Hlavním hrdinou známého čínského příběhu „Potkat spřízněnou duši prostřednictvím hudby“ je hudebník Yu Boya, který rád hrával na své strunné nástroje. Hře se věnoval zejména v průběhu jara a podzimu. Spisovatel Xun Zi [1] popsal Boyovu muzikální zručnost a jeho nadání ve své práci Rady pro ponaučení takto: „Když Boya rozezněl struny „se“ (jakýsi druh hudebního strunného nástroje), připluly k vodní hladině ryby, aby slyšely tóny jeho hudby. Když rozezvučel citeru, koně se náhle přestali pást, pozvedli hlavu a spokojeně naslouchali.“
V mládí se Yu Boya učil umění hudby od slavného hudebníka Cheng Yu Liana. Když Cheng Lian uviděl, že je Boya mimořádně talentovaný, naučil ho všechno, co znal. Během tří let tvrdé a náročné práce se Boya naučil všemu, co mu učitel mohl předat. Stále se však domníval, že jeho umění ještě něco chybí. Byl tím velice zarmoucen a věděl, že kdyby mohl v této oblasti učinit nějaký průlom, stal by se vynikajícím hudebníkem. Cítil, že jinak zůstane pouhým „hudebním řemeslníkem“.
Jednoho dne, mu Cheng Lian řekl: „Boyo, to, co ve tvé hudbě chybí, je cit! To je něco, co může být dosaženo, ale nelze to vyjádřit slovy. Můj učitel Fang Zichun, který žije na ostrově Penglai v Jižním moři, ti může poskytnout vedení na tvojí cestě za dokonalostí. Vydejme se společně za ním, budeš se od něho učit.“
Boya dosahuje poznání
Učitel a jeho student se tedy vydali cestou přes moře k ostrovu Penglai. Když dorazili ke břehu, řekl Cheng Lian, že musí jít nejprve Fangovi Zichunovi vzdát úctu. Boyu požádal, aby na něj zatím na ostrově počkal a odrazil s lodí od břehu. Boya zůstal sám, neměl co na práci, a tak zneklidněn stále chodil po pobřeží tam a zpět, úzkostlivě čekajíc na návrat svého učitele. Během každodenního čekání na mistra, které se stále prodlužovalo, pozoroval vycházející slunce, měsíc, příliv a odliv mořské hladiny, díky čemuž do jeho srdce vstoupil klid a mír.
Jednoho dne ale pocítil, že má mysl tak plnou, že začal promlouvat směrem k moři. Vzal do rukou svoji citeru, vstoupil do mořských vln a pomalu začal hrát. Hudba se prolínala s mořským větrem, někdy pomalým, někdy silným. Rytmus jeho hudby následoval mořské vlny, nahoru a dolů, a měnil se podle toho, jakou silou mu narážely do těla. Náhle jakoby všechno kolem zmizelo. Zůstala jen vznášející se vysoká oktáva přírody prostupující celý prostor, někdy radostná a po chvilce zase melancholická. Když dohrál, uvědomil si, jak je pohyb přírody plný moudrosti! Příroda představuje to, co je nejkrásnější a nejlepší! Kdo vlastně zkomponoval všechny věci v tomto tajemném vesmíru?
S tímto uvědoměním a pocitem úplné bezstarostnosti začal znovu hrát, až splynul s nebesy v jedno. Jeho proslulá skladba „Shui Xian Cao“ (Melodie vodních božstev), se v následujících dnech, strávených na ostrově, stala poctou pro božstva žijící v okolních vodách. Jednoho dne, když byl naprosto ponořen do hry „Shui Xian Cao“, se za jeho zády někdo upřímně zasmál. Byl to jeho učitel Cheng Lian. Vrátil se na ostrov pro svého žáka, a když slyšel jeho hudbu, s velkým úsměvem řekl: „Víš, Boyo, vypadá to, že příroda otevřela tvoji bezmeznou moudrost.“ Teprve poté si Boya uvědomil, že Fang Zichun, „velký mistr“, ve skutečnosti neexistuje.
Boya nalézá spřízněnou duši
Boyova hudba byla ušlechtilá a hluboká, mnozí si ji oblíbili pro její melodičnost, ale jen málokdo byl schopen pochopit, co Yu Boya chtěl jejím prostřednictvím vlastně sdělit. Jednoho dne plul Yu Boya do Želvích hor po řece Yangzi (oblast dnešního města Wuhan ve střední Číně). Když začal u Želvích hor hrát na svoji citeru, přitáhla jeho podmanivá hra pozornost místního dřevorubce jménem Zhong Ziqi, který jeho skladbám pozorně a tiše naslouchal. Když Yu Boya vyjádřil hrou na citeru své pocity k velkým vysokým horám, Zhong Ziqi na to zvolal: „Výborně! Jsou tak vysoké a velkolepé, jako velká hora Tai.“ Když Boya popisoval svou písní plynoucí vody, Zhong Ziqi si povzdechl: „Doopravdy, je to naprosto stejné jako mocné proudy řek.“ Yu Boya byl ohromen tím, že Zhong Ziqi tak jasně pochopil, co chtěl ve svých písních vyjádřit.
Stali se nejlepšími přáteli, a když Boya opouštěl oblast Želvích hor, domluvili se, že se přesně za dva roky setkají na stejném místě. Když nadešel den jejich setkání, vrátil se Boya do Želvích hor, Ziqi však na místo nepřišel. Boya ho všude hledal a zjistil, že Zhong Ziqi skonal pod tíhou těžké nemoci. Boya tím byl zdrcen. Měl pocit, že nikdo jiný na světě by si nezasloužil naslouchat jeho hudbě více, než právě on, jeho nejlepší přítel. Tehdy přetrhal všechny struny a rozbil všechny své nástroje. Po zbytek svého života už nikdy znovu nezahrál.
Někteří lidé považují hudbu jen za druh zábavy. Hudba však dokáže nést hlubší význam. Skuteční umělci vědí, že technické dovednosti jsou nezbytné, avšak nejpodstatnější je charakter duše... Tento prastarý příběh připomíná, že v hudbě je mnohem více, než se nám na první pohled může zdát.
Zdroj: PureInsight.org
[1] Xun Zi byl čínský konfuciánský filozof, který žil v Období válčících států.
