200900708-boure3
Slavnostní premiéra shakespearovy Bouře na nádvoří Hudební akademie můzických umění v Praze. (Petr Šváb/Velká Epocha)
Praha 8. 7. - Letošní shakespearovské slavnosti se mohou pochlubit vynikajícími osobnostmi české i slovenské divadelní scény – o tom není pochyb. Po úspěšné premiéře beznadějně vyprodaných Veselých paniček winsdorských s excelujícím Boleslavem Polívkou a Simonou Stašovou přichází, dneškem počínaje, na otevřenou scénu Lichtenštejnského paláce v Praze pohádková komedie Bouře, jejímž lákadlem je dozajista Jan Tříska v roli otroka Kalibana.

Bouře patří mezi Shakespearovy pozdější kusy. Jde o romantickou komedii se svižným dějem a jednoduchou zápletkou. Čaroděj a právoplatný kníže milánský Prospero (Martin Huba) s dcerou Mirandou (Zuzana Kajnarová/Antonie Talacková) jsou zrádnými událostmi uvrženi na pustý ostrov, kde čekají na rozuzlení svých křivd a přání jen ve společnosti ducha Ariela (Adrian Jastraban) a stvoření Kalibana (Jan Tříska), kteří jim nedobrovolně slouží.

200900708-boure
Pro případ deště dostali všichni návštěvníci pláštěnky. Nebyly však nakonec nezbytné. (Petr Šváb/Velká Epocha)
Martin Huba, jako postava hlavní a s největším objemem textu, hraje slovensky, což může na první pohled působit rušivě, avšak jen do té doby, než si uvědomíme, že do hry vnáší nádherný překlad Lubomíra Feldeka včetně Prosperových veršů v druhém dějství. Člověk si záhy zvykne, že na výtku „Ty ma nepočúváš!“ Miranda odpovídá „poslouchám“. Jediné, co zbude, je radost, jak se ta slovenština krásně snoubí s rovněž vynikajícím českým překladem Martina Hilského.

Zuzanu Kajnarovou si většina národa dobře pamatuje z pohádky Jiřího Stracha Anděl Páně. Pro roli Mirandy jí půvab rozhodně nechybí, avšak příslovečnou nevinnost postavy přerušují střípky parodie a snižují tak její čistotou. Škoda. Právě naivita její romantické lásky totiž zasahuje diváka nejhlouběji.

Jan Tříska by se dal označit za jednoho z velikánů českého divadla. S texty Williama Shakespeara má přebohaté zkušenosti, od jeho slavného Rómea až k loňskému Králi Learovi. Obludu Kalibana poprvé ztvárnil již v roce 1981 v USA. Tehdy samozřejmě v originále, čehož neváhal využít i nyní (nechte se překvapit).

„Kolikrát mám pocit, že Kaliban je můj starý známý, něco jako kamarád,” říká Jan Tříska. A působí to skutečně tak. Jeho Kaliban je lstivý, úskočný a prolhaný, a přece je v něm cosi prostého. Vzbuzuje lítost a každou křivdu byste mu uvěřili, přesto je falešný a plný nenávisti. „Tak jako klavírista stále driluje pasáže koncertu, který už předtím hrál nesčetněkrát, tak si i já přehrávám svůj text stále znovu,” dodává Tříska a dlužno podotknout, že by se jeho slovy mohl inspirovat zrovna pan Huba, jemuž se dlouhé pasáže poněkud kroutily v ústech.
200900708-boure2
Jan Tříska přijímá květinu za svůj výkon v roli Kalibana. (Petr Šváb/Velká Epocha)

Z dalších vedlejších rolí mohu zmínit Viktora Limra, Zdeňka Dolanského či Tomáše Pavelku, ale celkově vzato, všichni představitelé vedlejších rolí předvedli velmi kvalitní a živý výkon, který dokáže vtáhnout do děje.

Režie se již potřetí ujal Jakub Korčák, který je shodou okolností také synovcem Jana Třísky. V Bouři vidí prvky kolonialismu, ale zmiňuje také její „obraz rozervané lidské duše“. „Svár protikladných sil, který v ní probíhá, vede nakonec k vnitřní proměně člověka,“ vysvětluje.

Scéna Jaroslava Maliny ztvárňuje loď i pustý ostrov. Během hry se prakticky nemění a dobře dokresluje atmosféru. Za pochvalu pak určitě stojí kostýmy Zuzany Ježkové, které jakoby z oka vypadly romantickým ilustracím Bouře z devatenáctého století.

Letošní Bouře není příliš dramatická či „bouřlivá“. Je spíš jako svěží letní déšť, který přijde a odejde, ale jeho vůně zůstává ve vzduchu ještě dlouho potom. V Praze se bude hrát až do 26. července a potom od 28. do 30. 7. ještě v Ostravě. Nemějte také obavy z investice do dražšího lístku. Zvlášť pokud neznáte libreto, mohla by vám ze zadních řad řada replik uniknout.