Zatímco se západní analytikové snažili zahlédnout, jaké nové zbraně se budou vystavovat při oslavách Národního dne v Pekingu, které probíhaly 1. října, většina televizních diváků sledovala ženské milice v zářivě rudých minisukních. Milice ale nebyly ve skutečnosti milice, nýbrž krásné mladé ženy najaté, aby zapůsobily na diváky.
Na internetových chatech a fórech se staly horkým tématem. Čínští uživatelé internetu objevili, že jedna z žen vedoucí jednotku milic je bývalá Miss etikety na pekingské olympiádě a další je zase modelka co pracuje pro zahraniční automobilku.
To je ale jen část celého příběhu. Jednotky ženské milice nikdy neexistovaly a všechny členky pochodující jednotky byly rekrutovány z okrsku Chaoyang v Pekingu a začaly na přehlídku trénovat koncem minulého prosince. Je naprosto jasné, že žádná z nich nikdy nevypálila ze zbraně jediný náboj. Po skončení přehlídky se vrátí zpět ke svému civilnímu životu. Rudé minisukně, které měly na sobě, byly speciálně navrženy pro tento slavnostní průvod, nejednalo se v žádném případě o uniformy pravých milicí.
Podobná situace se objevila u ženských vojenských jednotek. Dvě z žen, které vedly vojačky, byly civilní osoby specificky rekrutované pro tuto přehlídku. Poté, co byly vybrány jako členky dané jednotky, armáda pro ně urychleně připravila nutné dokumenty pro zapsání do armády. Než byly vybrány pro přehlídku, nepůsobily tyto ženy dosud ani ve vojenských službách.
Příběhy o mladých ženách na přehlídce byly široce publikovány a vyprávěny mnohými oficiálními čínskými novinami a objevily se i na početných webstránkách. Publikace těchto promyšlených lží byly ovšem povinné a nebyly kritické. V dnešní Číně se, jak se zdá, lži šíří jako nedílná součást způsobu života.
Jak Edison zachránil svou matku
Týden před přehlídkou sestavil čínský učitel Guo Chuyang z města Hangzhou seznam „problematických článků“ v učebnicích základních škol a rozdělil problémy do čtyř kategorií. První z nich je „skutečnost neodpovídá dějinám a zdravému rozumu.“ Jeden z příběhů v této kategorii je například „Jak Edison zachránil svojí matku.“
Příběh popisuje, jak matka Thomase Edisona, když byl ještě kluk, prodělávala operaci slepého střeva. Protože v té době elektřina ještě nebyla vynalezena, musela být operace provedena za svitu svíček, což díky nedostatečnému osvětlení mohlo být pro pacienta nebezpečné. Mladý Edison použil zrcadlo, aby zvýraznil světlo, a pomohl doktorům operaci dokončit, čímž zachránil své matce život.
Pan Guo prohledal každičký dostupný článek a knihu o Edisonovi, avšak nevysledoval ani jedinou známku toho, že se něco takového skutečně událo. Kromě toho se takový typ operace v té době vůbec neprováděl. Thomas Edison se narodil v roce 1847, zatímco první operace slepého střeva byla provedena v roce 1887.
Marx v čítárně
V učebnicích na základní škole v Číně jsem čítával příběh, který vyprávěl, jak Karl Marx, když byl v Londýně, trávil většinu svého času v čítárně Britského muzea. Rok po roce, jak tam tak pořád sedával ve stejném křesle, jeho chodidla vytlačila do podlahy díru.
Nevím, kolik studentů mělo o tomto příběhu pochybnosti, ale vím, že já jsem je neměl. O mnoho let později jsem četl vyprávění jednoho Číňana, který ve Velké Británii studoval. Jakmile přijel do Londýna, šel se podívat do Britského muzea na křeslo, kde měl Marx údajně sedávat.
Knihovník mu řekl, že k něčemu takovému nemohlo dojít, protože Britské muzeum pro nikoho nikdy místo nerezervovalo a nerezervuje. Kromě toho by podlaha byla opravena ihned poté, co se poškodila. Knihovník mu také prozradil, že k nim přichází mnoho Číňanů, ale jenom Číňanů, kteří se ptají na tu stejnou věc. Všichni byli udiveni a zklamáni, když se dozvěděli pravdu.
O mnoho let později jsem přišel na to, že zdravý selský rozum sám o sobě může odhalit takovéto výmysly i bez návštěvy knihovny. Předpokládejme, že Karl Marx skutečně měl rezervované místo v čítárně a že podlaha v té době skutečně nebyla opravena a v podlaze pod jeho křeslem díra opravdu byla. Přemýšlejme – co se stalo s podlahou pod ostatními křesly? I když se lidé na místech každý den střídali, účinek by měl být stejný, jako u jedné osoby stále sedící na tom samém místě. To znamená, že by měla být díra pod každým křeslem!
Další příběh je o Leninovi, zakladateli Sovětského svazu. Popisuje, jak Lenin, když byl ještě malý kluk, shodil nešťastnou náhodou nádhernou vázu v domě své tety, ale nikdo ho neviděl. Když mu matka vyprávěla o upřímném a statečném hochovi, který přiznal svoji chybu, vrátil se Lenin ke své tetě a přiznal se jí, že to byl on, kdo vázu rozbil. Nikdo už dnes samozřejmě nemůže říct, zda se jednalo o pravdivý příběh a je možné, že si ho čínští editoři a autoři učebnic vymysleli také.
Očerňování oponentů
Obě dvě historky mají jasný účel. Komunistické hnutí je jednou ze dvou hlavních pohrom dvacátého století a podle knihy „Černá kniha komunismu: zločiny, teror, represe“ je zodpovědné za minimálně sto milionů úmrtí. Prezentování pozitivního obrazu těch, kdo ho vytvořili a praktikovali, může pomoci zlepšit pověst komunismu samotného.
Druhou stránkou tohoto systematického lhaní je očerňování lidí, kteří komunismu oponují.
Během „kulturní revoluce“ nám bylo řečeno, že Liu Shaoqi, tehdejší předseda komunistické strany, je zrádce, a na podporu toho tvrzení bylo vyprodukováno ohromné množství důkazů. O několik let později nám ale bylo řečeno, že Liu byl skvělý vůdce a všechny důkazy vůči němu byly falešné.
Buď je lež jedno z tvrzeních o Liuovi, anebo jsou lživá obě tvrzení. Obě byly prezentovány tou samou organizací – ústředním výborem Komunistické strany Číny (KS Číny).
Pronásledování Falun Gongu přineslo obrodu lživých kampaní KS Číny na démonizování těch, které chtěla zničit. Největší lež ze všech byl incident „sebeupálení“, který byl v roce 2001 zrežírovaný na Náměstí nebeského klidu. KS Číny použila tuto událost, aby se pokusila ospravedlnit své brutální pronásledování Falun Gongu.
Začátkem roku 2002 navštívila Li Yuqiang, reportérka státní čínské televize CCTV, spolu s dalšími novináři, kritizujícími Falun Gong, centrum na vymývání mozků v provincii Hebei. Praktikující Falun Gongu, kteří byli zavřeni v centru, vyjádřili pochybnosti o Wang Jindongovi. Video s její reportáží tvrdí, že Wang utrpěl těžké popáleniny, ale na videu byla přitom ukázána nedotčená plastiková láhev od Sprite plná benzínu, která stála mezi jeho nohami.
Li Yuqiang přiznala, že byl záběr udělán až zpětně, aby přiměli diváky uvěřit oficiální verzi. Láhev od Spritu byla Wangovi položena mezi nohy kvůli tomuto záběru. „Kdybychom věděli, že se to provalí, neudělali bychom to,“ dodala.
Ale tam příběh nekončí. Televize NTDTV vysílala oceněný dokumentární film s názvem „Falešný oheň“. Tento dokument analyzuje pořad CCTV o sebeupálení a za použití záběrů od CCTV je názorně ukázáno, že se jedná o zinscenovanou akci. Potom, co si CCTV uvědomila, kolik se v jejich pořadu vyskytuje mezer, jednoduše vystříhala scény, na které se ve „Falešném ohni“ upozorňovalo, pořad znovu sestříhala a zveřejnila.
Lži v pořadu CCTV už neslouží žádnému účelu a televize samotná si je vědoma, že její pořad o sebeupálení je lež, stejně jako to ví všichni ostatní, nicméně jej stále vysílají.
Případ CCTV a videa o sebeupálení poukazuje na všeobecný fakt. KS Číny ve svých početných kampaních od lidí v Číně vyžadovala, aby uvěřili tomu, co není pravda. Kdyby člověk nelhal, asi by umřel. Režim naučil Číňany lži jako způsobu přežití a nestydaté lži byly použity, aby si o ně KS Číny opřela svou legitimitu.
Příběh o mladém hrdinovi Thomasu Edisonovi, který zachraňuje svou matku, samozřejmě není o legitimitě KS Číny. Tato lež není prostředkem k přežití, je to jen součást způsobu života, který KS Číny vytvořila, života, kde mladé vojačky pochodují do války ve svých zářivě červených minisukních.
