Zvěrolékařka Wang Haizhen se pohybuje kdesi po provincii Hebei – je na útěku před policií. Proč? Zveřejnila fakta o státními úřady tabuizované, ale jinak běžně rozšířené praxi používání jedů v krmivech pro zvířata.
„Nemohu říci, že nemám strach. Ale přece kvůli strachu nesvěsím ramena a nezastrčím hlavu do písku. Radši se tomu statečně postavit a říci pravdu, než celý život ze strachu lhát,“ uvedla Wang Haizhen, zvěrolékařka z province Hebei, v telefonickém rozhovoru s reportérem Epoch Times.
Po propuknutí skandálu se sunarem zn. Sanlu začala Wang na veřejnosti odhalovat černé praktiky, typické pro čínský průmysl s krmivy. Takřka okamžitě se ocitla v nebezpečí. Pátrá po ní policie a ona se musí skrývat.
Vedoucí prodeje, který zmizel
Ještě hůře než Wang na tom je její manžel Gao Songlin, který už dva roky sedí ve vězení. V roce 2006 byl bez jakéhokoliv vyšetřování zatčen a odsouzen na čtyři roky odnětí svobody. Nejdříve u svého zaměstnavatele (hebeiské farmaceutické firmy vyrábějící léky pro zvířata) položil na stůl fakta o používání jedovatých chemikálií v krmivech pro zvířata. Jako odborný vedoucí prodeje identifikoval v receptech na krmiva zakázané chemikálie. Snažil se přesvědčit svého nadřízeného a zároveň majitele firmy An Dianjinga, aby upustil od používání toxických přísad. Bezúspěšně. Gao nakonec společnost, která ho zaměstnávala, zažaloval u ministerstva zemědělství a podal výpověď.
Po přijetí žaloby byla sice firma nejdříve kontrolními úřady zavřena, krátce nato ale byla pod jiným jménem (se stejnými pracovníky a ve stejné budově) znovu otevřena. Gao putoval do vězení.
„V trestné činnosti bez problémů pokračují nadále,“ komentuje to Wang.
Wang pracovala jako zvěrolékařka ve stejné firmě jako její manžel. „Ze strachu jsem byla naprosto proti tomu, aby můj muž tu žalobu podával. Po nespravedlivém rozsudku jsem opustila svoje místo ve firmě a začala vyhotovovat prosebné žádosti o milost pro mého muže. Posílám je úřadům v Pekingu. Zatím to nemělo žádný výsledek.“
„Prášek libového masa“
Široce rozšířenou praxí v krmném průmyslu je podle Wang přidávání melaminu, clenbuterolu, rhodium-lodide-proteinů i jiných toxických chemických látek do krmiv za účelem podpory růstu zvířat. Clenbuterol je v praxi nazýván „prášek libového masa“ (Sou Rou Jing). Prasata a dobytek, do jejichž výživy je přidáván, produkují více libového masa. Občas používaný rhodium-lodide-protein je vysoce rakovinotvorná jedovatá chemikálie mnohem toxičtější než melamin, který na začátku září podle oficiálních údajů zabil čtyři děti.
„Po delším krmením dobytka, prasat a drůbeže kontaminovanými krmivy dochází zákonitě k produkci jedovatého mléka, hovězího, vepřového a drůbežího masa a kontaminovaných vajec,“ objasňuje Wang závažné důsledky používání jedovatých krmiv.
„My odborníci přesně víme, že jedovaté mléko a maso a kontaminovaná vejce mohou v lidském těle způsobit všechny možné nemoci. Proto zpravidla nejíme mnoho těchto potravin. Já osobně nikdy nejím libové vepřové maso, pouze bůček.“
Wang zmiňuje, že kontrolní úřady a místní vláda už dlouho vědí o jedech v krmivu. Přesto nečiní žádná opatření, protože stávající situace jim přináší finanční zisk.
Wang je přesvědčena, že v provincii Hebei nejsou pouze stovky registrovaných podniků vyrábějících krmiva. V oblasti je podle ní v provozu více než tisíc neregistrovaných výroben, které už roky ve velkých množstvích přimíchávají jedy do krmiv. Veterinářka tvrdí, že v dalších provincích je situace dost podobná.
Článek v němčině
