Drama, ČR, 2008, 80 minut.
Režie: Michaela Pavlátová
Hrají: Martha Issová, Jiří Mádl, Lenka Termerová, David Novotný, Jan Dolanský, Igor Chmela, aj.
V druhé polovině září vstoupil do našich kin nový film režisérky Michaely Pavlátové Děti noci. Příběh, který se snaží postihnout zvláštní svět mezi dětstvím a dospělostí, zavádí diváky do potemnělých pražských ulic. Zde, skrze scény z nočního života velkoměsta, pozorujeme vztahy pitoreskních hrdinů filmu.
Ofka a ti druzí
Ofka, ztvárněná herečkou Marthou Issovou, je dospívající mladá dívka, která si libuje v křehkém světě unikajícího dětství, jehož se nehodlá za žádnou cenu vzdát. Postupně ztrácí své jistoty a dostává se do situací, které ji nutí vážně se nad sebou zamyslet. Po jejím boku nalézáme podivínského outsidera Ubra (Jiří Mádl), který žije uzavřen ve svém vnitřním světě a jehož životním stylem je hledání věcí v popelnicích. Ubr trpí neutuchající, marnou láskou k Ofce a je pro ni snad jedinou jistotou v její nejistotě. Když Ofka zjistí nevěru svého přítele Míry (Jan Dolanský) s nejlepší kamarádkou Martinou (Kristýna Nováková), rozejde se s ním, ale zapomenout na něj nemůže. Stále dochází do monotónní práce v nonstopu v Karlíně, kreslí a maluje a bez hlubšího zájmu sleduje, jak jí život utíká mezi prsty.
Noční Karlín, ulice, kluby
Kamera Martina Štrby nás vede především do ulic nočního Karlína, do čtvrti, plné starých domů určených k rekonstrukci, nočních barů a klubů, do prostředí, kde se hrdinové snímku pohybují jako ryba ve vodě. Avšak skutečný svět dospělosti už nemilosrdně klepe na dveře. Stěhování do nového domova prosakuje jako hlavní motiv do veškerého dění filmu. Opuštění „čtvrti dětství“ symbolizuje ve filmu změnu, kterou postavy musejí přijmout a pochopit, aby se mohly posunout dál. Na nutnost posunout se dál upozorní Ofku i varovný signál; přepadení v nonstopu, kde pracuje. Někdy musí přijít tvrdá rána, abychom procitli ze snění. Zlomená ruka a ztráta iluzí je možná tou nejlepší motivací.
Pavlátová dokonale vytěžila realitu
Rodiče Ofky zachovávají poněkud benevolentní přístup k výchově. Režisérka Pavlátová vybrala do role Ofčiny matky skutečnou matku Marthy Issové Lenku Tremerovou. Byla to dobrá volba, výkony působí přirozeně a nenuceně, do karet hraje i fyzická podoba obou žen.
Režisérka vnesla do filmu zajímavý prvek, byt, kde žije rodina Ofky, byl totiž dříve jejím skutečným bydlištěm. Pavlátová k tomu říká: „Bylo pro mě zvláštní, opět se tam vrátit a naše staré pokoje znovu zabydlovat pro účely natáčení. Občas mě dojaly některé detaily spojené s životem naší rodiny, babičky, která tam žila 100 let. V cizím, neutrálním bytě bych to měla asi jednodušší, takto jsem měla pořád pocit, že štáb hostím ve svém bytě. Ale myslím, že tímto natáčením jsem kapitolu starého bytu, tedy i dřívějšího života, už konečně uzavřela.“
Převážně ženská záležitost
I tak by se dal charakterizovat snímek Děti noci. Scénář, režii i střih ovládl ryze ženský kolektiv. Scénáristka Irena Hejdová se nechala inspirovat výjevy z nočních ulic a barů, kde se setkávala s „dětmi noci“, tedy s postavami podobnými Ofce. Režisérka Pavlátová její scénář jen mírně upravila. Pražská čtvrť Karlín byla za dějiště filmu vybrána pro svoji dynamickou proměnlivost. Právě ta inspirovala scénáristku Hejdovou, když se tu kdysi procházela během povodní.
Issová/Mádl - zralé herecké výkony
Martha Issová získala konečně po dlouhém účinkování v seriálech a divadelním působení hlavní roli ve filmu. Nutno dodat, že se jí zhostila bravurně. Náladovou Ofku, která se potýká s vlastním životem, sehrála s mimořádnou přesvědčivostí. A Mádl? Pro diváky, kteří si ho zaškatulkovali jako herce teenagerských komedií typu Snowborďáci, bude jeho výkon skutečným překvapením. V roli podivínského Ubra dokázal, že umí zahrát i na vážnější notu. Herecký tandem byl za své výkony po zásluze oceněn na MFF v Karlových Varech. Ve filmu zaujme i svérázný David Novotný jako vedoucí nonstopu Eda.
Noční čas plyne až příliš zdlouhavě
Kamera zabírá život lidí na okraji společnosti, pro které se noc stala dnem. Možná že právě noční čas, který běží jinak než denní, se stal nedostatkem filmu. Místy až zbytečně zdlouhavé záběry postrádají dynamiku. Zajímavě působí symbol tunelu, do něhož Ofka vchází vprostřed noci ve své depresivní náladě. Scéna v tunelu končí střihem a dává řešení – někdy musíme vyjít z tunelu, abychom uviděli, co se za ním skrývá. Hudba z produkce skupiny !DelaDap podbarvuje noční ladění filmu. Vadou na kráse se paradoxně stává pokus přiblížit se mentalitě postav, který odhaluje slabiny v místy nedotaženém scénáři a zbytečně film mění na příliš „civilní“ snímek.
Děti noci nejsou filmem pro většinového diváka. Nejsou bohužel ani výpovědí o dnešní mladé generaci. Proměnlivost Karlína, ztemnělá atmosféra a charaktery postav však nabízejí zajímavou sondu pod pokličku noci. Možná právě proto stojí Děti noci za vidění.
