Navštívili jsme kancelář náměstkyně primátora hlavního města Prahy, která má na starosti boj proti korupci ve správě hlavního města Prahy, a položili jí několik otázek. Zajímalo nás, nakolik je dnes korupce ve státní zprávě rozšířena, jaká opatření proti ní stát přijímá a jak účinně pro ti ní zasahuje.
Jak jste se dostala k vedení programu protikorupční politiky?
Jako opoziční zastupitelka jsem čtyři roky „tepala“ do rady, že je v této oblasti potřeba něco dělat, že není možné se této otázce pouze vyhýbat a že je naopak potřeba přijmout některé systémové kroky.
Jednou věcí je policie a soudy, které korupci vyšetřují jako trestný čin, a další věcí jsou politici, kteří by se měli snažit, aby byl ve správě hlavního města minimální prostor pro korupci. Takže když jsem byla oslovená, abych se stala členkou rady, říkala jsem si, že by toto měl mít na starosti minimálně jeden člen rady, protože je to problém, se kterým se veřejná správa potýká všude na světě.
U nás se o korupci vedou velké až filosofické debaty, což je spíše na škodu, protože tak vzniká mnoho spekulací. Ovšem kroků k tomu, aby se ty věci napravily, aby se udělal systém průhlednější, pochopitelnější a přehlednější, se mnoho neudělalo.
Jsou na tom postkomunistické země, jako je ta naše, s korupcí hůře než ostatní?
Já si myslím, že v těch postkomunistických zemích je problémem ztráta určitých morálních hodnot. V postkomunistických zemích se tyto věci staly, řekla bych dokonce až součástí jejich kultury, a je těžké to úplně odstranit. Například lidé v české republice vnímají korupci jako velmi špatnou. Ať už se podíváte do jakéhokoliv průzkumu veřejného mínění, tak lidé říkají korupce je špatná, ale zajímavé je, že ji zároveň také poměrně tolerují. Nemají ji rádi jako jinde ve světě, ale jejich tolerance vůči ní je také poměrně vysoká, a to je myslím částečně dáno i těmi čtyřiceti lety komunismu, kdy se korupce objevovala i na těch nejnižších úrovních. My se u nás teprve probíráme tím abychom si ujasnili, že se s tím musí něco dělat.
Jaký je dopad korupce v praxi?
Korupční jednání vytváří paralelní struktury, což znamená, že konkrétní úředníci a politici sledují úplně jiné zájmy. Vytvářejí se paralelní struktury, kde se za běžné vyřízení berou peníze, a tím vlastně daňoví poplatníci za jednu věc zaplatí dvakrát. Jednou ze svých daní a jednou dávají úplatky, a vlastně tím poškozují celý systém.
Z ekonomického hlediska je to šedá zóna, která požírá peníze. Předražují se zakázky a tak dále.
Úzce spjata je s korupcí také morální rovina. A to je v postkomunistických zemích problémem, jde o ztrátu určitých hodnot.
Jakou úlohu hraje v korupci byrokracie?
Byrokracie je problémem všude. V rámci Evropské unie byrokracie narůstá a veřejná správa má tendenci jí neuvěřitelně nabobtnávat. Proto je potřeba také hlídat úředního šimla, aby se to nedělo, protože někdy jde o jejich cílenou činnost. Někdy úředníci vymýšlejí různá opatření a nařízení, aby to bylo tak nepřehledné, že se v tom člověk jen velmi těžko vyzná, a dotyčnému potom řeknou – je to velmi složité, ale když nám ten úplatek dáš, tak my to pro tebe uděláme jednodušší. To je jedním z důvodů, proč je nárůst byrokracie v oblasti korupce problematický. Čím je ta věc složitější a hůře kontrolovatelná, tím je hůře dohledatelná i odpovědnost těch konkrétních úředníků.
Nabývání byrokracie je samozřejmě také neúmyslné a to se snažíme regulovat pomocí auditů byrokratické zátěže, abychom zjistili, zda je v běžných postupech nutné dělat vše, co úředníci vyžadují, protože již mají zaběhlé byrokratické návyky a mohou od lidí chtít více, než je nutné. Někdy je to proto, aby si o ten úplatek řekli, a někdy jde o naprosto zvykovou věc.
Jaký je tedy cíl vašich protikorupčních aktivit?
Cílem není pouze boj s korupcí, ale kvalitní veřejná správa. Korupce je jednou z věcí, které brání v tom, aby se veřejná správa chovala inteligentně a racionálně, brání jí v tom, aby byla kvalitní a profesionální.
Člověk musí mít před sebou stále svůj cíl, jinak se zaplete do nařízení, které mohou situaci ještě více zhoršovat, ačkoliv se tváří, že jsou protikorupční.
Přináší váš boj proti korupci kýžené výsledky?
Problémem je, že k tomu, abyste udělal nějaká opravdu účinná protikorupční opatření, potřebujete mít na své straně téměř všechny. Politiky, veřejnost i samotné úředníky. Zatím tomu tak ve společnosti není, a když zavedeme nějaké opatření je těžké zkontrolovat jak se dodržuje.
Je problém v tom, aby na úřednických postech byla vůle a chuť sledovat, zda se to dodržuje, a v tom mají Češi trošku problémy, protože se vždy učí, jak něco obejít. To nemusí být ani spojeno s korupcí, ale když je něco nového, nějaké nařízení, tak se ho snaží obejít a vždycky jsou k sobě navzájem shovívaví. V rámci úřadu také platí to, že každý sympatizuje s každým, takže když je vnitřní audit, často se stává, že ty nálezy auditu, protože je spojen s tím samotným úřadem, nejsou tak výmluvné, jak by měly být.
Jak by se dal tento problém účinně vyřešit?
Je třeba zajistit, aby byl některý z těch kontrolních mechanismů mimo úřad. To se zatím nepovedlo, protože je k tomu potřeba udělat obrovské změny. Již několikrát byla snaha změny iniciovat, ale vždy neprošly u zákonodárců. Například dosáhnout, aby kraje kontroloval Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ)[1], protože stojí mimo ně. V tuto chvíli ty úřady kontrolují pouze externí auditoři, které si vybírá úřad. Myslím si, že to není dobře. Myslím, že by to měl dělat NKÚ, který by měl mít posíleny svoje pravomoci, aby mohl být takovým tím skutečným „psem“, který tam přijde a nebude mít vztah k tomu úřadu.
Kontrolní mechanizmy u nás v České republice nejsou příliš dobré a nejhorší je potom vymahatelnost, když už se něco skutečně stane. V Německu, i když tam samozřejmě také mají svoje problémy, je vymahatelnost daleko jasnější.
Vím o tom, že i když se u nás na nějaký případ přijde, je problém, aby to policie došetřila, aby to státní zastupitelství přijalo a největší problém je, aby to soud vůbec odsoudil.
Děkujeme za rozhovor
[1] Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
Stránky magistrátu Hlavního města Prahy - Protikorupční politika
