Komedie / Drama / Krimi
Belgie / Francie / Lucembursko, 2008, 96 min
Režie: Mabrouk El Mechri
Akční ikona devadesátých let, plukovník William F. Guile, univerzální voják, dokonce Frank W. Dux, přichází s další peckou, která vás přilepí na obrazovky a pak zase odpálkuje do hlubin polstrování gauče! No... možná příště. Tentokrát hraje Jean-Claude sám sebe.
„Centrál jednotce 27: Jean-Claude Van Damme vykrádá poštu. Potřebuju posily."
Jean-Claude Van Damme (původním jménem Jean-Claude Camille François Van Varenberg - Krvavý sport, Kontraband) je unavený herec. Došly mu peníze, prohrává soudní spor o dceru, a když mu průměrné scénáře bere konkurence, prodává své jméno stále hlubšímu podprůměru. Právě tehdy je ten správný čas vrátit se do rodné Belgie a trochu bilancovat. Osud (scénář) ale nechce dát Jean-Claudeovi odpočinout. Nečekané události v nudné bruselské čtvrti jej přimějí k sebereflexi i hrdinství.
Po úpadku kariéry v druhé polovině devadesátých let se J.C.V.D. již pár let opět pokouší dostat do sedla. Jenže pár akčních béček to rozhodně nezařídí, a tak už řada fanoušků přestala doufat. Ani já nejsem výjimkou. Jak strhující pro mě bylo, když jsem jako malý poprvé hltal každý úder Krvavého sportu! A kolik lidí po celém světě film inspiroval, aby na své fyzičce začali pracovat? Já osobně znám alespoň dva, kteří se díky němu téměř naučili rozštěp - z toho jeden jej opravdu trénoval na dvou židlích! Jen si vzpomeňte, kdo z vás také trápil podkolení svaly, protahoval třísla, každý večer prosupěl desítky kliků a co nám bylo povzbuzením? „Van Damme byl ve tvém věku taky takový hubeňour. A podívej se na něj teď!" O to smutnější, když se teď podívám zpět a sleduji, jak každá další hlavní role byla horší, než ta předchozí. A o to veselejší, že se na plátna našich kin Jeane-Claude vrací právě snímkem JCVD.
Ironie na každém kroku
Vyprávění nechybí nakyslý úsměv a vtip. Dlouhatánský akční záběr v úvodu sám o sobě působí parodicky a závěrečná tečka ho dokonce obrací v ironii celého akčního žánru. Jeane-Claude umí skvěle na plátně trpět a patřičně toho využil i zde, avšak naštěstí ne v tak přehnaném rozsahu, jak jsme u něj bývali zvyklí, což jeho výkonu přidalo na reálnosti. Možná ho režisér držel na uzdě a možná si Van Damme prostě potřeboval zahrát sám sebe.
Zpracování
Režisér alžírského původu Mabrouk El Mechri není žádný ostřílený veterán Hollywoodu. Rozhodně se však nedá označit za amatéra. Stylizované barvy, nedigitální triky a poněkud netradiční (nebo spíš neamerický?) přístup předurčil JCVD pro festivalové úspěchy v řadách diváků, znuděných obvykle profesionální, avšak často tuctovou kinematografií. El Mechri velmi zdařile navodil dojem skutečnosti - jako by byl snímek z velké části natočený skrytou kamerou.
Co bych vytkl? El Mechri pracoval na scénáři i režii a já mám dojem, že v obojím jsou až nápadné podobnosti na jeden Tarantinův bestseller. Van Damme hraje lépe, než jak jsem ho viděl kdykoli předtím. I tak jsem měl ale dojem, že ze sebe pořád tak trochu „dělá chudáčka". Jakoby chtěl být hrdina, ale pořád je jenom akční hrdina. Zde to ale poprvé nevypadá tak úplně vážně, a to je moc dobře. Přesto mi nezbylo, než dojít k názoru, že tento bývalý šampión střední váhy je přeci jen spíše mužem činu, nežli slova.
Závěrem
JCVD je opravdu tím, co si asi všichni přáli slyšet: „Ahoj. Já jsem Jeane-Claude Van Damme. Vím, že většina mých filmů je šmé, ale když už vás jednou začnou obletovat fanynky, je těžký se toho vzdát a jít zas roznášet pizzu." Režisérský objev Mabrouk El Mechri propůjčil filmu zajímavý styl a hlavního „hrdinu" prý nechal dost improvizovat, což společně s podařeným scénářem namíchalo příjemný koktejl hořkokyselého humoru, mírného dramatu i napětí a vůbec poprvé v kariéře „bruselských svalů" (Muscles from Brussels) odsunulo kopání a střílení na druhou, ne-li třetí kolej. Řekl bych, že devět z deseti lidí se shodne na tom, že jde o počin zajímavý.
