Padesát let po čínském „Velkém skoku vpřed" mají místní média stále zakázáno o této otázce informovat. Uvedl to nedávno hongkongský deník Ming Pao.
V roce 1959 zavedl čínský režim řadu nereálných praktik, jako například „dosažení produkce 75 000 kg obilí na hektar," (úroda kukuřice v současné době v USA je 4 000 kg na hektar) „zdvojnásobení výroby oceli," a „překonání Británie v deseti letech a USA v patnácti letech".
Kampaň vyžadovala od každého člověka v Číně, aby se zapojil do výroby oceli. Farmáři byli přinuceni opustit pole.
Tyto praktiky měly za následek celonárodní hladomor, který stál život čtyřicet milionů lidí a který úřady oficiálně vysvětlily jako „tři roky trvající přírodní katastrofa".
Podle deníku Ming Pao byly veškeré zprávy o pohromě zablokovány. Milice hlídkovaly ve dne i v noci, aby zabránily lidem chodit žebrat o jídlo a informovat vyšší úřady.
Deník rovněž uvedl, že podle průzkumu v oblasti Xinyang většina místních farmářů už na incident zapomněla. Naprostá většina vesnic je v zuboženém stavu kvůli masové migraci do měst.
Pan Jiang z provincie Shanxi, který dnes vyučuje ve městě, popisuje utrpení během velkého hladomoru: „Spousta malých vesnic byla vyhlazena, když celé rodiny farmářů vyhladověly k smrti. Lidé jedli cokoliv. V každé rodině někdo umřel a mrtvá těla byla všude. Nakonec lidé začali jíst jiné lidi a to i živé a své příbuzné."
Když byli rolníci tak hladoví, že se snažili ukrást obilniny z obilných sil, komunistická strana přikázala střílet do davu, aby zabránila rabování, a označila ty, kteří byli zabiti, za „kontrarevolucionáře". Hladomor velmi postihl provincie Gansu, Shandong, Henan, Anhui, Hubei, Hunan, Sichuan a Guangxi.
Hladoví rolníci byli přinuceni k účasti na stavbách zavlažování, konstrukcí přehrad a výrobě oceli. Spousta z nich při práci spadla a už se nezvedla. Ti, kteří přežili, už na konci neměli ani sílu pochovat mrtvé. Spousta vesnic úplně vymřela, když rodiny jedna po druhé umíraly hladem.
Ve střední Číně, v oblasti Xinyang v provincii Henan, došlo během tří měsíců k jednomu milionu úmrtí. Tento incident zůstává i po letech citlivým tématem a média v Číně o něm mají zakázáno informovat.
I když se zdá, že dnes po velkém hladomoru už není v Xinyangu ani památky, místní farmáři říkají, že stále ještě vyorávají lidské kosti.
