Shenu Pengovi je dvaapadesát let a v jednom středně velkém čínském městě vlastní podnik na výrobu drobných dílů. Nikdy nevěnoval pozornost poplašným zprávám kolem hospodářské krize, dokud jeho podnik nepocítil tvrdou ránu na konci roku 2008. Jeho největší zákazník, exportní společnost, náhle snížila objednávky o polovinu a propustila většinu svých zaměstnanců, což způsobilo panu Shenovi výrazný pokles zisku.
Ale zatímco zprávy přinášely předzvěsti o prohlubování recese v celém světě, Shen pozoroval, že jeho podnikání se začalo zotavovat už v únoru 2009. Velké podniky v jeho městě se také začaly dostávat na plnou výrobní kapacitu. „Je to konec krize v Číně?" Divil se Shen.
Některé statistiky čínské ekonomiky naznačovaly, že to je pravda. Od momentu, kdy Peking ohlásil podpůrný plán ve výši čtyř bilionů jenů (585 milionů USD), čínské banky poskytly během tří měsíců víc půjček, než za celý rok 2008. Akcie stoupaly v pevninské Číně i v Hongkongu a trh s nemovitostmi zaznamenal třiceti až čtyřicetiprocentní nárůst v prvním kvartálu 2009.
Ale zatímco někteří ekonomové dychtivě poukazovali na zotavování čínského hospodářství, druzí se domnívali, že Čína zažívá pouze krátkodobý nárůst, který s sebou na trh přináší nadměrná očekávání. Mezi těmito kritiky je i profesor financí Xu Xiaonian.
Paradoxní statistiky
Nerovnováha, na kterou Xu upozornil, se odrazila v hospodářských paradoxech, které vypozoroval Liu Yuanchun, děkan Ekonomické školy Lidové university v Pekingu. Na základě pozorování letošních ekonomických statistik, Liu uvedl osm párů konfliktních faktů:
1. prudký vzestup investic versus rychlý pokles dovozu a vývozu
2. zvyšování přidané hodnoty v průmyslu versus nižší nárůst spotřeby elektrické energie
3. vysoký růst průmyslu versus pomalý finanční růst
4. nárůst nákladní dopravy versus snížení průchodu v přístavech
5. zvyšování nominální spotřeby versus snižování skutečné spotřeby
6. zvyšování akciových indexů versus snižování zisku společností působících na akciových trzích
7. zvyšování přidané hodnoty v průmyslu versus snižování jejich ziskovosti
8. zvyšování prodejů nemovitostí versus stagnující investice (nové projekty - pozn. překladatele) na trhu s nemovitostmi
Liu tvrdí, že takové rozpory můžou signalizovat větší problémy, jako prohlubující deflaci, zvyšování nezaměstnanosti, sníženou poptávku po výrobcích v zahraničí, nadbytečné výrobní kapacity a nemovitosti. Dle Liua je současný boom pouze předzvěstí neblahé budoucnosti.
Jak dlouho mohou Čínu udržet čtyři biliony v tempu?
Ze třech klíčových faktorů ekonomického rozvoje - spotřeby, investic a exportu - se Čína spoléhala především na poslední dva. Ačkoliv vývozy jsou dlouhodobě základním kamenem čínské ekonomiky, s podílem 59% na HDP v roce 2008, učinily čínskou ekonomiku velmi citlivou na globální hospodářské prostředí. Jako výsledek současné recese zkrachovalo od poloviny roku 2008 mnoho středně velkých a malých podniků na jihu a jihovýchodě Číny, nechávajíc za sebou dvacet milionů nezaměstnaných dělníků.
Na druhou stranu, investice tvořily v posledním desetiletí také výraznou část HDP. Nicméně, prudký nárůst investic způsobil vytvoření nadměrných kapacit, jejichž využití komplikuje i slabá domácí spotřeba.
Navíc je čínská domácí spotřeba narušována pomalým růstem mezd, zejména ve venkovských oblastech. V posledních letech tvoří hrubý národní důchod kolem 12 procent HDP, pro srovnání, ve vyspělých zemích je to 50-60 procent a 40 procent celosvětově. Vysoký růst HDP a nízký růst příjmů naznačuje, že Čína produkuje obrovské výrobní kapacity, obětujíc domácí spotřebu. Brzdou domácí spotřeby jsou také vysoké nájmy, nedostatečná lékařská péče a ostatní aspekty sociální podpory.
Stimulační plán obětuje zdroje na energetiku a infrastrukturu, sektory, které rychle zvyšují HDP, ale zhoršují přebytky kapacit. Pokračující boom na akciových trzích a trhu s nemovitostmi bude nadále zřetězovat nevyrovnanost čínského hospodářství. Jak odhadují někteří analytici, podpůrný plán bude fungovat jako stimulační droga - po odeznění jeho účinků se dostaví negativní efekty.
Pesimisté uvádějí důkazy jak na makroekonomické, tak i na mikroekonomické úrovni. Na jedné straně je většina podniků ochotna zvyšovat investice i přes stagnující výrobu. Na straně druhé je téměř u všech odvětví patrné navyšování zásob, což naznačuje, že ke skutečnému zotavení v blízké budoucnosti zřejmě nedojde.
Oficiální čínské statistiky ukázaly, že CPI (spotřebitelský cenový index) a PPI (výrobní cenový index) v květnu pokračují v propadu. CPI klesl o 1,4 procenta a PPI o 7,2 procenta oproti stejnému období minulého roku. Ekonomové je označují za ukazatele deflace na národní úrovni.
