Akční / Dobrodružný / Sci-Fi / Thriller
USA, 2009, 118 min
Režie: Stephen Sommers
Líbili se vám Transformers? Neomrzela vás ani dvojka? Připadá vám zábavné převádění komiksů na motivy oblíbených hraček na filmové plátno? Připadá vám, že G. I. Joe je po tom všem pro vás jasnou volbou? Právě pro vás je tu tahle recenze…
V nedaleké budoucnosti představí největší světový výrobce zbraní James McCullen (Christopher Eccleston - 60 sekund, Ti druzí) ničivou nanobotickou zbraň. Když ji ale jednotka NATO převáží, neznámé supermoderní komando v čele s Anastasií DeCobray (Siena Miller - Casanova, Zlatíčko) se ji pokusí ukrást. Ještě že na místo dorazí mezinárodní tajná elitní jednotka G. I. Joe, ti nejlepší z nejlepších, která zachrání situaci…
Jediní, kdo z původní eskorty útok zloduchů přežijí, jsou vojáci Conrad Hauser (Channing Tatum – Let’s Dance 2, Veřejní nepřátelé) a Wallace Weems (Marlon Wayans – Rekviem pro sen, Dance Flick). Ti teď stojí před otázkou, kdo byli tajemní útočníci, ale také, kdo jsou vlastně jejich tajemní zachránci.
Upřímně řečeno, před zhlédnutím filmu jsem si řekl, že chci napsat pozitivní recenzi. Přeci jenom do produkce tolik lidí vkládá svoje úsilí… To jsem ale nevěděl, před jak složitým úkolem budu stát. G. I. Joe v režii Stephena Sommere (Mumie, Van Helsing) staví na masivní popularitě stejnojmenných figurek v USA. Jenže kdo u nás zná jména jako Hawk, Destro, Stormshadow nebo Snake-eyes? A pokud jste si s nimi jako malí nehráli, asi vám stejně jako mně, bude chybět jakýkoli sentimentální vztah, na který by tvůrci mohli hrát.
Byl to vůbec scénář?
Nebudu otálet a hned se pustím do toho nejhoršího. Scénář byl tak děsivý, že se tomu až nechtělo věřit. Jakoby snad ani o scénář nešlo. Spíš o příběh na zadní straně krabice od cornflakes. Dialogy byly tak slabé, že Kriminálka Miami je proti tomu Casablanca. Příběhy všech postav působí příliš nalinkovaně, jako z marketingového oddělení výrobce hraček, a tak i samotné postavy připomínají spíš figurky z Happy Mealu s vysvětlivkou na prostírce.
Zpracování
Jestli na něco režisér Sommers pravidelně sází, pak jsou to zvláštní efekty. Zde šlo hlavně o to, aby ožily všechny ty superzbraně z komiksů a hračkáren, což v dnešní době samozřejmě není problém. Dalším úkolem bylo předvést, jakou spoušť by tyhle věcičky dokázaly udělat, kdyby je někdo skutečně vyrobil a použil. To už byla větší výzva a žádala si invenci a úsilí filmařů i animátorů. Obě skupiny odvedly výbornou práci a CGI řádění je opravdu na úrovni. Nemohu přitom nezmínit, že mezi lokacemi byla kromě Egypta, Tokia, Arktidy a Paříže také Praha a její Barrandovská studia. Bohužel, všudypřítomné akční sekvence jsou tentokrát rozsekané tak nadrobno, že jsem střípky Prahy ani nepostřehl. Jedinou vzpomínkou na vlast mi tedy zůstala česká modelka Karolína Kurková, která ve filmu získala malou, avšak dobře viditelnou roli.
Hrajeme si na vojáky
Pokud jde o obsazení, notoricky známá jména tu nehledejte. Dá se říct, že herecké výkony jsou na úrovni, náročný standard stoprocentního nasazení. Jenže čím vážněji přednášejí již zmíněný text z krabice od kukuřičných lupínků, tím méně se mi je chtělo poslouchat. Nechápal jsem: „Jak můžou něco takového říkat vážně? Jak to vůbec dokáží odříkávat s kamennou tváří?“ Musím tedy uznat, že obsazení není tím, co by tenhle kus táhlo dolů.
Obsah? Myšlenka?
Vážně jsem uvažoval nad tím, jaká byla hlavní, ústřední myšlenka filmu. Došel jsem k závěru, že žádná. Mohl bych ale zmínit motto: „Pokud se objeví problém, G. I. Joe ho rozstřílí na kousky.“ Je to smutné. Pár tzv. výchovných scén se úplně rozpadne pod náporem militantního šílenství a velké dávky násilí. Tohle rozhodně není něco, na co bych poslal svoje děti do kina.
Závěrem
Jediné, na co se tady můžete dívat, jsou zvláštní efekty. Herci se opravdu snaží, jenže kde nic není, ani smrt nebere. A „vlastenecký“ G. I. Joe zase nebere mě. Ani supermoderní zbraně, ani kupy mrtvol, které bez mrknutí oka produkuje. G. I. Joe je mi zkrátka cizí.
Hodnocení: 
