Známý čínský obhájce lidských práv Li Ťien-čchiang po návštěvě představení uměleckého souboru Divine Performing Arts v Radio City Music Hall v New Yorku řekl: "Divine Performing Arts dovedl k dokonalosti to nejlepší a nejkrásnější z naší dávné kultury."
K osobě pana Li Ťien-čchianga:
Známý čínský obhájce lidských práv, Li Ťien-čchiang, vyjádřil své profesní zkušenosti v obsahu své knihy „Obhájce lidských práv, nebezpečné to povolání". Narodil se v roce 1964 a absolvoval studium čínské literatury a jazyků na pekingské univerzitě. Později se stal obhájcem lidských a občanských práv.
Li se od září 2008 přechodně zdržuje v USA. Dvakrát za sebou navštívil novoroční gala představení souboru Divine Performing Arts v New Yorském Radio City Music Hall. V tomto gala představení vidí Li přesně to, co napovídá jeho jméno Divine Performing Arts, což je v překladu Božské Divadelní Umění. Představení na něho zapůsobilo velmi hlubokým dojmem a on své pocity vylíčil v interview. Velmi obšírně se vyjádřil o formě i obsahu této show. Některé výrazy či názory, které Li vyjádřil, mohou být pro mnohé lidi západní kultury neobvyklé, avšak pro Číňana patří ke způsobu jeho myšlení.
V následujícím jsou uvedeny úryvky z tohoto interview:
„Divákovi nabízí tato show umělecky absolutní krásu a rozmanitost názorů v životě, tedy hodnoty, které ho mohou pozdvihnout a současně i vyburcovat. Osobně mám velmi vysoké nároky na umělce i představení a posuzuji je navýsost kriticky, ani mě nemohou rozplakat. O Divine Performing Arts jsem již slyšel před nějakým časem, ale vůbec jsem tomu nadměrnému vychvalování nechtěl uvěřit.
Teď považuji za velké štěstí, že jsem mohl Divine Performing Arts v Radio City Music Hall v New Yorku vidět dvakrát za sebou. Nepovažoval jsem vůbec za možné, aby taková umělecká díla mohli vytvořit lidé. Úroveň celého představení je daleko vyšší, než si kdo může jen vzdáleně představit. Je v něm obsaženo množství informací, hloubka obsahu je rozsáhlejší, než si lidská mysl dovede představit. Musím se přiznat, že jsem byl hluboce dojat a otřesen. V obou představeních jsem nemohl zadržet slzy.
U Divine Performing Arts na mne zapůsobila čistota a krása umění. Ta čistota je srovnatelná s lotosovým květem, který vyrůstá z vody vzhůru. Nikde není ani ten nejmenší náznak vulgarity. Tanečníci se buď pohybují velmi důrazně rytmicky, nebo elegantně, jemně a citlivě. Živý orchestr, v němž jsou sjednoceny východní a západní hudební nástroje, zní, jako kdyby přišel z nebe, jako probouzející se jaro!
Scéna je velkolepá, je jako báseň, jako obraz. Každý kostým je přirozený, tak pestrobarevný a zároveň harmonický. Je to pastva pro oči. Výměna scén probíhá naprosto plynule. Tanečníci, kostýmy, hudba, osvětlení, scéna to vše je dokonale na sebe sladěno. Každá scéna je jemně propracovaná a krásná. Dá se říct, že je to požitek pro lidi všech společenských vrstev. Například velmi blízká už z dětství je mi Legenda o Mulan. Nikdy bych si nepomyslel, že se mě tento tanec tak dotkne. Dojal mě až k slzám.
Rozložení jednotlivých scén se střídá od bouřlivého ke klidnému. Během krátké doby je zde předveden komplikovaný příběh, ale ukáže se nám i vnitřní rozpoložení Mulan. Mulan je mladé děvče, které musí sloužit jak svému starému otci, tak své vlasti. Nechce, aby její starý otec šel do války, tak se převlékne za muže, vstoupí do armády a bojuje jako voják. Bylo strhující pozorovat, jak mistrně bylo vyjádřeno její sebeobětování, ale i uvolnění jejích citů k otci. V tanečních pohybech to bylo všechno zcela jasně vyjádřeno, a to je pravé umění.
Dalším příkladem je Li Paj: Dosud byla pro mne představa choreografického ztvárnění příběhu o Li Pajovi nemožná. Li Paj je umělec a současně pije i píše básně. Opona se otevře a člověk vidí nadměrně velká ústa, z nichž visí dolů sotva rozpoznatelný zámek a za ním je modré nebe. Divák vidí trs žlutých květů na jedné skále a opilého, bíle oděného básníka, opírajícího se o skálu. Tento obraz samotný už mě uchvátil svou krásou, ale ještě více mě překvapila skupina víl, které z těch obrovských úst vylétají ven, lehounce přistanou a začnou tančit.
Člověk má najednou pocit, jako kdyby byl v nebi, jako v božských dimenzích. A ten napůl opilý básník tančí a přitom píše báseň - zcela plynule, s lehkostí, ušlechtile, svobodně a přirozeně. Li Paj už není více tím mlhavým stínem za starými příběhy, ale stal se živou bytostí, která má formu a podobu i ducha, Li Paj byl probuzen k životu.
Oponu zavřít, oponu otevřít, scénu za scénou se na jevišti zjevují dech beroucí fantastické obrazy, odehrávající se před naším zrakem v nebi i na zemi. Všechna slova jsou zde příliš slabá na to, aby to mohla popsat.
Ty scény jsou jako z nebe, je to čistá nová kultura
Nejsem stoupenec čínského demokratického hnutí, ale občas se setkávám s lidmi, kteří se v tomto hnutí angažují. Jednou trvalo takovéto setkání na Harvardské univerzitě celý dlouhý den. Večer se konala párty. Zpívali jsme a zpívali, až nám písně došly. V tom začal někdo zpívat: „Američtí gangsteři a bandité vyhladí Kchuo-min-tchang!" Věděli jsme, že ten Číňan, který zpíval tu píseň, komunistickou stranu nenávidí, ale on přesto zpíval komunistickou píseň! A k tomu ji ještě zpíval na americké půdě. Tedy ten zpěvák nenávidí komunistickou stranu, a přece zpíval na americké půdě něco tak zvráceného. A přesně tohle svědčí o tom, jak už se strana zabydlela v myšlení lidí. Ona se už stala pevnou součástí čínské kultury i myšlení, a je nesmírně obtížné se od toho odpoutat a také se toho zbavit.
Před návštěvou představení Divine Performing Arts jsem měl trochu obavy, jestli tam přece jen něco z té stranické kultury neulpělo, neboť tato strana má Čínu ve své moci již šedesát let. Každý, kdo jednou v Číně žil, je touto stranou ovlivněn. Ale ta čistota a opravdovost tanců mě překvapila. Celé představení je naprosto nedotčené stranickou kulturou a vychází z tradic našeho čínského národa. Tohle je jak tradiční, tak i zcela nová dimenze. Když jsem byl ještě malý, cítil jsem u generace mých rodičů i v mém rodišti hodnoty jako dobrosrdečnost – loajalita – dobré mravy – důvěryhodnost, hodnoty podle Konfuciova učení, to vše byly hodnoty tradiční čínské kultury a ony tam opravdu žily. Ovšem dnes, po šedesátileté komunistické nadvládě, je všechno úplně zničeno.
A náhle se to nejkrásnější z naší staré kultury objeví v představení Divine Performing Arts a to ještě ve zdokonaleném provedení. Divine Performing Arts předvádí krásný, harmonický obraz lidského soužití člověka s člověkem a také člověka s přírodou. Divine Performing Arts ukazuje čistou pravdu, čistý soucit, čistou dobrotu a čistou krásu. Proto bych řekl, že by představení Divine Performing Arts bylo v Číně velice příznivě přijato, pokud by bylo povolené.
Odhalení čínského života a čínské civilizace
Prozradím-li, že umělecká krása Divine Performing Arts mnou hluboce otřásla a probudila mne, potom to znamená, že obsah a hloubka mého pochopení mnou hluboce otřásly. V čínské kultuře je už od pradávna její součástí také uctívání Buddhů a bohů. Hluboká úcta k Buddhům a k bohům se objevuje ve čtyřech nejznámějších čínských literárních dílech z dávných dob, ale i v čínských tradičních operách.
Všiml jsem si, že čím více se v uměleckých dílech projevuje víra a úcta k Buddhům a k bohům, tím vyšší je nejen jejich umělecká úroveň, ale stávají se oblíbenější ve vzdělaných vrstvách obyvatelstva. Například můj otec: byl sice komunistou, ale o svátcích vždycky prováděl ceremonie uctívání Buddhů a bohů. U mé matky to bylo ještě intenzivnější. Ona takové ceremonie prováděla mnohem častěji. Její charakter byl jednoduše božsky ovlivněn.
První myšlenka, která mě na představení napadla, byla, že ho musí bezpodmínečně vidět mí rodiče, a jsem pevně přesvědčen, že by byli oba dva nadšeni.
V první scéně vidíme stvoření 5.000 let staré civilizace. Je to krásné vyobrazení zdroje naší čínské kultury, s nebeskými paláci a nebeskou hudbou. Chápu to jako umělecký symbol původu naší kultury. Lidé jsou duchem všech stvoření, představují nejvyšší existenci na této planetě. Jak by mohli lidé pocházet z opic! Opice použije při lovu kámen a už je považována za dostatečně inteligentní k tomu, že by se z ní mohl stát člověk? Není tohle hloupý vtip a hanobení naší 5.000 let staré civilizace, když se nám snaží namluvit, že pocházíme z primitivních opic?
Co hledá každý člověk ve svém nejhlubším nitru
Když jsem tuto scénu viděl poprvé, pocítil jsem to jako důkaz mocné a mystické moci, která mi právě zjevila svou pravdu: v obrovském vesmíru jsme my lidé sice nízkými a bezvýznamnými bytostmi, avšak náš duch pochází z vysokých dimenzí. V tomto největším divadle na světě [poznámka redakce: Radio City Music Hall v New Yorku], které pojme až 6.000 diváků, dokázalo to představení strhnout a oslovit publikum složené z mnoha národností. A publikum to také dostatečně ocenilo svým nekonečným aplausem. Na pódiu se totiž neukazuje jen krása uměleckého díla, ale duchovní obsah představení se dostává hluboko do našeho nitra. Tyto věci vlastně každý člověk ve svém nejhlubším nitru hledá.
Divine Performing Arts nám ukazuje, že naše duše, náš duch i naše kultura pocházejí z vyšších dimenzí. Divine Performing Arts nám zjevuje, že civilizace našeho čínského národa pochází z nebe. Toto poznání nás vnitřně povzneslo. Přináší také vysvětlení na mou otázku: Co je prapůvodem dobroty, lásky a moudrosti a také impulsu, který nás nutí snažit se o krásu a dobro? Odkud pocházejí ty věci, které stále v životě hledáme a chtěli bychom se jim co nejvíce přiblížit?
Další příklad: scéna z „Legendy o čarovném štětci“ pojednává o tom, že naši předkové ten štětec získali díky upozornění vyšších bytostí. Toto vysvětlení je také pochopitelné. Každý má sice svůj způsob pochopení a přirozeně, že to vidí každý jinak. Ale jedno je jisté, tu krásu a radost může pocítit úplně každý, a získat poznatky pro svůj život může také každý.
Mluvíme-li o tanci, hudbě, kostýmech nebo scénických obrazech, všechno je neuvěřitelně krásné, mnohem krásnější, než si umí vůbec někdo představit. Scény na začátku a na konci, to velké vesmírné kolo, odkud pochází tato moudrost, která zdaleka přesahuje dosavadní lidskou moudrost?
Když jsem se dozvěděl, že všechna tato originální mistrovská díla vytvořili praktikující Falun Gongu a že všichni tito virtuózní a vysoce kvalifikovaní umělci praktikují Falun Gong a se třemi svými soubory a dvěma orchestry jsou na světovém turné a všude se jim od publika dostává obrovského uznání, byl jsem překvapen a zároveň i hluboce dojat. Skupina kultivujících, která je již devět let pronásledována komunistickou stranou, jak jen to mohla dokázat? Já osobně v Divine Performing Arts cítím posvátnou sílu.
Probuzení
Nejvíce na mne zapůsobily dva příběhy pojednávající o pronásledování praktikujících Falun Gongu v Číně. Jeden příběh se nazývá „Po dobu pronásledování kráčíme neochvějně po cestě bohů“ a vypráví o jedné původně šťastné tříčlenné rodině. Otec byl kvůli své víře komunistickou policií zatčen a umučen. Jako právníkovi mi nejsou takovéto případy cizí. Vím, že v tom není vůbec žádná nadsázka nebo propaganda. Takovéto tragédie jsou v Číně na denním pořádku.
Jeden můj příbuzný pracuje v petiční kanceláři. Jak mi vyprávěl, nejvíce starostí mu přidělává, že musí jednat podle příkazů vlády. Se svými kolegy a s policií vyhledávají praktikující, obtěžují je, vydrancují jim dům a podle libosti je zatýkají a bijí je. On nemá pro tuto činnost žádné pochopení a vůbec s ní nesouhlasí, ale ze strachu ji dělá.
Ve Wu-chanu jsem měl jednoho klienta, jehož dcera Chuang Čao byla kvůli praktikování Falun Gongu několikrát zatčena a uvězněna v pracovním táboře. Když byla v táboře potřetí, odvedli ji do policejní kanceláře k výslechu a krátce nato zemřela. Vyhledal jsem policisty, kteří s tím měli co dělat. Řekli mi, že případ té ženy je posuzován jako dopravní nehoda (!) a podle toho bude i odškodnění. Opáčil jsem: „Ona zemřela ve vaší kanceláři, a ne na ulici. Jak to můžete projednávat jako dopravní nehodu a mluvit o odškodnění?“ Na to mi odpověděli, že je to nařízení „shora". Požadavek rodiny o zjištění příčiny úmrtí byl zamítnut. Tenkrát jsem se tím případem zabýval, ale žádný soudce se neodvážil tuto žalobu přijmout.
Pokud vím, v současnosti je počet obětí vyšší než 3.000, a to je jen špice ledovce. Vůči takovým tragédiím jsme bezmocní, a proto jsme čím dál více apatičtější. Předtím jsem praktikující Falun Gongu zastupoval u soudu. Psal jsem články proti pronásledování, ale víc jsem neudělal. A když někdo vystoupil a protestoval proti pronásledování razantněji, byl jsem dokonce proti jeho strategii i způsobu jednání. Vytýkal jsem mu to či ono.
Nyní byla tato tragédie předváděna přímo na největším jevišti na světě a já jsem otřesen a zbystřil jsem. Režim, který pronásleduje nevinné občany kvůli víře, je opravdu nesmírně špatný. Podle mého názoru by se měl stydět každý Číňan, který trpěl pod komunistickou nadvládou, a přesto mu tyto tragédie v naší zemi nevadí. Obzvláště my intelektuálové bychom se měli stydět, že dovolíme, aby se takovéto tragédie děly jen kvůli našemu strachu, našemu mlčení, naší apatii i tichému snášení. To je vskutku urážka nebes, urážka bohů. V této největší tragédii nese každý kříž [Ježíšův]. Nebudeme-li nadále správně rozlišovat mezi dobrem a zlem a budeme trpět ty zločiny, ba dokonce je podporovat, bude to extrémně nebezpečné pro nás všechny.
Scéna nekončí násilím, ale umučená praktikující stoupá uctívána lidmi do nebe a její život je povznesen na věčnost, a to mě dojalo nejvíc. V druhém příběhu „Důstojnost a Soucit" chtějí bohové potrestat zlého člověka. Praktikující, která je zlými lidmi mučena, bita a ponižována, si udržuje srdce velkého Soucitu a tak nalezne soucitné řešení konfliktu. Neochvějně a zároveň soucitně s násilníkem otřese a on pak najde zpět své dobré svědomí.
Pro koho to dělají?
V písni „My ti dáme cestu naděje" to znamená: „ Pro koho se nebojíme ani větru ani bouře? Pro koho snášíme hlad a zimu? Na ulicích jsou učedníci Dafa, drží v rukách letáky, utvářeni soucitem a utrpením.“ Když jsem tu píseň slyšel, nemohl jsem zadržet slzy.
Ona je to skutečně pravda. Na ulicích newyorské městské části Flushing rozdávají letáky a noviny celé hodiny a za každého počasí. Neodradí je ani déšť, sníh či silný vítr, přesně tak, jak to stojí v textu té písně. V minulosti jsem si vždycky vzal letáček a poděkoval jsem za něj. V té době jsem měl pocit, že tito lidé to nemají jednoduché. Bral jsem si tedy ty letáčky ze soucitu k nim.
Vzpomínám si ještě na praktikující Falun Gongu v Číně, kteří nemají strach z bití či z vězení, drží se pevně své víry a navzdory smrtelnému nebezpečí jdou do petiční kanceláře nebo rozdávají letáky, aby lidem ukázali pravdu. Myslím také na umělce z Divine Performing Arts, kteří se nebojí žádné námahy a na světovém turné ukazují a šíří krásu a naději. Pro koho to vlastně dělají? Dříve mi to opravdu nebylo jasné. Po návštěvě představení Divine Performing Arts jsem to začal pomalu chápat. Oni to nedělají pro sebe, ani pro to, aby něco dostali či získali. A dokonce s ohledem na skutečnost, že my mlčky přehlížíme ten katastrofický stav lidských práv v Číně, ba dokonce se jim bezcitně vysmíváme a opovrhujeme jimi, oni ve svých srdcích nemají pocit ublížení, necítí nenávist, ale naplněni soucitem nám přinášejí Pravdu. Je to varování před špatným koncem a zároveň nám ukazují cestu naděje. Jejich sebeobětování a houževnatost slouží právě k záchraně nás, všemožně mudrujících lidí. A jejich tolerance a duchovní dimenze
vedou k tomu, že se stydím a jsem dojat.
Dar od bohů
Po návštěvě Divine Performing Arts ve mně vyklíčilo silné přání. Budeme moci někdy uvést Divine Performing Arts v Číně? Tam by mohl každý dostat šanci, aby se sám rozhodl. Aby se zeptal, kdo jsou ti lidé, že mohou stvořit tak krásná a upřímná umělecká díla? Kdo jsou ti lidé, kteří vytvářejí tak umělecky hodnotné gala představení? Jsou tito lidé dobří nebo špatní pro celý stát a jeho obyvatele? Na jedné straně oni, na druhé straně režim, který je pronásleduje. Kdo z nich je tedy ten spravedlivý a kdo je ten zlý?
Byla by to také šance pro každého, aby si nově určil svou životní cestu. Představení Divine Performing Arts mi darovalo nejen mimořádný umělecký požitek, ale vyčistilo mou duši, ukázalo mi východisko, dalo mi poznání, že máme božský původ. Měli bychom zvolit tu lepší cestu zpátky do své vlasti. Vydáme-li se nejvyšší cestou Pravdivosti – Soucitu – Snášenlivosti, potom se hodně vzdálíme od podvodů, bojů a připoutání. Potom budeme moci vstoupit do vyšší dimenze, ba dokonce i do nebeské říše. V tomto smyslu je Divine Performing Arts darem bohů. Bohové nám zjevili uměleckou formou nebeskou říši, která je pro nás určená. Lidé, kteří mají to štěstí a mohou vidět představení Divine Performing Arts, mají opravdu velké štěstí!
Oficiální stránky souboru Shenyun Performing Arts: Shenyunperformingarts.org
Článek v němčině
Copyright © Epoch Times Europe GmbH
