Bylo 20. července 1969. Okolo šesti set milionů televizních diváků po celém světě nešlo celou noc spát. Jak by mohli usnout, když měli možnost sledovat přenos z prvního přistání lidí na jiném kosmickém tělese? Na jeden den se svět sjednotil a bez dechu sledoval „malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo“, jak událost nazval Neil Armstrong.
Tento kosmonaut spolu s dvěma kolegy a se záložní posádkou absolvoval měsíce tvrdého výcviku, aby mohl zanechat svoji stopu v měsíčním prachu jako první člověk, přicházející ze Země.
Přistáli kosmonauti skutečně na Měsíci? Nebo bylo přistání fingované v Nevadské poušti? A viděli na Měsíci skutečně stopy civilizace?
Takové otázky vyvstávají i po čtyřiceti letech od celosvětové události, kdy člověk poprvé s pomocí své vědy a techniky vstoupil na jiné kosmické těleso.
Apollo 11
Pátý let v programu Apollo s lidskou posádkou odstartoval 16. července 1969 s velitelem Neilem Armstrongem, pilotem velitelského modulu Michaelem Collinsem a pilotem lunárního modulu Edwinem „Buzzem“ Aldrinem.
O čtyři dny později, 20. července se odpoutal z mateřské lodi Columbia lunární modul Eagle, který řídil pilot Edwin Aldrin, zvaný „Buzz“. Jeho úlohou bylo pilotovat modul, zatímco Neil Armstrong měl výsadu prvního vykročení po přistání na Měsíci. Veliteli Collinsovi zbyl sladkohořký úkol – obíhat v Columbii na orbitální dráze okolo Měsíce, zatímco v době zákrytu za odvrácenou stranou Měsíce byl odkázán pouze na rádiové spojení se základnou v Houstonu. Collins proto s nadhledem požádal základnu, aby mu filmový záznam o přistání na Měsíci důkladně uložila, aby se na vstup prvního člověka na Měsíc mohl podívat z filmu, až přistanou zpět na Zemi.
Zanedlouho Armstrong a Aldrin zažehli motory lunárního modulu a začali svůj sestup na povrch. Přistáli 20. července 1969 jako první lidé na Měsíci.
V té době odborníci neměli stoprocentní jistotu, zda se podaří nejen přistání, ale také start z Měsíce, tedy návrat posádky.
„Záchrana astronautů z Měsíce je nemyslitelná,“ potvrdil dr. Kraft, jeden z týmu Apolla 11. Podle dr. Krafta byl let Apolla bezpečný jako let v dokonale vyrobeném letadle.
Po přistání
Místo přistání pro lunární modul programu Apollo bylo vybráno v jižní části Moře klidu (Mare Tranquillitatis), protože bylo předtím automatickými sondami označeno jako relativně ploché a hladké a tím pádem si nevyžadovalo nějaké namáhavé povrchové aktivity posádky. Než posádka dokončila přistání, došlo k několika planým poplachům navigačního a řídícího počítače. Místo, vybrané pro přistání, však bylo plné velkých kamenů okolo kráteru, takže pilot musel převzít ruční řízení modulu. Tehdy se v Houstonu jeden mladý operátor, Steve Bales, zachoval velmi chladnokrevně, když poslal posádce výzvu „pokračujme“. Steve Bales následně za svoje „pokračujeme“ v napjaté chvíli sestupu obdržel Medaili svobody.
Téměř v poslední chvíli Armstrong nalezl přijatelné místo pro přistání. Zbytek už jsou dějiny. Pozdější analýzy ukázaly, že modul přistál na planině blízko jihozápadního kraje Moře klidu, asi šest kilometrů od plánovaného místa přistání a asi tři kilometry jižněji.
Šest a půl hodiny po přistání Armstrong uskutečnil svůj sestup na povrch Měsíce a pronesl památnou větu: „Je to malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“
Od chvíle, kdy během sestupu na povrch Měsíce Armstrong aktivoval TV kameru a přes některé technické a povětrnostní těžkosti, přes určitou ztrátu kvality byl rozostřený černobílý obraz první procházky po povrchu Měsíce zachycen a ihned vysílán pro miliony lidí na Zemi.
Pro lidi na Zemi, sledující celou událost, zůstaly nezapomenutelné záběry nadlehčené chůze kosmonautů při snížené měsíční gravitaci. Chůzi popsal Armstrong jako „možná ještě lehčí, než během simulací“. Povrch krajiny popsal jako „velmi jemná zrnka… skoro jako prach“. Po více než dva a půl hodině strávené na povrchu se kosmonauti vrátili do velitelského modulu s 20,87 kg měsíčních vzorků.
Apollo 11 bylo zároveň testem všech systémů Apollo, proto Armstrong nafotil lunární modul, aby konstruktéři byli schopni posoudit stav modulu po přistání. Potom do vaku na holi nabral vzorky půdy. Primární cíl, vyslovený prezidentem Kennedym, a to přistát na Měsíci s lidskou posádkou do konce 60. let, byl splněn.
Kosmonauti přistáli 24. července na hladině Tichého oceánu 2 660 km východně od Wake Islandu, 380 km jižně do Johnsonova atolu a 24 km od záchranné lodi USS Hornet.
Blahoslavení tiší…
Po opuštění tiskového střediska jsou novináři vrženi zpět do reálného světa. Na trávníku sedí skupina černošských dětí, všechny drží v rukou transparenty a kolegové i zvědaví návštěvníci MSC je fotografují. Kosmonaut Aldrin před chvilkou vybízel, aby každý člověk rozjímal nad událostmi posledních několika hodin. A tady se najednou znovu připomíná největší problém tohoto světa ve své nejčistší podobě. „Šťastný návrat našim kosmonautům!“ říkají nápisy v rukou černošských dětí. „Žijeme ze 41 centů denně!“
Ani velký skok pro lidstvo nezmírnil bídu chudých na Zemi…
Vize Julesa Verna se naplnila
Perličkou je, pokud srovnáme let Apolla 11 s románem Julesa Verna Ze Země na Měsíc, je zde několik společných bodů. Jules Verne se s velkou přesností trefil do mnoha skutečností reálného letu. V místě startu se spletl jen o asi sto km, dělo, kterým vyslal své hrdiny, se jmenovala Kolumbiáda, posádku tvořili tři lidé, ke korekci dráhy používali rakety, návrat se konal na mořskou hladinu.
Pruhované skleničky
Dalšími perličkami jsou různé zprávy, které naznačují, že astronauté se během pobytu na Měsíci setkali se známkami neznámé civilizace, které jsou čtyřicet let utajovány NASA anebo CIA. Když si úřady uvědomily, co astronaut vlastně říká, bylo vysílání přerušeno na plné dvě minuty. A nic dalšího již nebylo slyšet... Nebo snad ano?
Radioamatéři v USA nebyli jedinými, kdo zaznamenali setkání Apolla 11 s neznámou civilizací. Přenos cenzurované části setkání zaznamenali také ruští vědci z tajného odposlechu z "centrály KGB", tedy z Moskvy.
´Apollo 11: "Co to bylo? Co to ksakru bylo? To je vše, co chci vědět!"
Kontrola mise: "Co je tam?...Kontrola mise volá Apollo 11..."
Apollo 11: "Ty věcičky jsou obrovské, pane... ohromné. Panebože! Tomu byste nevěřili! Říkám vám, že tam venku jsou jiné vesmírné lodi, seřazené na druhé okraji kráteru. Jsou na Měsíci a sledují nás..." ´
Když přistávalo Apollo 12, jeho posádka zjistila, že manévr sleduje zpola průhledný pyramidovitý objekt, který se vznášel pár metrů nad povrchem Měsíce a hrál proti černé obloze všemi barvami duhy.
V r. 1969 byl promítán film o astronautech, putujících do Moře Bouří (Sea of Storms), kteří znovu viděli podivné objekty, kterým se později začalo říkat „pruhované skleničky“.
Zdroj: Podle knihy Roberta Youngsona Vědecké omyly, bludy a podvrhy; knihy Karla Pacnera: …a velký skok pro lidstvo; wikipedie
