračovat a nebude přerušeno. Všechny moje žádosti o ruku za posledních víc než deset let však byly odmítnuty. Někdo mi řekl o dceři úředníka Pana. Proto tu dnes jsem. Myslíte, že se tohle manželství uskuteční?“

Starý muž na to řekl: „Ne. Ženě, kterou si vezmeš, zrovna byly tři roky. Až jí bude sedmnáct, stane se tvou ženou.“  Wei Gu se zeptal: „Co máte ve vaku?“ Muž povídá: „Nohy snoubenců se dřív svazovaly červenou nití. Jakmile jsou předurčeni, že si jeden druhého vezmou, touhle červenou nití svážu nohy jednoho s druhým. Ať už jsou ti dva nepřátelé, dělí je mimořádný rozdíl bohatství a chudoby, nebo je dělí ohromná vzdálenost, jakmile je červená nit svázána, budou spolu. Jsou-li tvé nohy připoutané k jejím, proč bys hledal jinou?“

Wei Gu se zeptal: „Kdo je má žena? Kde bydlí?“ Starý muž odpověděl: „Ta dívka se narodila do rodiny, která prodává zeleninu severně od hotelu.“ Wei Gu se zeptal: „Mohu ji vidět?“ Muž odpověděl: „Vždycky je s tou starou ženou, co prodává zeleninu. Pojď se mnou a já ti ji ukážu.“ Čekali do svítání, ale lidé, se kterými se Wei Gu měl u chrámu setkat, se toho rána neukázali. Starý muž zavřel knihu a sebral vak. Wei Gu jej následoval na trh.

Tam uviděli starou ženu na jedno oko slepou, která držela tříletou holčičku. Obě vypadaly velmi špinavě a ošklivě. Starý muž ukázal na holčičku a řekl Wei Guovi: „To je tvá žena.“ Wei Gu se rozzlobeně zeptal: „Můžu ji zabít?“ Muž odpověděl: „Té dívce je předurčeno, že bude velmi bohatá a bude s tebou užívat požehnaný život. Jak bys ji mohl zabít?“ Pak se starý muž ztratil.

Wei Gu se vrátil domů a nabrousil nůž. Dal jej svému sluhovi a řekl mu: „Vždycky ses dobře o věci postaral. Jestli tu dívku pro mě můžeš zabít, odměním tě deseti tisíci mincemi.“ Sluha slíbil, že přání Wei Gua vyplní. Šel na trh s nožem schovaným v rukávu. Počkal na chaotickou chvíli, kdy se kolem strkalo mnoho lidí. Bodl dívku a utekl.

Když se sluha vrátil, Wei Gu se zeptal: „Bodl jsi ji?“ Sluha odpověděl: „Snažil jsem se ji bodnout do srdce, ale minul jsem a bodl ji mezi obočí.“

Wei Gu dál dával nabídky k sňatku, ale bez úspěchu. Uběhlo dalších čtrnáct let, když mu byla díky starým kontaktům jeho otce nabídnuta práce pro Wang Taie, úředníka obrany ve Xiangzhou. Wei Gu dostal na starost výslechy vězňů. Wang Tai zjistil, že je Wei Gu docela schopný, a tak mu dal za manželku svou dceru. Wei Guově manželce bylo mezi šestnácti a sedmnácti lety a byla krásná. Wei Gu byl velmi potěšen. Všiml si ale, že si jeho žena vždycky dávala mezi obočí malý umělý kvítek a nikdy jej nesundala, ani během koupele.

Na konci roku se manželky zeptal, proč vždycky nosí umělý kvítek mezi obočím. S pláčem mu odpověděla: „Ve skutečnosti jsem Wang Taiova neteř, ne dcera. Můj otec stál v čele kraje a zemřel ve službě. V té době jsem byla miminko. Matka a bratr zemřeli krátce potom. Jediný majetek, který mi rodiče nechali, byl dům jižně od města Song. Tam jsem žila se svou chůvou Chen. Živily jsme se prodáváním zeleniny. Chen mě bylo líto a vždycky se o mě starala. Když mi byly tři roky, Chen mě vzala na trh, kde mě šílený muž bodl mezi obočí a nechal mně jizvu, kterou si zakrývám umělým kvítkem. Asi za sedm nebo osm let přišel můj strýček do Lulongu, aby zde zastával úřad. Adoptoval mě jako svou dceru a já jsem se k němu přistěhovala a pak se za vás vdala.“

Wei Gu se zeptal: „Měla chůva Chen jedno oko slepé?“ Manželka odpověděla: „Ano, jak to víte?“  Wei Gu se přiznal: „Toho šíleného muže jsem ve skutečnosti poslal já.“ Pak všechno ženě vypověděl.

Od té doby k sobě oba manželé chovali ještě větší úctu. Později měli syna, který se jmenoval Wei Kun, a ten se stal guvernérem Yanmenu. Jeho matka díky němu také získala vysoké pocty u dvora.

Člověk nemůže změnit osud. Když se starosta města Song o věci dozvěděl, pojmenoval hotel u chrámu Longxing „Zásnubní hotel“.

Od té doby se sňatkovým prostředníkům říká „Starý muž v měsíčním svitu“.

Zdroj: Záznamy o věcech mystických a podivných

Article in English