Film ČR 2008, 70 minut
Režie a scénář: Vít Pancíř
Hrají: Jakub Zich, Verica Nedeska
Hudba: Psí vojáci
Režisér Vít Pancíř točí filmy již řadu let, ale až letos debutoval na poli celovečerních filmů. Pro svůj film Sestra si Pancíř vybral obtížné téma – stejnojmenný román Jáchyma Topola. Filmový děj vypráví příběh třicátníka Potoka, který pracuje na přelomu devadesátých let jako výtvarník v divadle Minor. Postava Potoka (Jakub Zich) v Sestře ventiluje kritický až negativistický postoj ke světu a společnosti, který trvá až do chvíle, kdy do jeho života vstoupí láska v podobě osudové Černé (Verica Nedeska – známá z filmů Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho). Potok, neustále řešící otázky víry ve smysl života, se propadá do sebe a později, zklamán postojem světa a lidí, o svou lásku přichází. Nakonec se však dokáže smířit se světem i za cenu ztráty lásky a svých romantických představ.
Neherec kontra žena vamp
Vít Pancíř vybral do role hlavního hrdiny svého spolužáka, neherce Jakuba Zicha, jako jeho partnerku obsadil makedonskou herečku Vericu Nedeskou. Zichova herecká nezkušenost je ve filmu velmi zřetelná, možná až příliš. Podivínský hromotluk se silnými vnitřními konflikty působí jako z jiného světa, ale na druhé straně jeho civilnost (v protikladu s výrazným ženským protějškem) splňuje více představu filmové postavy než románového hrdiny. Nedeska zase herectvím oplývá zcela přirozeně, a tak budí dojem ženy vamp, krásné, přitažlivé, prosté a tvrdé ženy z venkova; snad jen až příliš holdující různým zlozvykům. Zdánlivý kontrast mezi oběma postavami kupodivu nepůsobí rušivě, jen na Zichův projev si musí leckterý divák zvykat.
Vypravěč Filip Topol
Film není postaven na dialozích, ale na textu, obraze a hudbě. Třetí jmenované je nejsilnějším aspektem filmu. Hudba Psích vojáků výborně podbarvuje obrazy i vnitřní pnutí filmových postav, skvěle „podkládá“ sny, emoce a verše a táhne se jako leitmotiv celým filmem. Podmanivě vykresluje snovou náladu snímku a v kombinaci s přednesem zpěváka Filipa Topola, který vypráví útržky z románu, nabízí sama o sobě silný zážitek. I když Filip Topol někdy tápe a ztrácí se ve špatné výslovnosti, laskavý divák promine, protože dojem je větší než povrchová pochybení. Zvláštním prvkem filmu je, že postavy spolu komunikují pouze při „vypnutém zvuku“. Veškeré rozhovory nahrazuje hlas Filipa Topola a někdy proto může chvíli trvat, než divákovi dojde, že „toto není trailer“…
Vtipné sny a proměna hraček
Nejslabší částí filmu je někdy až zmatený děj a nejasnost významů fotografických animací, zrcadlových scén nebo prolínání dobových fotek s dějem filmu. Pancířův příliš experimentátorský styl může nepřipraveného diváka mást. Po více než hodinové sérii obrazů je návštěvník filmu tak dezorientován, že když před ním naskočí titulky, není si jist, zda „je to opravdu všechno“. Jistá obtížnost filmu zřejmě souvisí s nesnadnou předlohou – poezie a sny nejsou nejvhodnějším filmovým materiálem.
Přitom… scéna Žralokova snu o Cikánech je milým nahlédnutím do života romské komunity, Potokovy sny o Osvětimi nebo Vlčí sen zase naznačují některá temná zákoutí moderní civilizace. Vtipně působí scéna proměny hraček z hliněných indiánů v supermoderní dravé mimozemšťany nebo vyobrazený svět superdokonalých ideálů krásy. Hlavní prvek – láska dvou lidí – nabízí přes všechny básně i sny zajímavý nadčasový motiv.
Zboží, které není pro každého
Vít Pancíř poskytl divákům netradiční snímek, který však osloví především ty, kteří na přelomu let devadesátých byli ve věku hlavních hrdinů nebo jsou fanoušky tvorby bratrů Topolových. Pro dnešní mladé lidi a běžné filmové konzumenty je Sestra příliš velkým soustem.
Jáchym a Filip Topolovi i Vít Pancíř jsou však s filmem spokojeni. Těžko zařaditelný snímek řadí někam mezi formální film, melodrama a hudební film. S návštěvností si příliš hlavu nelámou. Jak výstižně říká autor knižní předlohy Jáchym Topol: „Dobře vím, že na jednoho čtenáře, který Sestru přečte, jich spousta knížku odloží, či dokonce odhodí. To ale nevadí! Budu asi trochu snob, moje zboží není pro každého."
