Jakmile se Giora Feidman objeví na jevišti, strhne svou virtuozní hrou na klarinet posluchače do silného proudu energie. Při svém turné po Německu poskytl tento 72letý hudebník interview zdejší redakci Epoch Times. Vyprávěl nám o tichu, které prožívá při svých koncertech a o hudbě jako základní lidské potřebě.
Narodil jste se v Buenos Aires, ale dnes žijete v Izraeli…
Ano, už 51 let žiji v Izraeli.
Hodně cestujete…
Většinu roku trávím v Německu. Příští týden hraji ve Vídni a pak v Jeruzalémě – jsem věčně v pohybu, to je normální.
Kde se vlastně cítíte doma?
Na planetě.
Včera jste vystupoval se svým triem v Bonnu, jaké to bylo?
Konalo se to ve velkém otevřeném stanu, tedy v žádné koncertní síni. Bylo slyšet vlak, auta, ale v tom všem bylo také obrovské ticho, ohromné mlčení. Je velmi zajímavé, že se dá být na místě plném hluku a přesto se jaksi „dotýkat času“. Stejnou zkušenost z toho místa už mám, protože jsem tam mnohokrát hrál.
I na hlučném místě se dá přiblížit tichu. Vím to od začátku. Když jsem vcházel do stanu: Ticho. Cítil jsem ho, i když tam byl hluk. Bylo silnější než všechny zvuky. To není můj výmysl, včera se to stalo. Posluchači mají tento zážitek také, jenom to nevědí. Ticho je základní věc, prvotní element k najití sebe sama. Venku ho ale neobjevíte. Když se řekne objevit sebe sama, co se tím myslí? Najít svoji duši, potkat se.
Takže včera… se Vaši posluchači našli?
Našli sebe samé. A k tomu je potřeba ticho. Jenom, když sám neřveš, můžeš potkat své vlastní já.
Technicky je možné lidi zklidnit, přestanou mluvit a tak. Přesto, ta energie, která je nazývána tichem, vyvěrala z nějakého zdroje přesně v tom čase a na tom místě. To je v podstatě to hlavní, co přinesl můj koncert.
Jakou úlohu má profese muzikanta?
Umělci rozdávají spirituální potravu. Já nejsem žádná výjimka. Lidská společnost může umělce nazvat velkým malířem nebo interpretem. Ve skutečnosti sloužíme lidem stejně jako číšník v restauraci, jen potrava, kterou přinášíme, je spirituální.
Je jedno, kde člověk hraje, na ulici, v koncertní síni nebo na pohřbu, pokaždé je to služba společnosti. Máte v ruce svůj nástroj a do své hry dáváte to nejlepší. Tak hrával i můj otec.
Z Vašeho koncertu bylo toto pojetí znát. Mnoho lidí je fascinováno silou a důrazností Vaší hudby.
Večer co večer si uvědomuji, že se tu koná setkání v jiné dimenzi. Protože hudba je umění a je známo, že ne všechny druhy umění pocházejí z této dimenze.
Pokaždé, když tvůj projekt někoho osloví (v tomto případě je to hudba, ale může to být i tanec, malování nebo sochařství), pak ten člověk dál sděluje to poselství, které obdržel – podělí se o ně s ostatními. Ale ono nepochází odtud. Je to velmi prosté, umění nepochází z tohoto prostoru. Jsme struna, kterou rozeznívají poselství z jiné dimenze.
Pokud člověk nerespektuje ony přirozené síly života, nemůže umění rozumět. Většina lidí chápe umění na základě iluze, kterou má o životě. Lidstvo si neuvědomuje, že umění by nemělo protékat mozkem. Neboť mozek… ten neprodukuje vůbec nic.
Takže Vy jednoduše hrajete?
Když jsem poprvé doma naslouchal muzicírování mých rodičů a otec mi dal klarinet, myslel jsem si, že je to hračka. A to mi zůstalo. Já si s ním hraju, je tak nádherný. Spousta lidí za mnou po představení přichází do šatny a říká: „Víte, dřív jsem hrával na klarinet a když jsem vás dnes slyšel, tak chci s hraním zase začít, najednou mi to připadá strašně jednoduché.” Vypadá to jednoduše a je to jednoduché. V naší společnosti je klíčovým slovem „vzdělání”. To je chyba.
Chcete říci, že velký talent v sobě může objevit každý člověk?
Každý, každý – jdeš, mluvíš, zpíváš, tancuješ – každý člověk. Co vlastně učí univerzity a konzervatoře? Některé jsou drahé, některé jsou „nejlepší“, ale žádná tě nenaučí to, na čem skutečně záleží. Neříkám, že by se hudba neměla studovat. Avšak předtím je potřeba opravdové školy, skutečného učitele, toho, jenž tě spojí s vyšší mocí, kterou máš!
Vám je dnes 72 let…
To nehraje žádnou roli, zapomeňte na věk. Lidé říkají: „Vy máte tolik energie a přitom vám je už 72.” Co to znamená, 72 let? Kolik energie by měl člověk v tomhle věku mít? Jedno vím určitě, já energii mám a musím ji využít, abych dokázal to, co chci. Já svou energii využiji naplno! Stále znovu ke mně přichází toto téma, že v umění je energie.
Srdečně děkujeme za rozhovor.
Článek v němčině
