Čtyři dny po příjezdu spojeneckých vojsk do Československa, 25. srpna 1968 v poledne, sedělo na Rudém náměstí osm lidí s nevelkými transparenty „Ztrácíme nejlepší přátele“, „Za vaši a naši svobodu“, „Hanba okupantům“ atd. Jednalo se především o spisovatele a intelektuály (např. Pavel Litvinov, Larisa Danielová, Vadim Delon, Natálie Gorbaněvská, Vladimír Dremljuga, Konstantin Babickij). Ruští disidenti zaplatili několik minut svobody vězením, vyhnanstvím a násilnou hospitalizací v psychiatrických léčebnách, ale jejich čin se stal dějinnou událostí. Příběh „osmi statečných z Rudého náměstí” byl ihned odvysílán Československým rozhlasem, v těžkých okupačních dnech se nesl od jednoho člověka k druhému a stal se mezi odpůrci režimu nesmrtelnou legendou. Tuto demonstraci dokonce v písni před pověděl legendární básník a písničkář Alexander Galič. V „Petěrburské romanci“ z 22. srpna 1968 zazněly verše: „Svedeš jít na náměstí, troufneš si na náměstí v den, kdy nastane čas?“
I v dalších zemích (NDR, Polsko, Bulharsko) se vyskytli lidé, kteří demonstrovali, psali dopisy a pořádali petiční akce proti okupaci Československa. Celkem deset z nevelkého počtu statečných, kteří se v zahraničí účastnili těchto protestů, ocenil premiér Mirek Topolánek. Předevčírem, v den 40. výročí násilného potlačení Pražského jara, jim předal v prostorách Strakovy akademie pamětní medaili Karla Kramáře.
„Chtělo to hodně odvahy vystoupit v srpnu 1968 proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, když člověk žil na území některého z tehdejších agresorů. Vy jste tu odvahu našli. Dokázali jste tak, že to nebyli Rusové, Poláci, Maďaři, Němci, Bulhaři, kdo brutálně ukončil Pražské jaro. Nebyli to lidé těchto zemí. Byl to tehdejší sovětský imperialismus, který okupoval naši zemi,“ řekl disidentům Mirek Topolánek.
Předseda vlády zároveň zahájil výstavu „Za vaši a naši svobodu“ v zahradě Úřadu vlády ČR, která je o víkendu přístupná veřejnosti.
-dva-
