Bouře patří mezi Shakespearovy pozdější kusy. Jde o romantickou komedii se svižným dějem a jednoduchou zápletkou. Čaroděj a právoplatný kníže milánský Prospero (Martin Huba) s dcerou Mirandou (Zuzana Kajnarová/Antonie Talacková) jsou zrádnými událostmi uvrženi na pustý ostrov, kde čekají na rozuzlení svých křivd a přání jen ve společnosti ducha Ariela (Adrian Jastraban) a stvoření Kalibana (Jan Tříska), kteří jim nedobrovolně slouží.
Zuzanu Kajnarovou si většina národa dobře pamatuje z pohádky Jiřího Stracha Anděl Páně. Pro roli Mirandy jí půvab rozhodně nechybí, avšak příslovečnou nevinnost postavy přerušují střípky parodie a snižují tak její čistotou. Škoda. Právě naivita její romantické lásky totiž zasahuje diváka nejhlouběji.
Jan Tříska by se dal označit za jednoho z velikánů českého divadla. S texty Williama Shakespeara má přebohaté zkušenosti, od jeho slavného Rómea až k loňskému Králi Learovi. Obludu Kalibana poprvé ztvárnil již v roce 1981 v USA. Tehdy samozřejmě v originále, čehož neváhal využít i nyní (nechte se překvapit).
„Kolikrát mám pocit, že Kaliban je můj starý známý, něco jako kamarád,” říká Jan Tříska. A působí to skutečně tak. Jeho Kaliban je lstivý, úskočný a prolhaný, a přece je v něm cosi prostého. Vzbuzuje lítost a každou křivdu byste mu uvěřili, přesto je falešný a plný nenávisti. „Tak jako klavírista stále driluje pasáže koncertu, který už předtím hrál nesčetněkrát, tak si i já přehrávám svůj text stále znovu,” dodává Tříska a dlužno podotknout, že by se jeho slovy mohl inspirovat zrovna pan Huba, jemuž se dlouhé pasáže poněkud kroutily v ústech.
Z dalších vedlejších rolí mohu zmínit Viktora Limra, Zdeňka Dolanského či Tomáše Pavelku, ale celkově vzato, všichni představitelé vedlejších rolí předvedli velmi kvalitní a živý výkon, který dokáže vtáhnout do děje.
Režie se již potřetí ujal Jakub Korčák, který je shodou okolností také synovcem Jana Třísky. V Bouři vidí prvky kolonialismu, ale zmiňuje také její „obraz rozervané lidské duše“. „Svár protikladných sil, který v ní probíhá, vede nakonec k vnitřní proměně člověka,“ vysvětluje.
Scéna Jaroslava Maliny ztvárňuje loď i pustý ostrov. Během hry se prakticky nemění a dobře dokresluje atmosféru. Za pochvalu pak určitě stojí kostýmy Zuzany Ježkové, které jakoby z oka vypadly romantickým ilustracím Bouře z devatenáctého století.
Letošní Bouře není příliš dramatická či „bouřlivá“. Je spíš jako svěží letní déšť, který přijde a odejde, ale jeho vůně zůstává ve vzduchu ještě dlouho potom. V Praze se bude hrát až do 26. července a potom od 28. do 30. 7. ještě v Ostravě. Nemějte také obavy z investice do dražšího lístku. Zvlášť pokud neznáte libreto, mohla by vám ze zadních řad řada replik uniknout.