Fan Zhongyan - otec Fan Chunrena, byl výzačný literát a vysoce postavený úředník dynastie Sung. (Foto: Wikipedia.org)
Fan Zhongyan - otec Fan Chunrena, byl výzačný literát a vysoce postavený úředník dynastie Sung. (Foto: Wikipedia.org)

(Minghui.net) - Fan Chunren (čti Fan Čchun-žen) žil v letech 1027-1101 n. l. a byl druhým synem Fan Zhongyana (čti Fan Čung-jena), význačného literáta čínské historie a důležité politické osobnosti dynastie Sung (960-1279). Ten učil své syny žít podle vysokých morálních standardů.

„I ten nejprostodušší člověk dokáže být bystrý, když zkoumá chyby druhých, a naopak osoba velikého intelektu se může stát docela popletenou, když omlouvá své vlastní omyly. Proto ten, kdo se dovede pokárat způsobem, jakým vytýká věci jiným lidem a dokáže omlouvat druhé způsobem, jakým sám sobě odpouští, snadno může se stát mudrcem," prohlásil Fan.

Někteří lidé se Fana tázali, jak se mají správně chovat a vycházet s druhými, na což odpověděl: „Pouze skromnost může vypěstovat smysl pro čest a stud, a jenom odpuštění může vést ke shovívavosti a ctnosti."

Fan praktikoval sebekultivaci. Každý den se po návratu z vládní kanceláře převlékl do něčeho nepříliš drahého a rovněž nikdy nebyl vybíravý v jídle. Toto dodržoval bez ohledu na to jakou hodnost, v průběhu svého života dosáhl.

Staří Číňané své děti vzdělávali, aby při jednání s lidmi byli přísní k sobě, ale druhým odpouštěli. Proto Fan radil svým dětem a studentům, že klíčem k morálním výškám je „kárat sebe, jako když člověk hledá chyby u jiných, a odpouštět druhým, jako si člověk sám dává rozhřešení".

V praxi to ale není jednoduché. Lidé mají tendenci vidět svět jako neuspokojivý a zkažený a cítí se nespokojeně a nepříjemně. Mrzutí a nazlobení pak začnou vinit a odsuzovat druhé.

Často obsáhle uvádíme spoustu principů, abychom zakryli vlastní problémy. Když vidíme nedostatky jiných lidí, máme sami ze sebe dobrý pocit. To není cesta ke kultivaci morálního jednání.

První krok ke kultivaci ctnosti je začít rozpoznávat své vlastní nedostatky. Jak se jednou naučíme nějakou zásadu, je jednoduché ji vztahovat na druhé, ale daleko obtížnější na nás samotné.

Jenom mluvit o zásadách nestačí, je třeba je uvést do praxe. Kdykoliv nastanou konflikty nebo obtíže, měli bychom nejdřív napravit sami sebe, než kritizovat nebo obviňovat jiné. Náš morální kapitál bude přibývat, když se budeme neustále zkoumat a budeme tolerantní k chybám druhých. To nám na oplátku umožní pozitivně ovlivnit ostatní.

Problémy, které vidíme u druhých, by nám měly sloužit jako připomínka, abychom nedělali stejné chyby. Jestliže opravdu dokážeme prominout druhým tak, jako dokážeme omluvit nás samotné, svatost bude vskutku na dosah.

Article in English