Cao Bin se narodil v dnešním kraji Linshou v provincii Hebei a pomáhal založit Severní dynastii Song. Přestože výčet jeho úspěchů a poct byl dlouhý, Bin se svými úspěchy nikdy nechlubil, a získal si tak u lidí hlubokou úctu.
V pátém roce Xiande za dob Pozdní dynastie Zhou požádal císař Shizong Cao Bina, aby se vydal na oficiální návštěvu do království Wuyue. Wuyue se mu při mnoha příležitostech pokoušelo předat dary, ale Cao Bin je vždy odmítl.
Když Bin při návratu nastoupil na loď, Wuyue už na palubu naložilo velké množství zlata, stříbra a jiných pokladů, jako dar.
Po návratu Bin všechny dary předal císařskému dvoru. Císař byl jeho jednáním natolik dojat, že mu všechny dary dal zpět. Bin nemohl odmítnout císařovo gesto uznání, a tak dary přijal. Všechny je pak rozdal svým příbuzným a přátelům.
V té době byl velkým generálem císařské armády Zhao Kuangyin, který později založil dynastii Song a stal se císařem Taizu. Mnoho úředníků se pokoušelo získat jeho přízeň, s výjimkou Cao Bina. Kromě úředních povinností nikdy nepřišel Zhaa do jeho domu navštívit. Když se stal Zhao Kuangyin císařem, jednoho dne se Bina zeptal: „V minulosti jsem tě vždycky chtěl lépe poznat. Proč sis záměrně udržoval odstup a držel se ode mne dál?“ Cao Bin odpověděl: „Byl jsem blízkým příbuzným dřívějšího císaře Zhou a také jsem byl úředníkem u jeho dvora. Soustředil jsem se na plnění svých povinností a na to, abych neudělal žádné chyby. Jak bych si mohl dovolit přátelit se s Vaší výsostí?“ Po této jeho upřímné odpovědi o něm měl císař ještě vyšší mínění.
Během druhého roku Jianlong sloužil Cao Bin jako kancléř Liu Guanyiho, který vedl armádu, aby se postaral o vzpouru v Shu (dnešní provincie Sichuan). Poté, co byli rebelové rozdrceni, všichni vysocí úředníci se vrátili domů s krásnými ženami, nefritem, hedvábím a dalšími cennostmi. Cao Bin si však přivezl jen své vlastní knihy a šaty.
Císař Taizu ocenil velký Binův přínos při potlačení vzpoury a chtěl jej povýšit na guvernéra Yinchengu. Po několika pokusech nabídku odmítnout císař nakonec Binovi řekl: „Učinil jsi velký přínos, a přece ses nikdy nesnažil předvádět. Pro stát je běžnou praxí ocenit dobré a potrestat špatné. Už by ses neměl pokoušet povýšení odmítnout.“
Po založení dynastie Song utekl poslední vladař dynastie Tang do Jilinu (dnešní město Nanjing) a založil Jižní dynastii Tang. Cao Bin byl požádán císařem Taizu, aby Jižní dynastii Tang svrhnul. Jak se armáda připravovala na město Jilin zaútočit, Cao Bin pomyslel na ty nevinné vesničany, kterým může být při střetu ublíženo. Předstíral tedy, že je nemocen a požádal své vojáky, aby zapálili kadidlo a modlili se za jeho uzdravení slavnostním slibem, že při obléhání neublíží jedinému nevinnému člověku. Když armáda Songu úspěšně město dobyla, chovala se dobře k běžným obyvatelům Jilinu a lidé ji vřele přijali. Když vládce Jižní dynastie Tang požádal o kapitulaci, Cao Bin jej uklidnil a k jeho úředníkům mluvil laskavě a jednal s nimi jako s váženými hosty.
Navzdory svému ohromnému úspěchu se Bin zdržel předvádění a do zprávy pro císaře o výsledku poslání napsal jen toto: „Byl jsem schopen splnit úlohu na jihu, o kterou mě císař požádal.“ Když mu jeho zástupce gratuloval, Bin se jemně zasmál a řekl: „Já jen plním svou povinnost. Dosáhli jsme vítězství výhradně díky moci nebes a vojenské strategii, kterou císařský dvůr dopředu vypracoval. Jaký velký přínos jsem učinil?“
Přes svá vysoká postavení Bin vůbec nebyl zámožný. Vše, co mu zbylo z platu, dal svému početnému příbuzenstvu. Záznamy dynastie Song jej popisují takto: „Poté, co potlačil dvě povstání (Shu a Jižná Tang), nevzal si ani haléř navíc. Byl generálem a ministerským předsedou, a přece si nikdy nemyslel, že je kvůli svému postavení jiný než ostatní.“
Za dob jeho služby u císařského dvora Bin nikdy nešel proti přání císaře, ani neprobíral nedostatky druhých. Když jel po cestě, vždycky nařídil vozkovi, aby s kočárem uhnul a nechal nejprve projet kočáry jiných úředníků, i když měli daleko nižší post. Aby projevil úctu svým podřízeným, nikdy je neoslovoval přímo jejich jménem. Když mu podřízení přicházeli podat hlášení, vždy si upravil šaty a nasadil si čapku, než se s nimi střetl. S podřízenými jednal vždy s velkou tolerancí a vždy se na věci díval nejprve z jejich pohledu.
Cao Bin byl nejen muž mnoha talentů, měl také velmi mnoho ctností. Byl to ušlechtilý muž, který se choval „skromně a tiše“, a vždy odpouštěl a byl tolerantní k ostatním. Po jeho smrti císař Zhenzong z dynastie Song sklíčeně zaplakal a udělil Binovi titul Vévoda Jiyangu.
Jedno čínské přísloví praví: „Obloha neříká, že je vysoká, a přece je. Zem neříká, že sahá do hlubin, a přece sahá.“ Lidé malého talentu, ale přesto ješitní, se nikdy nezdráhají předvádět, ze strachu, že ostatní nebudou vědět, jak jsou schopní. Lidé skutečně schopní se ale nikdy nebudou snažit předvádět. Je-li někdo opravdu schopný, ostatní to poznají přirozeně, aniž by člověk potřeboval něco říkat, či dělat.
Kniha chování (Li Ji) říká: „Ušlechtilý člověk nezveličuje své úspěchy, ani je nepředvádí. Jen řekne fakta taková, jaká jsou.“ Pokračuje: „Aby se člověk choval k lidem s úctou a ctí, měl by chválit jejich dobré skutky a úspěchy… A tak, i když se ušlechtilý člověk chová skromně a tiše, lidé jej budou mít přirozeně v úctě.“
