„Já nejsem jednou, ale pomalu oběma nohama v krematoriu. Já se nebojím. Já to prožívám, aby pravda vyšla najevo," uvedla bývalá protagonistka komunistické justice Ludmila Brožová-Polednová při odchodu ze soudní síně. Šestaosmdesátiletou bývalou prokurátorku včera soud v Plzni odsoudil za účast na justiční vraždě Milady Horákové na šest let nepodmíněně. Brožová-Polednová v roce 1950 nejenže požadovala ze své pozice prokurátorky pro Horákovou nejtvrdší trest, navíc během procesu pronášela i plamenné projevy, podepsala se pod rozsudek smrti a dokonce se i zúčastnila jeho provedení.
Za hlavní vinu Brožové-Polednové označil soud skutečnost, že o politickém pozadí procesu věděla předem a tedy ji byl předem znám i výsledek soudu.
„Vyčítám si jen to, že jsem poslouchala, co po mě chtěli,“ uvedla Brožová pro Českou televizi.
V pořadu ČT Události komentáře na toto téma diskutovali Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Miloslav Ransdorf (KSČM), poslanec Evropského parlamentu.
Ransdorf proces s Brožovou označil za vykonstruovaný. Podle něj rozsudek protiřečí principu sametové revoluce z roku 1989 („Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“). Proces s Brožovou podle europoslance přispěl ke zničení ideálu národního smíření. Práci Ústavu pro studium totalitních režimů (který dokumentoval Brožové podíl na procesech v 50. letech) označil Ransdorf za neseriózní.
„Kauza Brožové je synonymem odsuzování bachařek z nacistických koncentračních táborů. I na ně dnes doléhá spravedlnost, navzdory jejich pokročilému věku,“ řekl Pavel Žáček.
Podle Žáčka Brožová nevystupovala jako prokurátorka pouze u kauzy Milady Horákové. „Účastnila se řady soudních procesů. Na úseku boje proti „vnitřnímu nepříteli“ působila řadu let. Podle kolegy, historika a novináře Petra Zídka, se podílela na odsouzení stovek lidí, nepohodlných režimu, k vysokým trestům,“ vysvětluje Žáček.
Důkazní nouze a nedostatek svědků vede podle Žáčka k tomu, že nelze pohnat před soud další viníky komunistické perzekuce v 50. letech, jako byli policejní vyšetřovatelé apod.
Kauzu Brožové-Polednové okomentoval také aktivista Jan Šinágl, který monitoruje problematiku komunistických zločinů v Československu: „Spravedlnosti bylo učiněno zadost. Primární je pojmenování konkrétního zla a konkrétních zločinů. V demokratické společnosti nelze tolerovat a nechat promlčet kolektivní vraždění bez odhalení konkrétních viníků a jejich osobní odpovědnosti. Je to otázka vyššího principu mravního. Jde o důležitý krok a signál těžce se rodící demokracie v postkomunistické společnosti. Doufejme, že se naše justice vrací k naplnění její společenské funkce a poslání.“
„Justice se s těmito věcmi konečně začala vyrovnávat a staví se k nim čelem,“ uzavírá Žáček.
-sic-
