Shuoyuan nebo také „Zahrada příběhů“, sebraná Liu Xiangem (zemřel v roce 5 před naším letopočtem) ze západní dynastie Han, je sbírkou historických legend a příběhů z období rané dynastie Čchin až po období západní dynastie Han. Poznámkami je doprovodil samotný učenec Liu Xiang. Příběhy a komentáře k nim jsou ztělesněním konfuciánské filozofie.
Následující příběh je úryvkem z „Poučení: Býti císařem“.
Během období „Jara a podzimu” pobýval v zemi Wei hudebník jménem Jing, který byl vynikajícím hráčem na citeru a bubny. Sloužil jako dvorní hudebník u weiského markýze Wena. Jednoho dne hrál Jing pro markýze na citeru a markýz na jeho hudbu tančil. Zatímco vzrušeně zpíval a tancoval až do bodu jisté závrati, pravil: „Doufám, že nikdo nebude jednat proti mým příkazům.“ Když to hudebník Jing uslyšel, pozvedl citeru a markýze udeřil, čímž způsobil, že proužky jadeitu na jeho koruně popraskaly a rozpadly se. Pobouřen jeho útokem se markýz okamžitě rozhodl odsoudit Jinga k smrti. Hudebník žádal, aby mohl před smrtí ještě něco říci. Markýz mu k tomu dal své svolení.
Muzikant Jing řekl: „V minulosti se císařové Yao[1] a Shun[2] (dva velkomyslní panovníci, v prastaré Číně respektovaní pro svoje velké ctnosti) báli jen toho, že nebude nikdo, kdo by se odvážil s jejich slovy nesouhlasit. Zato tyrani Jie a Zhou se obávali pouze toho, že někdo jejich slova neuposlechne. Udeřil jsem tyrany Jia a Zhoua, ne svého markýze.”
Markýz Wen se zamyslil a řekl: „Pusťte ho! Je to moje chyba. Nechť je citera vyvěšena nad městskou bránou jako memento mého pochybení. Ztracené proužky jadeitu už do mé koruny nebudou znovu zasazeny, poslouží jako připomínka mého omylu.“
Poté byla citera vyvěšena nad městskou branou jako připomínka panovníkovi, aby nepotlačoval názory veřejnosti.
Markýz Wen byl schopen se poučit ze své chyby, a i když možná nebyl tak ctnostný jako císaři Yao a Shun, stále si dokázal uchovat vysoká morální měřítka.
[1] Yao byl legendární čínský vladař, jeden ze Tří suverénů a Pěti císařů.
[2] Shun, legendární čínský vládce, který žil ve 23. až 22. století před Kristem, byl také jedním ze Tří suverénů a Pěti císařů prastaré Číny.
